Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Malík: Budeme mít mladý tým, ale naše nároky zůstávají vysoké

17.08.2022 · Adam Sušovský
Každý, kdo chce vítězit, musí umět přijímat porážky. To už moc dobře vědí také třinečtí dorostenci, jejich trenér Marek Malík se v rozhovoru vrací k náročnému President Cupu a zkušenostem, které nabušený turnaj ocelářským talentům na startu další těžké sezony dal.

Pojďme se ještě vrátit zpětně k třineckému President Cupu, hodně silně obsazenému turnaji. Díky losu jste narazili na Davos, Salcburk a nakonec i reprezentaci Ukrajiny a skončili čtvrtí. Spokojenost? 

Hodnotíme ten turnaj hodně kladně. Chtěli jsme se určitě umístit lépe, ale všechny zápasy byly náročné. Museli jsme si sáhnout na dno, abychom byli konkurenceschopní. Mrzí nás detaily, které nám vzaly lepší výsledek v zápasech, které jsme si mohli pohlídat a rozhodnout v náš prospěch. Zápas s Davosem jsme měli vyhrát a ten se Salcburkem byl taky hratelný. V zápase o třetí místo proti sedmnáctce Ukrajiny nám už myslím došly síly proti o rok starším hráčům, ala jak říkám, všechny zápasy byly na hraně a hodně nám daly.

Osobně se mi na turnaji nejvíce líbil ten zápal všech týmů, jak moc všichni chtěli uspět. Přebolelo už Oceláře zklamání, že si nakonec na medaili nesáhli? 

Ještě než vám odpovím, já bych si nejprve dovolil poděkovat všem, kdo se o organizaci turnaje zasloužili. Ten turnaj je ŠPIČKOVÝ! Jak organizací, tak obsazením. Museli byste hodně hledat, abyste takhle kvalitně obsazený turnaj v Evropě našli. Takže za to klobouk dolů a velký dík. A co se týče vaší otázky, já to cítil úplně stejně. V podstatě každý zápas byl vyrovnaný, každou hodinou se měnilo postavení v průběžné tabulce. Vždyť i my skoro do poslední chvíle nevěděli, jestli budeme hrát finále nebo zápas o poslední místo. Proto nejsou lepší zápasy, než jaké jsme zažili tady. A takové zápasy kluky posunou.

A to zklamání? 

Trošku přebolelo, ale taky v nás pořád je. Ale jak říkám, i prohry vás v životě posunou. 

Takže jste hráčům po turnaji řekl, že je při cestě za úspěchy důležité naučit se taky prohrávat, nebo to bylo spíše o tom, že se aspoň přesvědčili, na čem mají pracovat?

Kluci ode mě slyšeli obě věty a budou je ode mě poslouchat celý rok. My moc dobře víme, na čem máme pracovat. A umíme ocenit i prohry, pokud na ledě necháme všechno. Pokora, respekt a pracovitost je něco, s čím musí kluci přijít každé ráno do šatny a na konci dne z ní odcházet s pocitem, že udělali všechno pro to, aby se zlepšili.

Nyní vás ještě před startem extraligy čeká turnaj v Pardubicích. Co od něj očekáváte? 

Budeme po něm dělat finální zúžení týmu, takže já nečekám nic jiného, než maximální nasazení, obětování se pro tým a snahu všech hráčů svou práci dělat nejlépe, jak umějí. Každý si může vybojovat svou roli a nikdo by neměl nikomu chtít dát své místo v týmu, ani nejlepšímu kamarádovi. Kdo má být bodový, musí být bodový. Kdo brání, musí nechat na ledě vše, abychom nedostali gól. A kdo neměl zatím dobrou přípravu, má další šanci nás svým výkonem oslovit. 

Třinecký dorost měl v minulé sezoně poměrně velké ambice, nakonec přišlo hned na začátku play off vyřazení s Hradcem Králové. Jak velká zkušenost to pro tým je a jakou sílu vlastně bude mít dorost letos? 

Měli jsme loni hodně silné mužstvo i přesto, že bylo v lize jedno z nejmladších, zkrátka výborný mix hráčů. Brzký konec nás na jaře hodně mrzel a mě osobně teda ještě nepřešel. Jsem přesvědčený o tom, že tým měl na víc. Potkaly nás ale před play off některé věci, o kterých se nechci bavit, protože by to zaprvé zavánělo výmluvami a zadruhé by to nebylo fér vůči Hradci, který proti nám hrál jednoduše výborně. Nic nám nedaroval a v danou chvíli byl lepší. Naše letošní mužstvo bude úplně jiné. Oproti loňskému mladému mužstvu letos budeme mít, zdá se, mužstvo ještě mladší. Zatím to vypadá, že u nás nebude taková útočná síla, respektive než se k ní dopracujeme, bude pro nás nesmírně důležitý každý malý detail v obraně. To ovšem nic nemění na tom, že naše nároky na hráče, výkon a snahu zlepšovat se každý den zůstávájí vysoké. Je nám úplně jedno, kdo se kde a kdy narodil, jaký je ročník. Máš na to a pracuješ dobře? Tak hraješ.

Na začátku letní přípravy vás bylo hodně, tým budete muset před startem extraligy hodně zužovat. To je pro trenéra dobré, ne? 

Je pravda, že hráčů máme v přípravě hodně, každý z nich dostane prostor se ukázat. A na základě jeho pracovní morálky i hokejových schopností uvidíme, jak nás osloví. Je třeba zmínit, že ne každý může okamžitě po přechodu z deváté třídy hrát extraligu dorostu. Což se samozřejmě v případě velké konkurence týká i těch, kteří s námi mají být druhým rokem. Musíme být v každém případě trpěliví. Pro mladé hokejisty je někdy lepší strávit období v nižší soutěži, kde mohou především dozrát fyzicky a taky tam mohou zlepšovat herní nedostatky. 

Vy sám o turnaj v Pardubicích přijdete, protože odjíždíte na sraz reprezentační šestnáctky spolu s několika dalšími hráči vašeho týmu. Těšíte se? 

Já jsem rád, že mě svaz s nabídkou trénovat reprezentaci oslovil a zrovna tak jsem rád, že mi klub umožnil tuhle nabídku vzít. Rád bych za to zpětně poděkoval. Je pravda, že v nominaci reprezentace pár kluků z Třince je, ale rozhodně to neznamená, že by měli něco jistého. A zrovna tak platí, že hráči, kteří se do výběru nedostali, k nám mají dveře otevřené pro další srazy. Já budu pochopitelně jen a jen rád, když nás tam z Třince bude co nejvíce. Co se týče turnaje v Pardubicích, stejně jako třeba v minulém roce, se můžu spolehnout na skvělého kolegu Aleše Macha. Kdykoliv je třeba, zaskočí za mě a není s tím žádný problém. I jemu patří velký dík. 

V souvislosti se skončeným Hlinkovým memoriálem i šampionátem dvacítek se zase o mládežnickém hokeji hodně mluví, vy sám odjíždíte na sraz reprezentace do šestnácti let, může být tahle generace úspěšná? 

Budou ochotni hokeji obětovat více než ostatní? Budou mít vůli jít přes bolest, opustit kdykoliv komfortní zónu a bez řečí se poprat s nepříjmnou situací? Nebudou remcat, když budou cítit nespravedlnost a naopak v tréninku ještě více přidají? Budou nadále chodit ven sportovat, budou v pohybu? A neuslyšíme od nich nikdy, že něco nejde? 

Dal jste mi těžkou otázku, já na ni neumím odpovědět. Ale jedno vám zaručit můžu. Všechno to, co jsem teď vyjmenoval, v kariéře hráči zažijí a musí se s tím umět poprat. A jestli se k té náročné, ale fantastické výzvě přidají, ne že se ji jenom zúčastní, pak je možné, že zase úspěšné generace hokejistů budeme mít.