Působil ledově klidným dojmem.
Nervozita? S tou si na dvacetiletého Patrika Švančaru jen tak nepřijdete.
V minulé sezoně zářil v kádru partnerského Frýdku-Místku, byl nejlepším gólmanem Chance ligy. Teď dost hlasitě buší na bránu do kádru třineckých Ocelářů: Soutěžní premiéru v dresu českých mistrů zvládl bravurně, na ledě finského Lahti patřil mezi základní pilíře třinecké výhry 3:1.
Jediná kaňka? Inkasovaný gól pouhých čtrnáct vteřin před koncem, který třineckého odchovance připravil také o premiérovou nulu. "Zamrzí to, bohužel," řekl Švančara bezprostředně po utkání. "Ale hokej se hraje celých šedesát minut. Ve výhledu mi stál hráč, uhnul v pravý čas a střelec to dobře věděl, asi sehraná akce. Poslední čtyř minuty hráli power play, už toho na nás bylo dost," uznal sportovně, že Lahti si za gólem útěchy v závěru zápasu šlo.
Švančara má i tak za sebou druhý letní skalp finského týmu, v dresu Ocelářů si drží stoprocentní bilanci. Na Tatranském poháru v Popradu dokázal vychytat vítězství 5:2 nad SaiPou, nyní dovedl Třinec k prvnímu vítězství v nové sezoně Champions Hockey League. K vítězství, které je z hlediska šancí na postup ze základní skupiny klíčové.
"Jsme rádi, že jsme zlomili sérii proher. Nula by byla třešnička, ale důležité je týmové vítězství," řekl Švančara, který v zápase dokázal přechytat finského mistra světa na druhé straně, velezkušeného Jussi Olkinuoru.
"Snažím se trenérům ukázat, že na to taky mám. Chtěl bych získat jejich důvěru a doufám, že zápasů bude časem víc a víc."
Zatěžkávací zkouškou pro mladého gólmana byla už první třetina, v ní bylo Švančarovi možná nejhůř. I proto, že Oceláři hráli čtyřikrát v oslabení. Zároveň ale i hráči pomohli výrazně jemu, v zápase Třinečtí zblokovali takřka třicet střel soupeře.
"Já byl od začátku v pohodě, během zápasů s hlavou problém nemám. Ze začátku jsem si to osahal, první zákroky mě posílily. Chytalo se mi dobře, kluci měli spoustu zblokovaných střel. Doplňovali jsme se, jednou jsem pomohl já jim, jindy zase oni mně. Během oslabení bylo práce nejvíc, brankář musí neustále hledat kotouč, aby na něj viděl a mohl reagovat, ale zvládli jsme to."
