Partnerský klub Nadační fond Play off President Cup Třinecké statistické okénko
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Železný muž Doudera: Třinec mi přirostl k srdci. Těší mě, že píšu historii

18.12.2021 · Patrik Czepiec
Žádný obránce nebyl v Třinci nikdy tak dlouho jako Milan Doudera. Pod Javorovým napočítal už 457 zápasů, včetně play off. Zadák, kterého v mládí formovaly tréninky s vítězi Stanley Cupu, se v rozhovoru pro klubový web ohlíží za dosavadní kariérou. Úspěchů se stále nenabažil. I letos chce v ocelářském dresu dosáhnout nejvyšších cílů.

Milane, už se WERK ARENĚ musíš cítit jako doma. Na více než 450 zápasů v třineckém dresu kromě tebe nedosáhl  žádný jiný obránce. Co to pro tebe znamená?

Je to velká čest. Svědčí to o tom, že jsem v organizaci, kde je tlak na hráče a na výsledky obrovský, opravdu dlouho. Člověk si musí pořád držet stoprocentní výkonnost, aby v takovém týmu byl. O to víc mě těší, že tady píšu historii. Ale i to, že se nám daří, máme úspěchy a lidé z klubu jsou se mnou spokojení. To mě hřeje u srdce.

A co tvoje série 174 zápasů v řadě bez pauzy? Výkonnost je jedna věc, ale často chodíš neohroženě do střel. Je to o tom, jak se staráš o své tělo?

Musím se o sebe starat, ať už na ledě nebo mimo něj. Je důležité se protahovat a regenerovat, protože hráči, kteří se tomu věnují, jsou na zranění méně náchylní. A taky potřebuješ štěstí. Jak říkáš, když chodíš blokovat střely, může tě špatně trefit puk. To neovlivníš, hokej je zrádný a ošemetný. Když si přečtu, kolik mám zápasů bez přerušení, tak jsem rád, ale hned to zaťukám, protože člověk nikdy neví, co se na ledě může další zápas stát.

Než jsi se k těmto číslům propracoval, začínal jsi jako dítě v kladenském dresu. Jak vypadaly tvé první hokejové kroky?

Dojížděl jsem na zimák z vesnice Horní Bezděkov, kde jsme žili, když jsem byl malý. Je to asi deset minut cesty. Začátky byly těžké, protože jsem poprvé hrál až v šesti nebo sedmi letech. Kamarád z vedlejší vesnice mi řekl, ať to vyzkouším. Postupem času jsem ostatní kluky dohnal, a začal je dokonce převyšovat.

Prošel jsi všemi mládežnickými kategoriemi Kladna, dokonce hrál i za reprezentaci do 16 a 17 let. Sedmnáctce jsi navíc dělal kapitána, že?

Přesně tak. Za šestnáctku a sedmnáctku jsem objezdil všechny turnaje. Samozřejmě, že pokud se člověk ve své věkové kategorii potkává s těmi nejlepšími na světě, tak je to jisté předurčení, že by hokej mohl v budoucnu hrát. Pak přišlo období, kdy jsem se rozhodoval, jestli zůstanu na Kladně, nebo přejdu do kanadské juniorky. Zvolil jsem druhou cestu a trenérům nároďáku se to moc nelíbilo. Spíš si představovali, že bych šel hrát první ligu u nás. Já jsem se ovšem pevně rozhodl, řekl jsem jim to a oni mě na základě toho nevzali na Memoriál Ivana Hlinky (dnešní Hlinka Gretzky Cup) v kategorii do 18 let. Přitom někteří další kluci taky do kanadské juniorky šli, ale buď to trenérům zapomněli říct, nebo záměrně mlčeli. A nominaci na memoriál získali. 

Po boku superhvězd NHL

Proč jsi se vlastně rozhodl pro miňovanou odbočku do kanadské juniorky? Chtěl jsi být zámořským scoutům více na očích a bojovat o případný draft do NHL?

Ano, protože snem snad každého hokejisty je NHL. Bohužel mě během obou ročníků trápila zranění ramen, měl jsem i několik operací a musím zaklepat, že se to vyřešilo. Každopádně právě proto jsem se pak rozhodl pro návrat do Kladna.   

Když si člověk projíždí tehdejší soupisku Niagary, jde z ní strach. Mnoho tvých bývalých spoluhráčů se později propracovalo až na špici, třeba Dougie Hamilton je jedním z nejlepších obránců současnosti. Co ti možnost působit s ním v jednom klubu dala?

Pamatuji si ho, byl to super kluk. Už v Niagaře sbíral strašně moc bodů a byl stěžejním bekem, jeden z nejlepších v celé Ontario Hockey League. Takže už tehdy existovaly předpoklady, že bude hvězda v NHL, což se pak naplnilo. Ale proti spoustě klukům, kteří jsou teď v NHL, jsem i nastupoval. Je dobré, když člověk kouká na hokej a řekne si: „Ty jo, tady proti tomu klukovi jsem hrál, toho znám.“

Z juniorky v Kanadě jsi pak skočil rovnou do extraligy, navíc v roce, kdy na českých kluzištích trávila řada hvězd výlukovou sezonu v NHL. Byl to velký výkonnostní skok?

O to jsem to měl těžší, protože, jak říkáš, byla výluka a hráči z NHL působili v celé extralize. Stávalo se, že hráči, kteří stabilně nastupovali v A-týmu, museli najednou odejít do první ligy, protože své místo ztratili. Měl jsem štěstí, že jsem hrál dobře v juniorce a trenéři si mě povolali. Já jsem do týmu zapadl, nezklamal jsem a musím moc poděkovat, že mi tu šanci na Kladně dali. Myslím, že jsem se jí zhostil dobře a od kluků z NHL sbíral zkušenosti. Viděl jsem, jak trénují, jak hrají, navíc všude, kde jsme přijeli, hlásili vyprodáno. Byl to super zážitek, za který jsem rád a který mě nastartoval do velkého hokeje.  

Co se vůbec mladému klukovi honí hlavou, když na tréninku potkává Jágra, Plekance nebo Židlického s Kaberlem?

Samozřejmě jsem se modlil, abych něco nezkazil, aby se na mě nehněvali. Měl jsem k těm hráčům respekt, chtěl jim dát dobře každou nahrávku. V zápase jsem je ovšem tolik nepotkával, hráli ještě společně s Jirkou Tlustým v jedné formaci. Já jsem začínal s Liborem Procházkou. Ale ti kluci ví, že mladším hráčům musí pomoct, taky v tom věku byli. Snaží se tě uklidnit, poradit. Berou to tak, že každý nějak začínal a musí se do toho dostat.

Volají Oceláři

Kdy se poprvé začaly rýsovat kontakty s vedením Třince?

Ve druhé sezoně na Kladně, kdy mi vyšel výborně začátek a udělal jsem nějaké body. Na základě toho si mě všiml trenér národního týmu Lojza Hadamczik a vzal mě do reprezentace, vytáhl mě do povědomí veřejnosti. To byl velký zlom v mé kariéře. V listopadu jsem odehrál Karjala Cup a od prosince mě týmy začaly kontaktovat. Řešila se Sparta a právě Třinec, to byli nejžhavější kandidáti. S tehdejším manažerem Ocelářů Pavlem Markem a trenérem Jirkou Kalousem jsem se setkal osobně v Praze, když byli na venkovním tripu. Zájem z jejich strany byl velký a asi nebylo co řešit. Po začátku nového roku jsme se domluvili, že bych šel do Třince. Součástí dohody byl také můj brácha. Třinec se nebránil tomu, aby šel se mnou, pokládal to za samozřejmé.

Když už jsi zmínil bratra a bývalého Oceláře Lukáše Douderu, jak se vůbec má?

Teď dostává šanci v Karlových Varech, takže za to je určitě rád. Začal sezonu v první lize, ale stáhli si ho zpátky a on doufá, že si vybojuje stálé místo a bude pravidelně hrát. Bylo super zahrát si s ním v Třinci v době, kdy byl mladé ucho a měl 16 let. Oba jsme si to užili. Brácha dominoval v mládeži, přesně jako já jezdil se všemi reprezentačními výběry. Předpokládala se u něj skvělá budoucnost, dokonce jsem slyšel i názory, že bude lepší než já. Bohužel se to zatím nenaplnilo, ale každý přechod z mládežnické kategorie do dospělého hokeje je jiný. Brácha je v pozici, kdy si ještě nedokázal vydobýt stabilní místo v extraligovém týmu. Zatím se hledá, ale když dostane šanci a bude hrát dobře, určitě se někde ustálí na delší dobu.

Vraťme se zpátky k tvým začátkům v Třinci. S čím jsi sem o Beskyd šel?

S tím, že je tady super organizace, kde hrají výborní hráči, kteří se vrátili třeba i z KHL nebo NHL. Chtěl jsem se od nich učit. Očekával jsem tréninky na skvělé úrovni, které mi pomohou ke zlepšení. A tím pádem si mě postupem času někdo vyhlídne a půjdu třeba do zahraničí. Věděl jsem, že Třinec chce hrát na vrcholu a dává si ty nejvyšší ambice. I proto jsem tady šel, protože když jsou na hráče klady velké nároky, jeho výkony rostou, zlepšuje se.

Stal jsi se stálicí sestavy, s klubem dosáhl na dva tituly a dvě stříbra. Máš to taky tak, že s jídlem roste chuť?

Ano. Ale když jsem šel do Třince, nikdy bych neřekl, že tu budu tak dlouho. Konkurence byla obrovská. Kdysi hodně hráčů rotovalo a během sezony jich odešlo třeba deset. Týmové ambice jsou vždy velké, tlak taky. Chceme vyhrávat. Na každém tréninku nebo zápase musíme být stoprocentní, a to se nám pak vrací skrz výsledky.

"Po naszymu" neumím, ale Třinec už znám víc než Kladno

A jak jsi vlastně zvládl přerod z Kladeňáka na Třinčana? Už máš aspoň z poloviny slezské srdce?

Bylo to pro mě zase něco nového. Stěhoval jsem se přes celou republiku, odcházel jsem s tehdejší přítelkyní, teď už manželkou, takže jsme se museli začít starat sami o sebe. Předtím jsme oba bydleli u rodičů a najednou jsme sdíleli svou domácnost a to byla také obrovská zkušenost. Postupem času jsem se v Třinci vypracoval v lídra, mám to tady rád. Region mi přirostl k srdci, už ho znám více než Kladno, protože přece jen tu hraji osmou sezonu. 

„Po naszymu“ rozumíš? Před sedmi lety jsi říkal, že když budete v Třinci delší dobu, možná se nářečí naučíte.

Nemám šanci. Kdybych vešel někam, kde se mluví jen „po naszymu“, tak to samozřejmě nelze. Pokud se to člověk neučí, nebo tak na něj někdo neustále nemluví, nemůže tomu porozumět.

Jsme za polovinou základní části. Jak ji zatím hodnotíš?

Co se týče bodů a postavení v tabulce, je to super. Měli jsme trochu pomalejší rozjezd v rámci přípravy a CHL, což bylo způsobené tím, jak dlouhou jsme měli loňskou sezonu. Začali jsme na ledě později než ostatní týmy, nabírali jsme kondici, ale na to se samozřejmě nechci vymlouvat. Každý zápas, včetně CHL, nám něco ukázal – na čem máme pracovat, co zlepšit. Od začátku sezony jsme pak začali sbírat body. Měli jsme zápasy, kdy se nám tolik nedařilo, ale bojovností jsme výsledek dokázali překlopit na svou stranu. Ale je to zrádné, může na vás přijít krize, my se snažíme pracovat na 100 procent a dělat všechno pro to, aby ta černá série nepřišla. Jdeme do každého zápasu s tím, že ho chceme vyhrát. Snažíme se být pokorní a pracovat jak na tréninku, tak i v zápase.

Cílem znovu titul, kauza Jágr byla nafouknutá

Byla CHL důležitou fackou před extraligovou sezonou?

Musíme si říct, že týmy z Ligy mistrů hrály na špici tabulek svých zemí. Nebyly jen řadovými účastníky, měly obrovskou kvalitu. Ty zápasy nám hodně daly. Pomohlo nám to pak do startu extraligy, kdy jsme začali dobře.

Poskládal se tu tým schopný třetí obhajoby?

Jádro drží už delší dobu pohromadě. Místo produktivních hráčů, kteří si řekli o angažmá v jiných ligách, přišli jiní, kvalitní hokejisté. Máme tu dobrý tým, ale vyhrát titul, to je i o štěstí. Musíme mít nejen tým, ale také bojovného ducha, skvělou partu. Záleží na tom, na jakého soupeře narazíte ve čtvrtfinále, v semifinále. Děláme všechno pro to, abychom si mohli dávat jen ty nejvyšší cíle.

Chceš se zpětně vyjádřit k tomu, co způsobila tvá letošní reakce po zápase s Kladnem směrem k Jaromíru Jágrovi?

Říkal jsem, že na toto téma už nebudu poskytovat rozhovor do médií. Pro klubový web to ovšem samozřejmě neplatí. Myslím si, že se k tomu můžu vyjádřit, nevidím v tom nic špatného. Bylo to obrovsky nafouknuté. Média zneužila mou osobu k nějaké senzaci, aby se jim dařilo prodávat. Řekl jsem to v rámci rozhovoru po zápase, kdy jsem dostal pět otázek a ve čtyřech odpovědích jsem mluvil o Kladnu v superlativech. Že jim držím palce, že jsem Kladeňák a ať zachrání extraligu. Taky jsem řekl to, že Jágra obdivuju, protože v tom věku podává takové výkony. Řekl jsem i to, že se nedivím, že Jágr za Kladno bojuje třeba u rozhodčích, protože pro něj chce to nejlepší. Novináři ovšem své články a titulky postavili na jedné mé větě, a sice že by Jágrovi podobné chování nikde jinde neprošlo. Kdo si články přečetl, pochopil, že jsem to nemyslel špatně, ale kdo četl pouze titulky, ten mě odsoudil. Některé ohlasy byly negativní, ale s tím už nic neudělám. Nemyslel jsem to vůbec špatně, i když to někteří kladenští fanoušci asi úplně nevzali.