Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko Klubový informační systém
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
MISTR 2022/2023
MISTR 2023/2024
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Když Skelleftea přijela poprvé, byla v Třinci velká sláva

10.11.2023 · Adam Sušovský
U příležitosti osmifinále Champions Hockey League s předním švédským celkem AIK Skelleftea si můžete ještě jednou přečíst vzpomínku na málem zapomenutý zápas, který v listopadu 1968 pomohl Třinci k hokejovému boomu. Místní amatéři na nově postaveném stadionu senzačním způsobem porazili švédský ligový celek AIK Skelleftea 4:3 a pobláznili celé město.

Do konce utkání zbývají poslední vteřiny. 

Promrzlé obecenstvo natlačené kolem hrací plochy trne hrůzou při závěrečném tlaku soupeře. Brankář Milan Podhorský důrazným Švédům nedovoluje znovu skórovat, lidé už vyvolávají jeho jméno. Z hokejistů v těžkých, vodou nasáklých červených svetrech budou už brzy místní hrdinové.

Třinec v tu chvíli prožívá prvotřídní sportovní senzaci. Nečekané vítězství nad silným švédským celkem, které poměrně zásadním způsobem ovlivní další budoucnost hokeje ve městě. 

30. listopad roku 1968.

Den, kdy místní hokejový tým hrající oblastní přebor s amatéry na soupisce na vyprodaném stadionu porazil slavný celek AIK Skelleftea. A začal tím sezonu, která skončila historicky prvním postupem do 2. ligy.

TJ TŽ - AIK Skelleftea 4:3 (2:1, 1:0, 1:2)

Branky: Mišun, Kopecký, Mucina, Hedvábný - Jahnsen, Johansson, Linkwist. Diváci: 3 000.

Nový zimní stadion, nová éra hokeje

Na konci šedesátých let zažil třinecký hokejový oddíl zcela zásadní zlom své historie. Místní nadšenci se po letech plánování a snů dočkali stavby umělé ledové plochy, teprve s ní mohli hokejisté i jejich funkionáři snít nejen o lepších sportovních výsledcích, ale také o vybudování mládežnických týmů.

Vždyť až dosud se hrál hokej jen na rybníku U Glejtovny nebo na házenkářském hřišti na Lidické ulici přibližně v místech, kde dnes stojí Lidl. Hokej byl až do konce šedesátých letech v Třinci sportem pro vyvolené, hrát se mohl na přírodním ledu pouze v třeskutých zimních mrazech. Místní hráči bojovali jen v nejnižších soutěžích a v době oblevy trénovali na pronajatých ledech v okolí. 


Momentka z přátelského utkání s Duklou Praha z 25. února 1969. Takhle nějak vypadal zimní stadion krátce po jeho otevření, za hráči vidíte hodiny a tribunu za brankou, na které byl později sektor na stání a kotel třineckých fanoušků. Střecha stadionu, jeho opláštění i ostatní tribuny rostly až o několik let později. V těchto kulisách hráči tehdejšího TJ TŽ odehráli také památný zápas s týmem AIK Skelleftea. V klubových kronikách se ale bohužel žádné obrazové záznamy z toho klání dochovat nepodařilo.

 


Pohled na zimní stadion v Třinci po jeho otevření, tentokrát z jiného úhlu. Za hráči vedle ledové plochy vidíte prostory, kde až o několik let později vyrostla dlouhá tribuna, pozdější sektory E.

17. února roku 1967 byl zimní stadion na Lesní ulici oficálně otevřen. 

První velké a navíc mezinárodní vítězství ale na něm naši hokejisté vybojovali o více než rok a půl později.

"A byla to obrovská senzace! S výstavbou nového stadionu začala nová éra klubu, hokej se tady v podstatě začal dělat naplno a hledaly se cesty, jak k němu přilákat lidi. Třinec se chtěl v hokeji zviditelnit, zahrát si zápas s klubem na úrovni. A zrovna švédská Skelleftea tehdy byla na zájezdu v Československu, místní funkcionáři jim za to, aby si s námi zahráli přátelské utkání, zaplatili peníze," vzpomíná Jindřich Mucina, útočník a hvězda tehdejšího týmu, který si na švédský velkoklub vyšlápl. 


Tým Třince ze sezony 1968/69, včetně brankáře Podhorského i střelců všech čtyř branek do sítě švédského celku. Ale pojďme popořadě - Horní řada zleva: Bartošík, Malát, Slavík, Kopecký, Kroták, Kohutek, Karel. Prostřední řada zleva: Václavík, Pščolka, Mišun, Vojtek, Frolek, Orság, Opíchal. Dolní řada: Mucina, Podhorský, Neisner, trenér Cetkovský, Musialek, Šrott, Hedvábný.

"Je ale pravda, že jsme tehdy měli půjčené hráče z Karviné i z Ostravy, aby to mělo nějakou úroveň. Já a pár dalších jsme před sezonou přišli do Třince dohrát kariéru, měli jsme ligové zkušenosti. Zbylí hráči byli v podstatě kluci z rybníku, neměli pravidelné tréninky, hráli až třetí nebo čtvrtou nejnižší soutěž. Proti přednímu švédskému týmu, který měl na soupisce i reprezentanty, bychom jinak neměli šanci," říká Mucina. 

Třinec víc než rovnocenný soupeř

Ironií osudu je, že se na utkání, které mělo tak zásadní historický význam pro místní hokej, málem zapomnělo. V knize 80 let třineckého hokeje od legendárního kronikáře Eduarda Machaczka o něm najdete jen hodně strohou poznámku. Bohužel se nepodařilo dochovat ani soupisky obou týmů, díky archivu místního týdeníku Hutník tak známe alespoň střelce branek zápasu, který kolem hrací plochy, na ještě nedostavěných tribunách, sledovalo tři tisíce diváků. 

Podle Hutníku byli naši hokejisté Švédům více než rovnocenným soupeřem. Po celé utkání si udržovali vedení a teprve v závěru zápasu se podařilo Švédům snížit. Vítězství bylo zasloužené, při troše štěstí mohlo být ještě vyšší. A potěšitelné bylo, že třinečtí hokejisté hráli dobře kombinačně a před brankou důrazně. Týdeník Hutník chválil také vynikající výkon brankáře Podhorského, který své kvality prokázal i ve spletitých situacích, které řešil s ledovým klidem. A z dnešního pohledu je vtipná i poznámka o výkonu rozhodčích Pianka s Čudkem, kteří zápas rozhodovali velmi dobře. 

"No jo, už je to hodně let, jak padaly góly a jaký byl vývoj zápasu, to už si nevzpomínám ani já," líčí Mucina. Malý detail ze zápasu se ale střelci jedné ze čtyř třineckých branek přece jen vybaví. "Velmi dobře si pamatuju, že mě ve druhé třetině jeden Švéd narazil na mantinel a já si zlomil palec. Na rozdíl od ostatních stadionů jsme tady ještě neměli dokončenou výstavbu zázemí, neměli jsme ani ošetřovnu. Doktor Macura mi proto tehdy píchl injekci přímo na střídačce, abych zápas dohrál," vypráví Mucina s úsměvem.

"My starší, kteří jsme dřív hráli ligu, jsme z toho tenkrát tak vyjukaní nebyli. Mladí ale byli vykulení hodně. Byl to mimořádný zápas, vždyť do města přijeli Švédi poprvé v historii. Hráli jsme doma, na novém stadionu. Každý na tribunách nás znal, lidi na nás byli zvědaví. Museli jsme podat ten nejlepší výkon, jinak to nešlo. Bojovali jsme jako o život," říká dál Mucina.

Šéfe, už nechceme do práce

Utkání se tehdy hrálo pod otevřeným nebem. Tribuny, střecha i opláštění nad tehdejší ledovou plochou, do podoby, jak si na starý zimní stadion pamatujeme nyní, vyrostly až v průběhu dalších let. Dost možná i díky vítězství nad Švédy.

"Když Švédové přijeli, viděli tehdejší Třinec, naši ledovou plochu... Asi si řekli, co je to tady vůbec za vesnici, možná si večer předtím dali taky trošku do nosu," směje se Mucina. "Po zápase se tady taky ani nezdrželi. Zatímco my dostali párek, jim byly vyplacené peníze. Hned odjížděli pryč, nejspíš někam do Ostravy na večeři, protože tady ještě žádné nóbl podniky nebyly."

Ale nemějte obavy, také místní hokejisté si oslavy užili náramně.


Bývalý třinecký útočník a jedna z hvězd místního týmu z přelomu šedesátých a sedmdesátých let Jindřich Mucina na fotce uprostřed, spolu s ním další dva spoluhráči z tehdejší elitní formace: Vlevo Václav Niesner, vpravo Petr Bartošík. Foto pořízeno během sezony 1968-69, na jejímž začátku Třinec v posledním přípravném utkání senzačně porazil tým AIK Skelleftea.

"Vždyť z nás hráčů se stávaly celebrity, koukaly po nás místní holky. Do té doby tady byla sportem číslo jedna kopaná, po ní házená a atletika, až pak hokej. Vítězství nad Švédy tohle vnímání hodně pomohlo změnit," říká Mucina o následcích výhry nad týmem ze severu Evropy. 

"Vím, že po zápase přišel mezi nás tehdejší šéf železáren ing. Miroslav Boublík. Rozdal hráčům památná pera a kravaty a nadšeně se vyptával, co bychom ještě chtěli. Jeden z mých spoluhráčů řekl, že by chtěl ribana jako měl soupeř. To byl vtipný moment, protože spousta kluků, co dosud hrála hokej na rybníce, ani nevěděla, co to ribano je. Ale brzy jsme je skutečně měli. A taky si pamatuju, že jeden z tehdejších hráčů šéfovi klubu taky řekl, že když místní fotbalisté nemusí chodit do práce, my nechceme taky. I tomuhle požadavku bylo brzy vyhověno," říká Mucina. 

Odveta po čtyřiapadesáti letech

Čtyřiapadesát let staré vítězství 4:3 v přátelském utkání nad AIK Skelleftea tak v historii klubu navždy zůstane symbolizovat zlom, kdy se z malého amatérského oddílu v následujících dekádách postupně stával jeden z největších a nejúspěšnějších hokejových klubů v České republice. 

V pátek 9. září 2022 hostili Oceláři tým AIK Skelleftea v Třinci podruhé v historii, z výhry 5:4 se po přestřelce radovali Švédové.

V letošní sezoně se oba týmy ve WERK ARENĚ střetnou znovu a to v důležitém zápase osmifinále Ligy Mistrů. Úvodní buly je naplánováno na úterý 14. listopadu v 18:00.

Rezervovat vstupenky si můžete také on-line.