Partnerský klub Nadační fond Play off President Cup Třinecké statistické okénko
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Zdeněk Moták: Hráči mi ukázali, co chce každý trenér vidět

21.06.2022 · Adam Sušovský, foto: Martina Sikorová
Vyměnil slušivý oblek za sportovní soupravu a pustil se do práce. Na kondičním soustředění v Nízkých Tatrách už nový kouč Ocelářů Zdeněk Moták poprvé předstoupil před mistrovský tým, hráči tam polykali tréninkové dávky v takřka kompletním složení. „Trénovat takhle úspěšné mužstvo je pro mě velká výzva, ale v žádném případě se ji nebojím,“ říká v obsáhlém rozhovoru pro klubový web hlavní trenér.

Když vás klub z kraje května oficiálně jmenoval do funkce hlavního trenéra Ocelářů, otázkám novinářů na fungování týmu jste se ještě zdvořile vyhýbal. Nechtěl jste o něm mluvit dřív, než se sám představíte hráčům. Stihli jste se tedy v Tatrách poznat? 

Myslím, že jsme pořád ve fázi poznávání. S kluky, kteří jsou místní a připravují se na sezonu v Třinci, už nějakou dobu pochopitelně v kontaktu jsem. Ti další, až na pár výjimek, přijeli do Tater. Právě z tohoto důvodu jsem rád, že jsme ten týden absolvovali. Musím říct, že jsem s nim maximálně spokojený. 

Byla to velká dřina? 

Když jsem s hráči absolvoval výšlap na Chopok, dřina to byla, alespoň pro mě (směje se). Kluci jsou už ale několik týdnů v plné tréninkové zátěži, pro ně tohle byla jen důležitá část jejich přípravy. 

Jaký z ní zatím máte pocit?

Mám velmi dobrý pocit. Cítím velikou vnitřní sílu mužstva, která se ukazuje v konkrétních momentech. Třeba při herních věcech a soutěžích. I v Tatrách hráči chtěli jít na hranu, to se musí každému trenérovi líbit. Viděl jsem totiž hráče, kteří nechtějí žádnou soutěž nebo zápas prohrát. Tohle je strašně důležitá charakterní vlastnost, základní předpoklad sportovního úspěchu.

Takhle nějak má ve vašich představách vypadat mentalita týmu, který extraligu ovládl třikrát v řadě? 

Viděl jsem to ještě předtí, než jsme na soustředění do Tater odjeli. Kluci, kteří přes léto trénují v Třinci, hráli tady v aréně fotbal na malé branky. Ten zápas měl obrovský náboj, na chvíli jsem se u něj zastavil a kluky sledoval. Jednoho z nich jsem se pak zeptal, o co hrají. Odpověď byla prostá: Hráli o výhru. 

V tom je řečeno vše…

Nehráli o kliky navíc, o další a další běhy, oni hráli o vítězství. Zamyslel jsem se nad tím a udělalo mi to velikou radost, protože tohle je to nejlepší poselství, jaké trenér může od svého týmu slyšet. Říkám vám to, protože mám pocit, že přesně na tohle jste se mě ptal.

Takže až se vás novináři budou ptát, jaká byla letní příprava, odpovíte jim co? 

Je to příprava. Ta je o tom připravit se na to hlavní, co přijde koncem července, až poprvé vyjedeme na led a budeme hrát zase hokej. A já čím dál víc věřím přípravě individuální. Že je to správné, se projevilo i v Tatrách. Každý hráč je jiný. Ač hrajeme kolektivní sport, každý daný jednotlivec potřebuje přípravu šitou sobě na míru. My jako trenéři v téhle fázi sezony musíme hráče jen korigovat, vést správným směrem. Máme i určité testy, které nám v průběhu i na konci tohoto období ukáží, jestli byla příprava vydařená, případně jestli někde máme rezervy. 

Přitom to není tak dávno, co letní přípravy v Česku vedli hlavní trenéři sami… 

Přesně tak. Prvního května jsme vzali do ruky stopky, foukli do píšťalky a hráči jeden jak druhý valili metry při tvrdých výbězích do kopců nebo stoupání na kolech, často úplně bezhlavě. V tomhle se hokej obrovsky posunul, v Třinci tohle funguje. Příprava hráčů u nás tedy je individuální, ale znovu říkám: Stále je námi trenéry řízená a kontrolovaná. Rozhodně to není tak, že by si hráči, i když přes léto mohou trénovat kdekoliv, mohli dělat, co chtějí.

Mistrovské finále u televize

I vy sám jste měl dostatek času připravit se na to, že budete v nové sezoně Oceláře trénovat. O tom, že právě vy nahradíte Václava Varaďu se v hokejovém prostředí i médiích hovořilo dlouho dopředu. Pokud se ale nepletu, zápasy play off jste živě v aréně sledovat nechtěl, je to tak? 

Ano, máte pravdu. Nepřišlo mi to fér k celému týmu. Nechtěl jsem se objevit v hale někde ve VIP nebo na tribuně mezi lidmi na kamerách v televizním přenosu, aby nevznikaly zbytečné řeči a prostor po spekulace v médiích. Chtěl jsem, aby měli hráči i Venca Varaďa totální klid na práci. Všem v klubu záleželo na tom, aby sezona skončila úspěchem. Moc jsem ho všem přál.

Jak se vám na zápasy týmu, o kterém jste věděl, že ho v následujících týdnech budete trénovat, v televizi koukalo? 

Já normálně nejsem fanoušek, ale teď přiznávám, že během play off jsem se fanouškem Třince stal. Přál jsem titul hráčům, trenérovi i celému klubu. Vyhrát extraligu třikrát v řadě, to se zdálo v současném nastavení extraligy takřka nemožné, ale Třinci se to povedlo. Obdivuhodné. Klub díky tomu píše příběh, kteří všichni s odstupem času docení ještě víc.

Pořád vám na to konto kamarádi předhazují, jak těžké to tady budete mít, aby Třinec dál na své úspěchy navazoval? 

Samozřejmě, tohle neskončí jen tak. 

Dobírají si vás? 

Já myslím, že teď hlavně všichni čekají, jak dopadnou přípravné zápasy, Champions Hockey League a nakonec i začátek extraligové sezony. Ta očekávání totiž budou veliká, jak od fanoušků, tak od hokejové veřejnosti. A nemyslete, ta očekávání od sebe mám i já sám. Přišel jsem do Třince s tím, že chci být úspěšný.

Jaké to je přebírat tým, který byl takhle úspěšný a od kterého se úspěchy budou očekávat nadále? 

Pro mě je to především výzva. V žádném případě se ji ale nebojím. Jsem v Třinci pár týdnů a z každého koutu arény cítím a poznávám, proč jsou Oceláři nejlepší organizací v republice. Je to výzva, kterou přijímám po stránce osobní i lidské. Nechci totiž nikoho zklamat a sám chci uspět. Navzdory tomu, že v každém extraligovém kole narazíme na tým pětadvaceti hokejistů, kteří se na nás budou chtít vytáhnout a zašlapat Třinec do ledu. Nikdo z nás jim tohle nebude chtít dovolit.

Protože jste dlouhá léta působil ve Spartě, podobný tlak moc dobře znáte. Je nyní i Třinec tím týmem, se kterým se chce každý soupeř předvést? 

O tom není sporu. Oceláři tři roky v řadě vládnou extralize, bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo. Ale, jak už jsem říkal na začátku, cítím, že mužstvo tady je tak silné, že si s tím bude umět poradit.

Už víte, jak? 

Přicházím do organizace, která je úspěšná, proto přece nemůžu její fungování razantně změnit. Každý trenér je samozřejmě jiný a ať je můj subjektivní názor na hokej jakýkoliv, budu tady navazovat na práci předchozího realizačního týmu, která jednoduše úspěšná byla. Směrem k hokejové stránce, k tomu, jak bychom chtěli, aby se tým v zápasech prezentoval, už s Vladimírem Országhem jasné myšlenky máme. Víc ale neprozradím, zase budu ctít pravidlo, že to nejdříve řeknu hráčům před prvním tréninkem na ledě. Už za pár týdnů v přípravných zápasech i vy uvidíte, jak se nám to bude dařit realizovat.

Před lidma se nezavírám

Něco podobného už jste říkal i na tiskové konferenci. Tam jste také mluvil o tom, jak důležitá je pro úspěch defenzíva. Nejen v souvislosti s Třincem v mistrovským play off, ale také směrem k české reprezentaci a úspěchu Kari Jalonena… 

A nejen Kariho (trenéra české reprezentace), ale i Jukky Jalonena (trenéra finské reprezentace). Tohle můžu vzít zeširoka, ale ono se to dlouhodobě ukazuje: Nejdůležitější zápasy vždycky vyhrává obranná hra. Finové jsou mistry světa a v kádru mají hráče s báječnými individuálními dovednostmi, ale pro jejich úspěch bylo klíčové stmelit je v jeden tým, který se bude držet systému. I směrem dozadu. 

Češi na šampionátu zlomili desetileté čekání na medaili, jejich defenzivní styl hokeje se ale lidem a expertům v průběhu turnaje moc nezamlouval. Zaznamenal jste ty diskuze?

Já ty lidi svým způsobem chápu, ale v tomhle případě taky doslova platí, že účel svědčí prostředky. Český hokej podobný úspěch strašně moc potřeboval. A má ho. Hráči se vrátili domů z bronzem, na konci turnaje bylo jedno jak, jakým způsobem k němu došli. Důležité bude na tento úspěch navazovat, každým dalším turnajem se posouvat dál, stupeň po stupni. Tak, aby za pár let Češi dokázali velké zápasy vyhrávat i útočnou hrou, která se lidem bude líbit o něco víc.

Pojďme ale zpátky k Třinci. V nové trenérské dvojici jste vy tím hlavním trenérem. Zaznamenal jsem v diskuzích, že dost lidí překvapilo jméno vašeho asistenta. Že tuhle roli, být svým způsobem v pozadí, přijal ambiciózní a dosud velice úspěšný kouč Vladimír Országh. Jak bude vaše spolupráce vypadat?

Bavil jsem se o tom i s ním, vlastně to bylo asi první téma naší diskuze. Je to asi spíše otázka na něj, ale za sebe můžu říct, že jsme oba velmi komunikativní lidé. Chlapi, kteří dokáží vyslechnout názor toho druhého, a otevřeně o tom spolu mluvit. Můžeme si říct cokoliv, a když na to přijde, klidně se i pohádat - v tom nejlepším slova smyslu. Pro mě je skvělá zpráva, že tady Vlada budu mít a vyloženě se na spolupráci s ním těším.

Působíte na mě přesně tak, jak vás bývalí hráči a všichni, co s vámi kdy pracovali, popisují. Jako velmi otevřený a vstřícný chlap, souhlasíte?

Takový zkrátka jsem. S každým se snažím jednat v duchu fair play, jsem k lidem okolo sebe i k hráčům otevřený a přímý. Na oplátku zase já totéž čekám od nich. Všichni jsme profesionálové a já za ty léta poznal, že žádný hráč v žádném klubu nemá chuť zneužívat toho, že se k němu trenér chová slušně. 

To jste řekl v Tatrách i hráčům Třince? 

Samozřejmě. Komunikace v týmu je důležitá, pro trenéra obzvlášť. Jen prostřednictvím komunikace se o hráčích dozvím nejvíc. Ať už jde o hokejové věci, nebo události mimo kabinu. Věřím, že jsem měl se všemi hráči v minulosti dobrý, otevřený vztah. 

Jedna taková drobnost to možná vystihuje nejlépe. Kdykoliv jsem v posledních dnech šel prostorem kabiny, dveře do vaši kanceláře byly otevřené dokořán… 

Tohle ke mně zkrátka patří. Nerad se uzavírám, naopak mám rád, když za mnou kdokoliv přijde, řekne mi svůj názor, postřeh, promluví si se mnou o tom, co ho trápí, a já se podle toho pak zařídím.

Před začátkem sezony vedení klubu oznámilo příchody Daniela Voženílka, Karlise Čuksteho, nebo Jakuba Jeřábka. Jste s tímhle posílením spokojený? 

Jsem. Myslím, že se nám složení kádru hezky kristalizuje. O Kubovi Jeřábkovi se ani nechci bavit. Jeho zkušenosti, ať už z NHL nebo z ruské ligy a reprezentace jsou nezaměnitelné, mně se ale hodně líbil i Karlis Čukste. Na světovém šampionátu patřil k nejlepším Lotyšům. A jsem rád, že tady máme i Dana Voženílka. 

Zaujal stejně jako fanoušky i vás, že poslední play off i s vědomím nového angažmá v Motoru dohrával s vážným zraněním?

Takhle se má přece chovat  každý sportovec. Můžu hrát? Jde to alespoň trošku? Tak jdu! On ukázal, že chce hrát se zdravotním hendikepem navzdory tomu, že se mu mohlo stát ještě něco mnohem horšího. Ukázal tím charakter, se kterým  věřím, že do týmu Třince zapadne.

Máte v tuhle chvíli pocit, že je potřeba tým ještě někde posílit?

Myslím, že máme kádr poměrně plný a hlavně silný. Ale samozřejmě, ukažte mi na trenéra, který by se posílení bránil. (usměje se)

Rozumím, hokejistu kategorie Davida Krejčího by chtěl do týmu každý, že?

Třeba. Otázka samozřejmě je, jestli takového hráče daný tým vůbec může získat. Ale když se vrátím k předchozí otázce, já s kádrem Třince spokojený opravdu jsem. Myslím, že jsem trenér, který s s ním dokáže pracovat tak, aby z něj dostal to nejlepší.

Šance pro mladé a spolupráce s F-M

S Oceláři na ledě v červenci začne také sedmnáctiletý obránce Marek Ročák. Ten se připravuje zatím s Frýdkem-Místkem, ale slyšel jsem, že tamní trenéři jsou s ním velmi spokojení...

Možná jsou z něj spíš překvapení, ne?

To je možná ještě přesnější slovo. Prý v tréninku vypadá velmi dobře, vy jste ho viděl? 

Frýdek-Místek trénuje v malé aréně třikrát týdně, to víte, že jsem se podívat byl a s trenéry souhlasím. Tyhle tréninky sice asi nemají tak vypovídající hodnotu jako tréninky v ostré sezoně, ale taky musím říct, že se mi mladý líbíl. Ještě spokojenější jsem s ním byl v Tatrách. Fyzicky vypadal velice kvalitně, spíše než na práci na kondici se u něj teď budeme muset zaměřit, aby veškerá cvičení prováděl technicky správně, aby si neškodil, nepoškozoval tělo a zapojoval v posilovně správné partie. Na to ho připravíme, to nebude problém, no a pak uvidíme... V jeho případě máme trošku jiný problém, on je totiž v nominaci reprezentace do osmnácti let na Hlinkův memoriál. To znamená, že ho v srpnu nějakou dobu neuvidíme a nebude s námi moct trénovat. Ale říkám, je to malinký problém, protože já mu fandím a moc přeju, aby se do reprezentačního týmu dostal a na memoriálu si zahrál. Aby se nesrovnával jen s našimi hráči, ale aby se mohl srovnávat i s nejlepšími hráči jiných zemí. 

Takže budete navazovat na vizi tzv. ocelářské cesty?

Já s mladými hráči pracuju rád, je to oživení. Víte, že mohou být budoucností vašeho klubu a záleží vám na tom, jak se jim daří. Jako trenér chci tyhle kluky posouvat, takže jim příležitost moc rád dám. Dál už je ale na nich, jak ji uchopí. Jestli ukáží všem svou chuť, vůli a elán. Je třeba zdůraznit, že mládí není a nesmí být výsada. 

Přicházíte do organizace, která má k dispozici také partnerský klub ve Frýdku-Místku, je to velká výhoda? 

Je to výborná myšlenka, důležitá je spolupráce mezi trenéry. Já jsem rád, že budeme mít jednak mladé talentované kluky pod kontrolou, a zadruhé jsem rád, že v případě zranění nebo poklesu výkonnosti našich hráčů budeme mít kam sáhnout pro hráče, které známe a o kterých máme dost informací.

Jak aktivní ve spolupráci s Frýdkem chcete vy sám být? Budete na zápasy Chance ligy jezdit taky osobně? 

Pokud mi to čas a rozpis našich zápasů dovolí, moc rád tam budu jezdit. Zbytek budeme velmi důkladně komunikovat, náš sportovní ředitel Jan Peterek vidí osobně všechny zápasy, já se budu snažit být v těsném kontaktu s trenérem Martinem Janečkem.