Na přesilovkový gól Andreje Nestrašila před koncem druhé třetiny, který padl po tvé přihrávce, nebylo moc času. Namalovali jste si vyvedenou kombinaci?
Nemůžu odkrývat všechny karty a říkat, co signál je a co není. Při té akci se sešlo hodně věcí. Miloš Roman vyhrál buly přímo na Kundrátka, ten z jedničky posouval na mě, puk mi naštěstí nepřeskočil hokejku, posouval jsem na Nestyho (Andreje Nestrašila) a pod betonem kotouč prošel.
Z hlediště to vypadalo na dva těsné, bolavé zápasy. Souhlasíš?
Myslím si, že je vidět, jak fyzicky náročný hokej hrajeme. Nemáme ani trochu volna, soupeři k nám okamžitě přistupují, ale my se k tomu stavíme stejně. Proto se bojuje o každý metr ledu. Góly zatím nepadají a rozhoduje jedna nebo dvě branky. Ale je to 2:0 a myslím si, že zaslouženě. Bůh existuje. Smolný vyrovnávací gól mohl sérii dost ovlivnit, ale nestalo se tak, takže bereme dvě vítězství.
Co s mančaftem trefa po takovém odrazu udělá, zvlášť když šlo o třetí třetinu?
S námi nemůže udělat nic. Takový gól se prostě stane, asi bylo něco na plexi. Věděli jsme, že do Vítkovic bušíme a že se v podstatě pouze brání, takže jsme si řekli, že nepolevíme a budeme pokračovat v tom, jak hrajeme. Věřili jsme, že se osud přikloní na naší stranu a rozhodující branku dáme.
Rozhoduje také vaše trpělivost? Moc se nevylučuje, takže si na přesilovkové šance musíte počkat.
Je to tak. Rozhodčí nás nechávají hrát, tím pádem je to určitě také o trpělivosti. Ale myslím si, že jsme se do branky tlačili hodně, ale nesmíme se zbláznit. Kdyby Vítkovice ujely a daly gól, zavřely by hru ještě více.
Co říkáš na výkon brankáře Aleše Stezky, se kterým už ses v základní části potkal jako spoluhráč?
Pochytal toho zase hodně, tak jako v celé sezoně. Formu ukazuje i v play off. Je pokorným a pracovitým klukem, takže já mu určitě přeju, ať mu to jde, i když v této sérii by mohl ještě trochu polevit. Každopádně chytá parádně a my mu musíme práci znepříjemnit, rvát se před brankou. I když zrovna přese mě uvidí, musím také chodit před brankoviště.
Neřekl ti Stezka na začátku sezony, kdy si ještě hrál za Vítkovice, kde má slabé místo?
Já ho znám z tréninků a ze zápasů, ale to stejné se dá říct o něm ve vztahu ke mně. Nedokážu posoudit, jestli to je výhodou, nebo nevýhodou. Tato série ovšem není mezi mnou a Alešem, ale mezi Vítkovicemi a Třincem. Nezáleží na tom, kdo dává góly.
Nastupuješ proti mužstvu, kde si sezonu začínal. Jak to vstřebává srdce?
Už jsem to dříve říkal. Když hrály Vítkovice proti Olomouci, přál jsem jim, ať postoupí. Když jsme se doma se ženou dozvěděli, že budeme hrát proti nim, plácli jsme si. Je to super pro kraj i pro lidi, přijdou plné stadiony. Nemusíme cestovat do Čech, ušetříme spoustu času a mnohem lépe zregenerujeme. Nebudeme ve čtvrtfinále zabíjet hodiny v autobuse.
Ty jsi prožil i zatím poslední sérii s Vítkovicemi, kdy jste taky vedli po úvodních duelech 2:0. V čem vidíš rozdíly?
Jiní trenéři, jiní hráči. Série je daleko urputnější a ani bych neřekl, že Vítkovice mají nějaké předkolo za sebou. Je to boj a nevěřím, že by v Ostravě mohl být obrázek rozdílný. Lidi se mají na co těšit, nic si nedarujeme.
Bude třetí zápas tím rozhodujícím?
Každý zápas je takový. Kdyby Vítkovice srovnaly, zase série vypadá jinak. My se zatím nedíváme na celou sérii, ale na jedno konkrétní utkání, které v dané chvíli můžeme ovlivnit. Máme za cíl vyhrát každou třetinu.
Může herní obrázek ovlivnit to, že se ve středu a ve čtvrtek promění zastoupení fanoušků na tribunách?
Hlavně jsme rádi, že fanoušci chodí. Užíváme si to, ať už fandí nám, nebo soupeři. Konečně je na stadionech atmosféra, která nabudí oba týmy. I Vítkovicím se tady muselo hrát dobře, byť před naší kulisou. Totéž bude platit v Ostravě pro nás.
