Utkání se třineckému útočníkovi povedlo na výbornou. Hrňa patřil k nejaktivnějším Ocelářům, vsítil navíc rozdílovou branku. „Je možné, že se na zápas proti bývalému klubu připravím lépe, než normálně. Myslím si ale, že to není jen moje práce. Dostal jsem přihrávku do prostoru, mohl jsem střílet na bránu. Střílel jsem z úhlu, za gól děkuji klukům,“ říká skromně mistr republiky z roku 2011.
Do olomoucké branky se od úvodní minuty postavil Jiří Trvaj, po třetí inkasované brance ale své místo přenechal Tomáši Vošvrdovi. Hrňa svůj gól vsítil ještě Trvajovi, kterého dobře zná ze svého olomouckého působení. Věděl tedy, kam má mířit? „Já vím, že z levé strany se to brankářům blbě chytá, když to jde pod lapačku. Zkusil jsem to, padlo to tam,“ neskrýval Hrňa svou radost.
Eriku Hrňovi na gól přihrával Martin Adamský. Vsetínský odchovanec pak svému spoluhráči nahrávku vrátil u další přesilovkové trefy Slezanů. Otázkou je, bylo tohle v plánu? „Ne, nebylo. Pak jsem mu ale říkal: Tady to máš zpátky. (smích) Prostě jsem mu tu přihrávku vrátil,“ komentuje Hrňa souhru s Martinem Adamským u druhé a třetí branky Ocelářů.
Vsetínský rodák při své anabázi v dresu Mory byl nejlepším střelcem týmu i celé extraligy. Na podobná čísla se Hrňa dostal také v dresu Ocelářů, kde nastupuje v první formaci. „Zatím jsem v Třinci hodně spokojený. Na ledě dostávám hodně prostoru, jsem taky rád, že můžu týmu pomoci nějakým bodíkem,“ usmívá se útočník, který v deseti zápasech v třineckém dresu posbíral 11 kanadských bodů.
Třinci se ale vstup do zápasu nevyvedl dle představ. Svěřenci trenérů Jiřího Kalouse a Václava Varadi sice v první třetině byli aktivnějším celkem, jedinou branku úvodní dvacetiminutovky ale vsítil olomoucký Matai. Slezané ale během pěti minut druhé třetiny zcela otočili zápas na svou stranu.
„Hlavní bylo, že jsme po první třetině nic nevzdali. V úvodní třetině jsme je pustili snad do té jedné střely, ze které dali gól. My jsme ale nic nevzdali a šli do toho naplno. Zápas jsme rychle otočili, pak si myslím, že jsme měli víc ze hry,“ komentuje hráč s číslem 88 průběh utkání a vrací se k první periodě.
Za stavu 5:1 bylo na třinecké střídačce mnoho důvodů k radosti. Foto: Marian Ježowicz.
„Snažili jsme se, měli i nějaké šance. Ty jsme ale neproměnili. Byla tam i nějaká vyloučení, pořád se to lámalo. Ale neřekl bych, že jsme byli nějací zakřiknutí,“ říká Hrňa k první třetině. Zápas to pro třineckého forwarda byl jistě velmi specifický. Ještě před měsícem dával góly za Olomouc, dnes dvěma kanadskými body pomohl porazit svůj bývalý klub. „Před zápasem jsme se s klukama bavili, něco tam probíhalo. Ale žádné velké narážky, bylo to v pohodě,“ vrací se Hrňa k předzápasovému rozbruslení.
Co bylo předmětem rozhovoru s bývalými spoluhráči? „Ptali se, jestli vypisuji prémie i pro Olomouc za body, které z Třince odvezou. Chtěli, abych zaplatil také do jejich kasy. Musel jsem ale říct ne, stačí mi to, co jsem vypsal pro spoluhráče,“ uzavírá se smíchem Erik Hrňa.
