Historie klubu

Počátky třineckého hokeje

Vznik našeho klubu se datuje do období, kdy československá reprezentace začala dosahovat svých prvních úspěchů. Právě v roce jeho založení – 1929, si reprezentace vybojovala na již 14. kontinentálním šampionátu titul mistra Evropy. Lední hokej se však v tomto období na Ostravsku začal hlásit ke slovu jen pozvolna. Jeho prvním průkopníkem se stal v roce 1928 SK Moravská Ostrava, jehož příkladu brzy následoval SK Slovan Ostrava. Na Těšínsku to byly KČST Lazy a o rok později – v již zmíněném roce 1929, také SK Třinec. U jeho kolébky tehdy stála jen hrstka obětavců, kteří museli často překonávat posměch a někdy i urážky okolí. O nový společenský sport nebyl velký zájem, poznatků o něm málo, kontakt s vyspělejšími českými kluby v prvopočátcích neexistoval, a tak se úmysl zakládat hokejový klub zdál mnohým čirým nesmyslem. Ve velmi krátké době se však kanadský hokej, jak se mu tehdy říkalo, stal druhým nejpopulárnějším československým sportem a své pevné kořeny zapustil i v městečku pod malebnými Beskydy. Nejvíce se o to zasloužil známý redaktor, věhlasný sportovní nadšenec a organizátor Boleslav Moravec, jenž kolem sebe soustředil partu mladíků se zápalem pro novou kolektivní hru a ti se pak stali základem prvního mužstva SK Třinec.

Období po druhé světové válce

První sezóna po osvobození nebyla snadná – scházela výstroj, chyběli hráči. Město žilo starostmi o obnovu předokupačních pořádků a sportovní život se vracel do svých kolejí jen velmi pomalu. V čele hokejového oddílu stanul první předseda Karel Dziadek spolu s funkcionáři Janem Babišem, Janem Kiwalskim a Josefem Zientkem. Byla vybudována dvě hokejová hřiště s přírodním ledem a tréninku mladých hráčů se chopil dosud nedoceněný Evžen Cienciala, jemuž se podařilo vypiplat nejednoho platného hráče. Mužstvo z většiny tvořili hráči předválečného celku, tedy ti kdo mohli pokračovat: brankáři Karel Namyslo a Josef Hudeček, obránci Ruda Polok zvaný „Ezi“, Karel Cieslar, Ludvík Mitrenga, Karel Michalík a útočníci Pavel Sýkora, bratři Karel a Bedřich Ciencialové a mladičký Mirek Váňa, nejlepší třinecký hokejista poválečných let. Okupace a dlouhá přestávka pochopitelně poznamenaly výkonnost mužstva a vůbec bylo úspěchem, že se tým dal v tak brzké době dohromady.

70. léta ve znamení druhé ligy

Teprve otevřením zimního stadionu 17. února 1967 byly po chudobných letech vytvořeny podmínky pro vzestup třineckého hokeje. V roce 1976 byl stadion definitivně zastřešen ocelovou konstrukcí, kterou vyrobili pracovníci mechanických dílen TŽ s tím, že údajně přežije celých 500 let. Samotná střecha ovšem diváky nechránila před třeskutým zimním větrem, jenž proudil dovnitř z bočních stran, a tak bylo zapotřebí se na každý zápas vždy řádně navléci několika svetry a ze všech sil se snažit nepřimrznout k lavici. Na hokej tedy v té době mohl chodit opravdu jen nefalšovaný fanda a přívrženec ledových dobrodružství. Přesto byl zimák velice často naplněn a o obecenstvo v Třinci nikdy nebyla nouze. I když se netrpělivě čekalo na dokončení boční výstavby, hala dnešní podoby vznikla Na Lesní až o třináct let později.

80. léta – nástup tradiční ofenzivní síly

Třineckým byl od začátku bližší útočný styl hokeje, který praktikují dodnes. V týmu vždy působili technicky zdatní hráči, kteří věděli co s pukem, a byly to rychlé kombinační akce, které Třinci získaly oblibu i u fanoušků soupeře. V sezóně 1984/85 se na třinecké střídačce poprvé objevil mladý absolvent tělovýchovné fakulty Alois Hadamczik, jenž měl později sehrát významnou úlohu při všech velkých úspěších klubu pod Javorovým.

90. léta - Postup do extraligy

Do sezóny 1994/95 vstupovali Třinečtí i s novým trenérem. Tím se stal po odchodu Břetislava Kopřivy Karel Suchánek, který již předtím v Třinci působil jako asistent trenéra Aloise Hadamczika a v předchozím ročníku vedl Opavu. Jeho asistentem se stal bývalý útočník Aleš Mach.

Historickou změnou, která v Třinci nastala, bylo odtrhnutí ledního hokeje od tělovýchovné jednoty a založení profesionálního klubu HC Železárny Třinec – stalo se tak 1. července 1994. Ve výkonném výboru byl do funkce generálního manažera jmenován bývalý tajemník TJ TŽ Ivan Vodička, prezidentem klubu byl zvolen Otmar Macura. Členy výkonného výboru dále byli Miroslav Bednarz, Jan Opletal, Karel Wojnar, Otmar Raszka a Eduard Machaczek. Nově vytvořený profesionální klub vedl sedmičlenný výbor.

Extraligovou příslušnost si Třinec zajistil po výhře 3:0 v sérii s Jindřichovým Hradcem. Uveďme, kteří hráči vybojovali na jihočeském ledě postup: brankáři Michal Hlinka a Josef Lucák; obránci Karel Pavlík, Milan Murín – Antonín Plánovský, Miroslav Číhal – Roman Šindel, Petr Pavlas; útočníci Jiří Novotný, Martin Palinek, Vladimír Michálek – Petr Zajonc, Dalibor Římský, Roman Kaděra – Dušan Adamčík, Michal Piskoř, Viktor Ujčík – Josef Duchoslav, Jevgenij Alipov, Aleš Badal. Nesmíme však zapomenout, že o postup se přičinili i ostatní, kteří se do sestavy rozhodujícího utkání nevešli nebo nemohli hrát: Václav Slabý, Josef Marha, Igor Mozgalev, Jan Hušek, Roman Hromada, Dalibor Sochorek, Libor Zátopek, Stanislav Kacíř, ale i vsetínští Miroslav Barus, Jan Srdínko a Libor Forch, kteří pomáhali v zápasech základní části.

Od podzimu roku 1995 se tedy začínají na třinecký led sjíždět nejlepší česká hokejová mužstva.