"Byl jsem zrovna v nucené karanténě, doma byla docela nuda, měl jsem proto v Americe dostatek času sledovat prakticky všechny zápasy Ocelářů v play off. I když ten časový posun byl velký. Hlavně semifinále s Boleslaví, ale potom i finálovou sérii s Libercem. Kluci hráli výborně, nepochyboval jsem, že titul obhájí," říká třinecký odchovanec, který se teprve v úterý vrátil ze Spojených států, kde si po konci sezony dopřál krátkou dovolenou na Floridě.
Jak sám přiznal, s Oceláři byl i během play off v blízkém kontaktu: "Máme s klukama na WhatsAppu svou skupinu, kde probíráme veškeré hokejové i nehokejové situace. Snažil jsem se komunikovat a podporovat kluky i během play off. Po posledním finále jsme si volali přes videokonferenci. Byl jsem proto i živě v kabině, když probíhaly oslavy. Sice mě asi moc neslyšeli, protože tam byl velký rachot, ale aspoň skrz displej jsem viděl, jak kluci slavili a mohl jsem jim popřát."
Dva roky zpět přitom Ocelářům po finálové výhře s Libercem gratuloval přímo ve WERK ARENĚ: "Abych se přiznal, tak mi bylo líto, že jsem tentokrát nemohl být s týmem. Strávili jsme spolu několik měsíců, v kabině byla výborná atmosféra, v týmu jsem se zabydlel. Měl jsem radost, že Oceláři vyhráli zlato, ale na druhou stranu jsem si říkal, že je to škoda, že s nimi nemohu tu euforii osobně prožívat. Kluci hráli parádně!"
Po odchodu z Třince nastupoval za tým Utica Comets. V klubu sídlícím ve státě New York, jenž hraje American Hockey League, prožil rozporuplnou sezonu: "Z osobního pohledu to byla nadprůměrná sezona, vyhrál jsem klubovou produktivitu. Celkově ale musím říct, že z hlediska týmu to byla negativní sezona. Hráli jsme prakticky jen proti dvěma soupeřům. Nějaký čas jsme byli v karanténě, bylo to psychicky náročné a ubíjející."
Globální pandemie zásadně ovlivnila i zámořské soutěže: "Kvůli covidu jsme nemohli nikde pořádně cestovat, nebylo možné přespávat na hotelích, proto jsme hráli jen se dvěma soupeři. Nastupovali jsme tedy proti týmu ze Syracuse, kde cesta v den zápasu autobusem zabrala hodinu, a také proti Rochesteru, kde to máme přibližně dvě hodiny. Pokud bychom chtěli hrát proti jiným soupeřům, tak jízda zabere minimálně osm hodin, což bylo nereálné, protože neexistovala varianta s noclehem na hotelu."
O své další hokejové budoucnosti zatím nemá jasno: "V Americe mi skončila smlouva a teď čekám, co bude dál. S agentem v nejbližších dnech budeme řešit některé varianty. Abych řekl pravdu, preferoval bych ještě nabídky ze zahraničí, pokud bude ta možnost."
Teprve začátkem týdne se vrátil z USA. Ještě proto nemá přesně stanovený harmonogram přípravy: "Přibližně tři roky se už kondičně připravuju v individuálním režimu. Tento způsob mi nejvíc vyhovuje, protože za ty roky už vím, na čem mám pracovat. Cítím se pak na ledě lépe. První rok jsem trénoval s Pavlem Horylem, který kdysi v Třinci trénoval. Zatím ani netuším, kdy mi začne sezona. Vše bude záležet na tom, kde budu hrát. Pokud to bude v Evropě, tak to bude dřív, nemohu ale vyloučit, že znovu půjdu do Ameriky."
Fanoušci regionální kopané Lukáše znají z působení v týmu TJ Oldřichovice. Ani letos nelze vyloučit, že se objeví v dresu účastníka I. B třídy Moravskoslezského kraje: "Vše bude záležet, jestli se nižší fotbalové ligy rozběhnou. Pokud by byl zájem, asi bych na to kývnul a pár zápasů si určitě zahrál. Fotbal mě moc baví, člověk si tam docela zaběhá. Jen se potom snažím moc nechodit do ostrých soubojů, abych se nezranil. Beru to jako příjemnou formu zábavy."
