Muži, kteří se zúčastňují, tedy Mo Bratři, pomáhají změnit pohled na zdraví mužů tím, že se stávají chodicími a mluvicími billboardy po 30 listopadových dní. Svými činy a slovy v soukromí i na veřejnosti vyvolávají zájem o často opomíjené téma, tedy o zdraví mužů. Vyvolání zájmu a získání prostředků je mimořádně důležité, protože fakta o rakovině prostaty v České republice jsou následující:
- každé čtyři hodiny zemře v České republice jeden muž na rakovinu prostaty
- rakovina prostaty je nejčastějším rakovinným onemocněním mužů v ČR
- každý rok je tu diagnostikováno na 5000 mužů, tedy asi 13 denně
- každý rok v České republice zemře na rakovinu prostaty 1600 mužů
První Movember kníry narostly v roce 2003 v Austrálii a od té doby se slovo Movember a osvěta o zdraví chlapů rozletěly do celého světa. V současné době je Movember oficiálně aktivní v Austrálii, na Novém Zélandu, ve Velké Británii, Irsku, USA, Kanadě, Jihoafrické republice, Finsku, Nizozemsku, Belgii, Dánsku, Norsku a v České republice.
Kanadský obránce ve službách třineckého týmu Rob Davison je jedním z aktivních podporovatelů Movember. Jeho tvář aktuálně zdobí mužný knír. Zeptali jsme se proto na jeho dojmy z bohulibé listopadové akce.
Robe, kdy tě poprvé oslovila myšlenka Movember?
Tahle akce už má v Americe a Kanadě několikaletou tradici. V době mého působení v NHL jsme Movember každoročně dodržovali. Vzpomínám třeba na Vancouver. Většina týmu si tam nechala narůst knír a občas to na ledě vypadalo docela komicky, když se za pukem proháněla parta vousáčů (směje se).
Všeobecně je známo, že někteří hokejisté se neholí během play-off, kdy je snaha tmelit partu. Bylo těžké si zvyknout na knír?
Mohu mluvit jen za sebe. Při hře mi rozhodně nevadí knír, ani delší vousy. Jsou ale kluci, kteří to nemají rádi. Stěžují si, že je to různě škrábe a mají i jiné důvody. Možná se to nemusí líbit ani jejich partnerkám.
Projekt má upozornit na citlivé téma rakoviny prostaty...
Tento problém je opravdu závažný. Hrozba rakoviny se týká velké části populace. Pokud my hokejisté můžeme na nemoc upozornit tímto způsobem, snad to přinese efekt. Věřím, že i lidé v Česku budou na tohle téma hovořit a riziko nemoci se bude postupem času zmenšovat. Důležitá je především prevence.
