Důrazný polský útočník se konečně mohl zapojit do samostatného tréninkového procesu: "Od pondělka mám od lékařů povoleny tréninky na ledě. Od operace uběhlo osm týdnů. Dvakrát denně se snažím chodit na led, aby si operovaná noha zvykla. Zatím trénuji individuálně, jedná se o krátké dávky, na ledě jsem zhruba jen dvacet minut. Musím říct, že mě to stále trochu bolí. Je to ale daleko lepší, než před několika týdny."
Ve vzpomínkách se ještě vrátil k osudnému okamžiku, psal se 29. listopad: "Byl to domácí zápas proti Hradci. Po buly jsem jel pro puk k mantinelu, Filip Hronek viděl, že tam budu dříve a dohrál mě tělem. Nebyl jsem na tu situaci připraven, bral jsem to jako běžný souboj o puk. Ztratil jsem stabilitu a nešťastně upadl k ledu. Hned jsem tušil, že bude zle."
Rodák z Gdaňsku takto komplikované zdravotní trable dosud nebyl nucen řešit: "Je to zatím nejhorší zranění mé kariéry. Kdysi mě trápilo rameno, ale tehdy nebyla potřebná operace. Nyní věřím, že bolest pomine a vše bude v pořádku. Jsem přesvědčen, že po týdnu na ledě to bude mnohem lepší a budu moci trénovat s větší intenzitou."
Zranění profesionálního sportovce není nikdy příjemné. Trpí nejen tělo, ale také duše: "Musím říct, že první čtyři týdny byly složitější. Bez pomoci ženy a dalších členů rodiny bych to zvládal těžko. Chodil jsem o berlích a nohu jsem měl ve speciální botě. Byla to složitá situace, protože většinou jsem soběstačný, nechci "otravovat" jiné lidi. Navíc to bylo zrovna v období Vánoc, kdy jsem manželce nemohl moc pomáhat v domácnosti. Cítil jsem se kvůli tomu trochu provinile."
Na všem zlém je třeba hledat něco pozitivního. To moc dobře ví i polský reprezentant a člověk, který velmi pečlivě dbá na rodinné hodnoty: "Na druhou stranu to bylo hezké, protože už pár let po sobě jsem během Vánoc nebyl tak často doma. Letos to byly opravdu vyloženě rodinné svátky. Nebyl jsem ale tím Mikulášem, který radostně všem rozdává dárečky. Vždy jsem to dělával, ale najednou jsem toho kvůli zdravotnímu hendikepu nebyl schopen. Vnímal jsem to ale pozitivně, člověk trochu vypnul, vyčistil si hlavu, byl čas na rodinku."
Po novém roce věnoval mnoho času rehabilitaci: "Snažím se cvičit také doma, chci maximálně využít čas. Mám v domácnosti několik přístrojů, které mohou být pro zraněné místo přínosem. Jezdil jsem na rehabilitace do Olomouce, měl jsem tam připravené speciální cvičení. Mám také známého fyzioterapeuta na Bahenci, jenž má unikátní hydromasážní přístroje. Regeneraci jsem věnoval spoustu času a nyní věřím, že se budu moci rychle vrátit do hry."
V těchto dnech už veškeré myšlenky koncentruje k návratu na led. Letos za Oceláře nastoupil do třinácti zápasů, ve kterých posbíral solidní bilanci 4+3: "Měl jsem docela dobrý start do sezony a teď věřím, že pomůžu týmu v nejdůležitější části sezony. Snad v příštím týdnu bych mohl pomalu začít trénovat s mužstvem. Uvidíme, co řeknou trenéři. Blíží se play-off, což je moje oblíbená část roku. Snažím se myslet pozitivně, cítím se dobře připraven. Hokej mi hodně chybí, nemůžu se dočkat, až budu znovu v kabině sdílet společné emoce."
