Proces výchovy dětí není jednoduchý, říká manažer mládeže Jan Peterek

Honzo, před časem jste pověsil brusle na hřebík. Začíná nová sezóna, hraje se Liga mistrů, v Třinci stojí nová WERK ARENA, ve které hrají Oceláři. Neláká vás znovu obléknout dres s dráčkem?

Zatím byl jediný moment, kdy jsem litoval, že jsem skončil. A to když jsem vstoupil do nové WERK ARENY a viděl krásnou halu, zázemí, tak mi bylo líto, že si zde nezahraji. Jinak mi hokej vůbec nechybí, nechodím si ani zahrát po večerech se známými klukama. Cítím, že jsem odešel v pravý čas.

Co říkáte na novou halu?

Ta je úžasná. Je to nejpěknější hala, kterou jsem kdy viděl. Zázemí pro hráče je úžasné, nejmodernější jaké si kdo může představit. Mohu srovnávat s novými halami v Jaroslavli, Liberci a Karlových Varech, a ta v Třinci je nejlépe vybavená pro hráče i diváky.

Před sezonou se třinecký tým dost obměnil. Skončilo či odešlo dost hráčů, naopak přišli noví. Jaké má tento tým šanci letos uspět?

Nová hala, nová krev. Je to letos z velké části nový tým. Ale to jádro tam zůstalo. V týmu je dost zkušených a kvalitních hráčů, takže věřím, že síla třineckého mužstva je velká a bude pomýšlet opět na nejvyšší mety.

Přijal jste nabídku vedení klubu a pomáháte v jeho chodu. Co máte na starosti?

Dělám funkci manažer mládeže a měl bych se podílet na jejich rozvoji. Protože je před sezonou, tak nyní trávím čas zejména v kanceláři – a zařizuji registrace, smlouvy s hráči či trenéry. Je to pro mě něco nového a musím se v tom zorientovat. Je to v podstatě běh na dlouhou trať, protože proces výchovy dětí není jednoduchý.

Jan Peterek debatuje v Bernu s Rostislavem Kleslou.

Ze své nynější pozice jste odjel na Ligu mistrů, kde sledujete, jak se pracuje v těchto klubech s mládeží. Bedlivě jste v Bernu sledoval tréninky žáků, dorostenců, mluvil s jejich trenéry či vedením švýcarského klubu. Můžete srovnat práci s mládeží u nás ve Švýcarsku?

Jsem z toho překvapen. Tady pro talentovanou sportovní mládež mají přizpůsobený celý systém. Škola je zde spíš okrajová a vše je podřízeno sportu. Mládež ráno vyjíždí a vrací se pozdě večer, přičemž hodně trénují a do školy chodí na tři hodiny denně. U nás je naopak škola na prvním místě a tomu se přizpůsobuje trénink. Co je správné a co špatné – to je otázka. Ale jsou asi jiná nátura než my, ale všeho s mírou. Jestli bych měl já osobně tento švýcarský systém absolvovat jako dítě, tak nevím, jestli by mě ten hokej po určité době neotrávil.

Před časem jste každý den sportoval. Co děláte pro své tělo nyní?

Momentálně nic, takže tělo chátrá. Ale trochu se to začíná ozývat a budu muset na sobě začít pracovat – zaběhat si, zacvičit si, aby se to tělo úplně nerozpadlo.

Při odchodu jste říkal, že se budete více věnovat rodině? Byl jste na dovolené, vzal ženu do kina či divadla?

Na dovolené jsme byli, ale to je tak asi všechno. Mám novou práci a vždy na začátku to zabere více času, než se člověk s tím sžije. Tato práce je časově náročná, ale doma to tolerují. Takže rodina je nyní na druhém místě.

Sdílet článek