Milane, jaké jsou pocity hráče, který musí pozorovat hru jen z ochozu?
Když se na kluky koukám z dálky, nejraději bych hned skočil na led. Dívat se na hokej s horního ochozu, je zvláštní pocit, trochu trpím. Člověk si v hlavě promítá, jak by jednotlivé situace řešil on. Jenže na ledě je to hrozně rychlé, mohu potvrdit, že jako divák to vnímáte jinak.
Všiml jsem si, že už chodíš trénovat. Můžeme tedy příznivce Ocelářů potěšit tvým návratem do hry?
Hlava už prakticky nebolí, vypadá to, že do příštího utkání bych mohl nastoupit. S týmem naplno trénuji, už se cítím skoro stoprocentně. Po ranním tréninku jsem dokonce zvažoval, jestli už dnes hrát, ale nakonec padlo rozhodnutí, že ještě počkám. Myslím, že bych mohl být nominován do nedělního utkání ve Zlíně. Je to ale hlavně na trenérech.
Hovoříme spolu během první přestávky utkání Ocelářů s Karlovými Vary. Místo hokejové výstroje máš na sobě elegantní oblek a kabát. Jaký je tvůj vztah ke společenskému oděvu? Chodíval jsi třeba do tanečního kurzu?
Přiznám se, že do tanečních jsem nechodil. Nebylo to kvůli tomu, že bych nechtěl, ale v té době jsem dva roky hrál v Kanadě. Nedělá mi žádný problém, vložit na sebe oblek s kravatou. Snažím se vypadat dobře, protože i mimo led reprezentuji Oceláře. Propaguji značku BANDI, která je partnerem našeho klubu.
Předpokládám, že už během kanadského angažmá jsi zažil místní "dress code"...
Přesně tak. Tuhle zkušenost jsem nabral už v zámoří, kde je naprosto běžné, že hokejisté i během cest na zápasy nosí obleky. Připadá mi to docela normální. Je třeba dodržovat nějakou kulturu oblékání. Už se ale těším, až vyměním oblek za hokejovou výstroj a vrátím se na led!
