Těsně před zápasem v Plzni dorazila na klub potvrzená transferkarta a Platilovo angažmá pod Javorovým bylo definitivní: "Bylo jen otázkou času kdy se to administrativně dotáhne a budu mít povolený start. Jsem pochopitelně rád, že potvrzení poslali včas a já mohl nastoupit už v Plzni," a dodal: "První zápas v Plzni nebyl z mé strany vůbec povedený, hrál jsem po šesti týdnech, což se negativně projevilo. Chyběl mi lepší pohyb a trochu vázla souhra se spoluhráči. Proti Litvínovu jsem se už cítil mnohem lépe," popisoval své bezprostřední dojmy.
Nesmlouvavý defenzor původem z Kladna krátce okomentoval i souhru s Martinem Lojkem: "Mario Cartelli byl zraněný, proto mě trenéři dali k Lojkovi. Známe se spolu z juniorky, docela jsme si sedli," chválil spolupráci v obranné dvojici. Zároveň však viděl své nedostatky ve hře: "Nedělá mi problém hra do těla, ale co se týče rozehrávky, tam mám značné rezervy. Do pátku na tom musím hodně zapracovat."
Jedním z důvodů, proč si vybral zrovna Třinec bylo i to, že znal z minulosti několik členů kádru: "Fakt, že jsem tady znal dost kluků, byl hodně důležitý pro mé rozhodnutí jít do Třince. Okamžitě jsem zapadnul do kolektivu, je tady skutečně super parta. Uděláme vše pro vítězství. Kádr je v Třinci velmi silný. Klidně můžeme pomýšlet na medaili," odhodlaně konstatoval.
Během působení v Rusku posbíral mnoho zkušeností. Jak pozitivních, tak i těch méně příjemných: "Ze začátku jsem dostával na ledě dost prostoru, ale pak nastaly neshody s trenérem a celkově se zhoršila atmosféra v klubu. Už před sezónou jsem chtěl jít někam jinam. Měl jsem několik nabídek. Mimo jiné z Finska a Švédska. Až letos mě pustili. Nakonec jsem se rozhodl pro Třinec. Přiznávám, že po těch dlouhých rocích jsem měl chuť vyzkoušet si českou extraligu," vysvětlil další motiv svého přesunu do Slezska.
V pátek hrají Oceláři na kladenském ledě. Náš respondent právě ve středních Čechách udělal první hokejové krůčky. Bude pro něj proto střetnutí ve svém rodišti prestižnější? "Snad po deseti létech budu hrát na Kladně. Těším se. Doufám, že dorazí moje rodina, kamarádi. Moje osobní odpovědnost bude asi větší, ale snad vyhrajeme," uzavřel naše povídání tvrdý zadák.
