V rámci "Final Four" odchytal tři ze čtyř utkání. Během 180 minut mířilo na Milana Dudáčka dvaadevadesát střeleckých pokusů, třinecký gólman ovšem za svá záda pustil pouze šest z nich. „Na turnaji se mi chytalo dobře, protože jsme hráli s neskutečnou lehkostí a věděl jsem, že i když pustím nějaké góly, tak my jich dáme víc a v utkáni zvítězíme.“
Do zápasu s Vítkovicemi ale devatenáctiletý brankář nenastoupil a jeho místo mezi tři tyčemi zaujal René Fendrich. „Myslím, že mi to pomohlo. Přeci jen, absolvovat ve čtyřech dnech čtyři zápasy je fyzicky dost náročné a tím, že jsem dostal jeden den volno, tak jsem si odpočinul a šel do finálového utkání naplno.“
A pak už tady byl zápas o mistrovský titul. V rámci základní skupiny sice Oceláři pražskou Spartu smetli devítigólovým přídělem, finále ovšem nabídlo velmi vyrovnanou podívanou. „Musím přiznat, že jsem byl ze začátku trochu nervózní, každá chyba mohla rozhodnout. Bylo to docela náročné se zkoncentrovat.“
Do poslední třetiny celé sezóny vstupovali třinečtí junioři pouze s jednobrankovým náskokem a definitivní razítko na titul Ocelářů přidal až střelou do prázdné branky Ondřej Kovařčík. „Sparta v závěru měla nějaký tlak, ale do výraznější šance se nedostala. Musím poděkovat klukům. Hráli obětavě a nebáli se padat do střel, tím mi hodně pomohli.“
Milan Dudáček si z Litoměřic nakonec odvezl kromě zlaté medaile také cenu Josefa Mikoláše pro nejlepšího brankáře turnaje. „Trošku jsem tomu věřil, protože ostatním gólmanům se až tolik nedařilo. Nebýt ale součástí tak silného týmu, tak to možná ani nevyhraju.“
Léta čekání na první mistrovský titul v juniorské soutěži jsou u konce. Po několika ztracených finále vystoupali mladí Oceláři až na samotný vrchol. Jak probíhaly oslavy historického úspěchu? „Oslavy probíhaly dlouho do rána a pak i následující den. Vytvořila se tu neskutečná parta, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat.“
Milan Dudáček s cenou Josefa Mikoláše pro nejlepšího brankáře turnaje
