Partnerský klub Nadační fond
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Růžička o rekordu: Největší individuální úspěch, ale vychutnám to až po konci kariéry

18.02.2013 · Martin Stebel
Klobouky dolů, vážení! Před patnácti roky se přepisovaly hokejové dějiny v japonském Naganu, v neděli 17. února 2013 se na zlínském stadionu Luďka Čajky měnila historie extraligy. Martin Růžička i po svém fantastickém počinu zůstal věrný tradiční rétorice a znovu pokorně akcentoval zásadní význam týmového pojetí.

"Hlavní je vždy tým, moje body nejsou tak důležité"


Že už jste tuhle větu někde slyšeli? Je to jen otřepaná fráze s nádechem alibismu, řeknete si možná. Třinecký bombarďák od začátku sezony čelí někdy málo originálním novinářským dotazům ohledně bohaté produktivity a jeho odpovědi jsou proto zcela logicky téměř kolovrátkově identické. Ve slovech třinecké sedmadvacítky je ale ukrytá hluboká pravda, ať už si to přiznáme či nikoliv. Sám voják v hokejovém poli nic významného nedosáhne. Mimořádné individuální výkony je třeba v kontextu výsledků mužstva nesobecky upozadit a zdůraznit prospěch celku.

V press prostorech zlínského zimáku Růžička po nedělním střetnutí rozhodně euforicky nekřepčil, byť jeho rekord bezesporu zaslouží respekt, obdiv a dlouhý potlesk ve stoje. Vnitřně ho zcela jistě hřál pocit úlevy z přepsání historických tabulek nejúspěšnějšího tuzemského sportu. Je taky pravdou, že při hodnocení krátce vyloudil lehký úsměv, ale v jeho projevu zřetelně převládaly pocity frustrace nad momentálními neúspěchy mužstva. Kdepak, tohle není falešná póza, slova v nadpisu mu jednoduše věřte.


Martine, gratulace k brilantnímu počinu. Jaká byla prvotní myšlenka po čerstvém rekordu?

Při první brance mi blesklo hlavou jen to, že se podařil kontaktní gól. Po naší druhé trefě mi Venca Varaďa přivezl puk a tam mi teprve došlo, že se stalo něco speciálního. Je to zřejmě můj největší individuální úspěch, ale asi až po konci kariéry naplno vychutnám, co se mi teď povedlo. S týmem neprožíváme nejlepší období, proto ve mně převládají pocity zklamání. Nebudu ale skrývat, že rekord potěšil.

Co je nejpodstatnější, aby se takové historické maximum dalo vytvořit?

Těch faktorů je vždy víc, musí to být spojené nádoby. Chce to hlavně pevné zdraví, musíte mít výborné spoluhráče, potřebná je důvěra trenéra a musíme šlapat jako tým.

Proběhla dnes po rekordu pochvala od trenérů?

Hokej je kolektivní sport a na statistiky jednotlivce se skutečně moc nehraje. Když se prohraje, tak nemůžete čekat, že vejdete do kabiny a trenér vás za nějaký rekord pochválí a poplácá po ramenou. To je blbost, tak to jednoduše nechodí.




V poslední době se v médiích o eventuálním rekordu Martina Růžičky hodně napsalo a řeklo. Bude speciální svačinka pro třineckou kabinu?

Svačinka určitě bude. O mých číslech se v kabině ale moc nemluvilo, nechtěli jsme to tolik řešit. Znovu musím zopakovat, myšlenky na nějaké rekordy jdou stranou. Nemáme teď ideální období a musíme se zlepšit!

Proč se vám tolik nepovedla první dvacetiminutovka, která v konečném resumé měla rozhodující vliv na další průběh?

Už delší dobu máme s první třetinou problém. Před zápasem si řekneme, že si to musíme lépe pohlídat, ale nějak to stále nevychází. Bude nutné se nad sebou pořádně zamyslet.

Kde leží příčiny toho, že Zlín vás dnes přetlačil a bere všechny body?

Nezachytili jsme začátek a od toho se vše další odvíjelo. Zlín byl lepší a zasloužil si vyhrát. Jako tým máme horší sérii a tohle mám opravdu v hlavě víc, než nějaká statistická čísla, která mi někdo stále připomíná. Je mi jasné a naprosto chápu, že lidé to sledují, zajímá je, kolik má kdo bodů, ale hokej je přece záležitost celého mužstva. Věřím, že brzy zabereme a budeme znovu vyhrávat!