Do města pod Javorovým přišel jako útočná posila v průběhu sezóny 1995/96 a odehrál zde šest sezón. Nyní se Jozef Daňo vrací do Třince zpátky, tentokrát v roli trenéra. “Z rodinných důvodů jsem se sem přestěhoval, teď bydlím v Bystřici. Chtěl jsem dělat něco užitečného, tak jsem se bavil s Honzou (Jan Peterek) o tom, že bych měl zájem trénovat a pomoct klukům v hokejovém růstu.”
Po Janu Peterkovi tak bude v třinecké organizaci působit další místní legenda. Mnoho lidí si ještě po osmnácti letech pamatuje první jízdu třineckých hokejistů až do finále hokejové extraligy. Jedním z klíčových hráčů byl právě hokejista s osmašedesátkou na dresu. “Odehrál jsem tady šest let, což byla nejdelší doba, jakou jsem kdy strávil v jednom klubu. Město mi jednoduše přirostlo k srdci. Za těch šest let jsem tady poznal hodně lidí a zažil hodně příběhů. Jsem rád, že jsem znovu tady. Možná bych sem ani nešel, kdybych tu tehdy nehrál.”
Čerpat ze zkušeností rodáka z Nitry budou moci starší dorostenci. Oblíbenec třineckých fanoušků se na lavičce připojí k Vlastimilu Wojnarovi a Miroslavovi Čečotkovi. “Budu v podstatě takový pomocník. Budu pomáhat s věcmi, které bude hlavní trenér potřebovat. Až se rozjede sezóna, bude to zase o něčem jiném.”
Angažmá v Třinci není pro Jozefa Daňa ničím novým a i toto sehrálo svou roli při konečném rozhodování. “Hrál jsem tady šest let, takže jsem nešel do ničeho nového, jen do nových hal," smál se. "Poznám tady hodně lidí, vedení, trenéry. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit a že mi byla poskytnuta tato práce.”
Před svým druhým příchodem k Ocelářům působil bývalý slovenský reprezentant v Trenčíně, kde během své hráčské kariéry rovněž strávil několik sezón. “V podstatě jsem tam trénoval dorost i juniorku, taky jako asistent. Potom jsem v Dukle dělal generálního manažera. Tím, že se mi trochu změnila rodinná situace, rozhodl jsem se, že se sem přestěhuji a cestování z Třince do Trenčína by bylo obtížné.”
Jak již bylo zmíněno, hráč známý svou osmašedesátkou na dresu přichází do známého prostředí. Něco je však přece jen jinak. Před startem letošní sezóny Oceláři opustili prostory staré Werk arény a zamířili do míst, která ještě voní novotou. “Takové podmínky, jaké jsou tady, má málokterý klub. Na Slovensku nic takového není. V Trenčíně je to ještě celkem fajn, protože tam Gáborík postavil nový stadion. Ale tady je to úplně na jiné úrovni. Kluci můžou trénovat, mají tady posilovnu a nemusí kvůli tréninku na ledě vstávat v šest ráno. Ty podmínky jsou opravdu vytvořené proto, aby se zdokonalili a někam posunuli. Vím, že tady mládež hrála dobře a doufám, že to tak bude pokračovat. Hlavně aby bylo dost kluků na trénování, potom už se z toho nějaký kvalitní hokejista vychová.”
O výchově talentovaného hráče může Jozef Daňo sám vyprávět, jeho syn Marko v loňské sezóně nastupoval v nejprestižnější hokejové soutěži na světě. Nechal si hokejista Winnipegu Jets od svého otce v začátcích kariéry poradit? “Když Marko začínal ve starším dorostu, tak jsem tam šel tehdy trénovat. On za dva měsíce vystřelil do juniorky a potom na konci sezóny skončil u mužů. Nějaké rady jsem mu tehdy dával. Vždycky jsem mu zdůrazňoval, aby měl správný přístup k tréninku. Pokud trénuje, tak ať dělá naplno to, co mu trenér říká. To si fakt vzal, když jsem se pak na trénincích díval, vždycky na sobě makal na sto procent. Možná že kdybych tam nebyl a nezdůraznil mu to, tak by to dopadlo jinak a třeba by nebyl tam, kde je. Jsem rád a myslím, že i on, že jsem tam tehdy byl.”
Většina českých a slovenských hokejistů, hrající zámořskou NHL, se v době letní přípravy vrací zpátky a na novou sezónu se připravuje ve své rodné zemi. Jak je tomu v případě dvaadvacetiletého hráče? “Marko je teď doma. Loňský i předloňský rok byl v Americe na kempech, teď se ale dohodl s vedením Winnipegu, že bude doma a odlétá až 1. září. Přípravu má na Slovensku a chodí za všelijakými kondičními trenéry, které má. Jednou byl v Dubnici, Mikuláši, potom byl dva týdny v Bystřici. Teď je zase v Dubnici a na led se chystá s Duklou. Pracuje na sobě, aby byl připravený na první tým Jets. Záleží, jak se pak ukáže během kempu a jaké místo si vybuduje,” uzavírá třinecká legenda.
