Partnerský klub Nadační fond President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Třinečák Branislav Rapáč se na MS osmnáctiletých trápí, Slovensku chce ale pomoct v boji o záchranu

21.04.2011 · Petr Schultz, Martin Stebel
D r á ž ď a n y – Slovenští hokejisté prožívají na mistrovství světa v Německu zklamání. Místo bojů o medaile se utkají ve skupině s Českem, Švýcarskem a Norskem o záchranu. V boji i záchranu jim bude pomáhat i Ocelář Branislav Rapáč. „Hráli jsme první zápasy jako mistři světa a teď budeme bojovat o udržení,“ říkal lámavou češtinou hráč, jehož bratr Richard Rapáč nasbíral pár zápasu v české extralize

Jak hodnotíš účast Slovenska na mistrovství světa hráčů do osmnácti let?

První zápas jsme odehráli hrozně. Nedodržovali jsme systém, bylo to děsné. Teď jsme si vyčistili hlavy a dali jsme se trochu do kupy. Je to ale veliké zklamání. Osm minut nás dělilo od toho, abychom hráli čtvrtfinále. Závěr jsme si pokazili sami, když jsme dostali ve vlastní přesilovce branku.

Budete na tom podobně jako Češi, kteří ztratili zápas také v závěru a budou hrát s vámi skupinu o udržení?
Bude to skoro stejné. Třicet vteřin před koncem ztratit zápas je ještě horší než my. Oni uhráli přijatelné výsledky ve skupině.

Ve dvou zápasech jste dostali šestnáct branek. Sedl si po těch dvou utkáních tým na zadek?

My jsme do zápasů vstoupili jako mistři světa. V prvním zápase jsme chtěli překvapit Rusko, ale hráli jsme příliš ustrašeně. Nehráli jsme vůbec dozadu a nepomáhali si. Dopadlo to pro nás hrozně. Před druhým zápasem jsme si v kabině říkali, že bude hrát úplně jinak. Řekli jsme si, že budeme hrát z obrany, ale zase nic. Musíme teď ve skupině o udržení vybojovat „A“ kategorii pro další ročník.


Branislav Rapáč v akci. foto: Dominika Handzušová

Jak těžké to bude?
Poslední zápas s Českem byl v Litoměřicích vyrovnaný, ale nakonec jsme prohráli 3:2. Věříme si na ně. Je to přijatelnější soupeř než Finsko, takže se dá říci, že jsme si je do skupiny přáli. Mají tam spoustu silnějších hráčů, ale nemají tak dobrý kolektiv jako my.

Berete zápas jako odvetu za porážku v přípravě?
Určitě to tak bereme. Spíš ale za turnaj ve Švýcarsku, kde jsme prohráli o pět branek. Je to derby, takže to bude určitě vyhrocené.

Můžeš porovnat herní úroveň mistrovství a dorostenecké ligy?
To snad ani nejde porovnávat. V Česku je to třikrát možná až čtyřikrát pomalejší než tady. Jsou tu lepší hráči. Mně se například osobně vůbec nedaří. Nehraji podle představ, které do mě trenéři vložili. Určitě patřím mezi zklamání tohoto mistrovství.

Proč si myslíš, že se Ti nedaří? Je to v hlavě?
Nejdříve jsem si myslel, že je to v hlavě. Mám tři vyložené šance každý zápas, jdu na každou přesilovku, ale nic. Sám ze sebe jsem hrozně zklamaný. Dříve mi to padalo na všech turnajích a i do půlky sezóny to bylo dobré v Třinci. V brankových příležitostech jsem vyklepaný a nemám vůbec chladnou hlavu.

Váš tým odehrál skupinu A v Crimmitschau a na skupinu o udržení jste se přesunuli do Drážďan. Vnímáš nějaký rozdíl?
Tady je to o mnoho lepší než Crimmitschau, když jsme přijeli tam, tak jsme se necítili jako na mistrovství světa. Divná hala. Dostali jsme šantu tři krát tři metry. Tlačili jsme se tam. Tady je to super. Sportovní středisko je tady parádní. Dá se tu hrát fotbal, basketbal a jít si zaběhat. Důležité bude taky to, jací budou diváci v hale. V Crimmitschau byla atmosféra super, tady ještě nevím.


Branislav Rapáč v předbrankovém prostoru (číslo 23) foto: Dominika Handzušová

Jaký byl led v Crimmitschau? (Pozn. redakce: hala v Crimmitschau je z kratší strany otevřená).
V Crimmitschau jsme si vůbec nemohli zvyknout na halu a na led, ale nakonec to bylo dobrý. V Drážďanech je ale hrozně měkký. Dnes mi bylo na ledě hrozně horko, takže jsem musel jít z tréninku dřív z ledu.

Třinečtí hokejisté letos získali první historický titul. Jak jsi to sledoval Ty?
Určitě jsem to sledoval a držel jsem klukům palce, aby to dotáhli až na vrchol. Měli jasně nejlepší mančaft, hvězdný kádr. Je tam problém se dostat do třinácti útočníků. Je to veliká událost pro takové malé město, ještě když to získáte poprvé v historii.

Věřil si za stavu 1:3 pro Slavii, že to Třinec otočí a získá titul?
Věděl jsem, že kluky čeká proti Slávii těžká série. Za stavu 1:3 jsem jim, ale musím říci, nevěřil. Kluci ale ukázali týmového ducha a věřili neustále v titul. Dokázali se dostat z těžké situace a finále už uhráli parádně. Mančaft hrál opravdu skvěle, měli nejlepší tým ligy a zaslouženě si došli pro pohár.

Jak vidíš pokračování své další hokejové kariéry?

Teď budoucnost neřeším, teď chci pomoci zachránit Slovensko. O zbytek se budu starat až po mistrovství.

Tvůj bratr Richard Rapáč hraje také hokej a okusil extraligu za Liberec. Jste si podobní?

V určitých věcech je můj bratr pro mě vzorem. K přístupu k hokeji, ale každý jsme úplně jiní. On je hodně výbušným typem, tlačí se víc do koncovky a je dravější. Já jsem takový tvrdší, dohrávám víc souboje.