Partnerský klub Nadační fond
MISTR 2010/2011
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Fanshop Rozpis ledu

Osmnáct kroků na vrchol

18.04.2011 · Michal Samiec
39 dní mezi 5. březnem a 12. dubnem 2011. To je časové období, které se navždy zlatým písmem zapsalo do historie třineckého hokeje jako vyvrcholení sezóny, kdy klub zpod Beskyd vybojoval první titul mistra republiky. Pojďme se podívat, jak cesta na samotný vrchol vypadala.

Mančaft poskládaný z řady hvězd, z řady borců, kteří by mohli mít jinde ambice být nejvytěžovanějšími muži sestavy, dokázal šlapat jak švýcarské hodinky. Všichni pracovali na dosažení stejného cíle. „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ tak nebylo jen klišé nebo prázdné heslo, v kabině třineckého týmu našlo jasné uplatnění.

Oceláři drtili soupeře ofenzivní silou, lahodili oku diváka pohlednou hrou. Naštěstí tak postavili na hlavu výroky a předpoklady z doby nedávné, že v play-off dominuje pouze účelná hra, hra na výsledek, hra s minimálním rizikem. Třinec sehrál 18 zápasů ve vyřazovacích bojích, nastřílel 70 branek, což je průměr téměř čtyř branek na zápas. Vyhrál 12 zápasů, žádný v prodloužení nebo nájezdech, jediný o jednu branku, tři o dvě branky a osm zápasů dopadlo lépe pro Oceláře o tři a více branek!

Soupeř první – Litvínov

1. zápas: Třinec – Litvínov 6:0 (5. března, Werk aréna)

První z takovýchto zápasů měl místo v Třinci hned na úvod vyřazovacích bojů. Pod Beskydy přijel sebevědomý Litvínov. Ten si sezónní cíl splnil po postupu přes předkolo, kdy svěřenci trenéra Kýhose vyřadili silný, ale dotahováním administrativní ztráty unavený tým Plzně. Do Slezska však Severočeši přijel až moc s nosem nahoře. Vítěz Prezidentského poháru jim v prvním zápase uštědřil pořádný políček.

“Cesta za titulem začíná.“ Takový transparent vytáhl na začátku zápasu třinecký kotel. A byl pravdivý...

2. zápas: Třinec – Litvínov 3:2 (6. března, Werk aréna)

Chemici dokázali přes noc zcela změnit přístup ke čtvrtfinále. Oceláře dokonale zaskočili a v šesté minutě vyhrávali 2:0! Pak se však za klukovinu nechal do konce zápasu vyloučit Jánský, udeřil Hrabala přilbou do přilby. Třinečtí ještě v první třetině snížili na kontakt a utkání ve druhé hrací době otočili na svou stranu. Do Litvínova se tedy odjíždělo za stavu 2:0 na zápasy.

Ve druhém zápase jsme viděl první ostřejší výměnu názoru. Za najetí do gólmana potrestal soupeře místo rozhodčího Krajíček.

3. zápas: Litvínov – Třinec 5:3 (9. března, Zimní stadion Ivana Hlinky)

Třetí zápas bývá v sérii, zejména za stavu 0:2 pro domácí tým, často zlomový. Litvínov to moc dobře věděl a podle toho k utkání přistoupil. Domácí vyhráli první třetinu, ale v prostředí hrací době po pětibrankové přestřelce byl díky brance Růžičky z poslední minuty vyrovnaný stav. Celé utkání rozhodla branka, kterou na ledě nikdo neviděl. Na to, že puk po dorážce z hole Kubáta skončil za brankovou čárou, musel upozornit až videorozhodčí.

Třinečtí dali v prvním zápase v Litvínově Volkemu tři branky, ale řadu dalších mohli (jako na snímku Hrabal) přidat.

4. zápas: Litvínov – Třinec 4:2 (10. března, Zimní stadion Ivana Hlinky)

Před druhým zápasem na ZS Ivana Hlinky na tom byl rázem lépe psychicky Litvínov. Utkání mělo podobný průběh jako první střetnutí na severu Čech. Nejprve vedl Třinec, pak o dvě branky Litvínov, Slezané snížili a Litvínov do prázdné branky rozhodnul. Rozdílovou branku vstřelil ve 35. minutě Majdan, když puk dotlačil do brány i s Hamerlíkem. O osudu akce rozhodlo video. Do Slezska se tedy série vracela za vyrovnaného stavu.

Juraj Majdan a Peter Hamerlík v rozhodující akci zápasu.

5. zápas: Třinec – Litvínov 6:1 (12. března, Werk aréna)

Pouze jediný volný den měli hráči obou týmů na pět set kilometrů dlouhý přesun a regeneraci. Série pokračovala v Třinci za stavu 2:2 na zápasy. V případě porážky tedy pro daný tým byla situace kritická. Oceláři si však žádné zaváhání nepřipustili. Trpělivě navyšovali náskok – po první třetině 2:0, po druhé třetině 4:0, ve 43. minutě už 6:0. Hosté snížili až v přesilovce těsně před koncem. Domácí nedali Litvínovu nárok. Před šestým zápasem si tedy vypracovali mečbol.

Ladislav Kohn střílí vítězný gól pátého zápasu.

6. zápas: Litvínov – Třinec 1:4 (14. března, Zimní stadion Ivana Hlinky)

Šestý zápas ale začal pro Oceláře nepříjemně. Už od druhé minuty prohrávali po brance Stříteského. V průběhu času se ale uklidnili a těsně před půlkou zápasu vyrovnali díky ráně Adamského, navrátilce po zranění žeber. V poslední minutě druhé třetiny dal vítězný gól Polák a ve třetí části ještě hosty uklidnil Peterek, který dal svůj 250 gól v součtu ligy a reprezentace. V 58. minutě uzavřel účet zápasu Růžička – ten se prosadil netypicky technickým gólem. Po střechu naplněný zimák v Litvínově po zápase tleskal oběma týmům. Oceláři se po osmi letech probojovali do semifinále a jako vítěz základní části měli jistou bronzovou medaili.

Čtvrtfinále: Třinec – Litvínov 4:2 na zápasy

Litvínov dal v sérii s Oceláři zapomenout na tři čtvrtiny základní části, kdy se pohybovali na hraně postupu do předkola nebo pod ní. Dali zapomenout na výprasky a nevýrazné výkony, kterými se často prezentovali. Navázali na výborné výkony z konce dlouhodobé části sezóny a na to, že v předkole vyřadili silnou Plzeň. Proti Třinci již mohli přidat jen nadstavbu a podle toho hráli. Předvedli výborný výkon a Ocelářům rozhodně nesloužili jako předkrm.

Soupeř druhý – Slavia Praha

1. zápas: Třinec – Slavia 5:3 (21. března, Werk aréna)

Přesně po týdnu po šestém čtvrtfinále opět Oceláři naskočili do kolotoče extraligy. Třinci se postavila Slavia trenéra Růžičky. Slávisté ve čtvrtfinále s Libercem přestáli mnoho kritických okamžiků, v prodloužení sedmého zápasu i klinickou smrt. A jaká bude jejich síla, předvedli hned v prvním zápase v Třinci. Po dvou třetinách prohrávali 0:4, avšak za 12 minut třetí třetiny snížili na rozdíl jediné branky. Oceláři nakonec vyhráli, ale ve druhé přestávce prvního zápasu nastal první zlom série.

Růžička rekordman. Na vyřazovací boje 2011 Martin Růžička nezapomene. Zpřelámal všechny myslitelné rekordy (až na počet nastřílených gólů v play-off). Prvním z nich byl počet zápasů v řadě, ve kterých skóroval – v prvním semifinále stanovil toto číslo na 10!

2. zápas: Třinec – Slavia 2:3 po nájezdech (22. března, Werk aréna)

Infarktový zápas zažila třinecká hala 22. března. Slavia velmi brzo vedla, Třinec srovnal na začátku druhé třetiny. V polovině třetího dějství se opět do trháku dostali Pražané, Oceláři vyrovnali ale slabou půl minutu před třetí sirénou. Velký nápor zakončil gólem Hrabal. Slezskému týmu to ale nebylo nic platné – Slávisté vyhráli v disciplíně, která Ocelářům letos moc nevoněla. Po samostatných nájezdech vezli domů jedno vítězství.

Během druhého semifinále třinecký kotel připomenul některé kontroverzní situace „play-offových“ bitev s Pražany let nedávno minulých. Poslední heslo však dlouho nenacházelo svého naplnění...

3. zápas: Slavia – Třinec 4:3 po prodloužení (25. března, O2 arena)

Třinec dlouho na Slavii sahal po naději vyhrát minimálně jeden zápas na půdě soupeře. Nakonec však padl v prodloužení, odehrál smůlovatý zápas. Po brance Rotha v první třetině přišlo třinecké probuzení. Prosadil se Květoň a Růžička, ale těsně před koncem druhé části hry si dal vlastní gól Hrabal a bylo vyrovnáno. Oceláři opět odskočili v 53. minutě, trefil se zase Růžička. Hosté ale vedení neubránili a zápas šel do prodloužení. V 62. minutě došlo ke smolné situaci u třinecké branky, kdy gólman Hamerlík zaškobrtnul a Slavia tak rozhodla.

Fantom, zjevení, démon, zabiják. Různá přirovnání byla během play-off slyšet na adresu Martina Růžičky. Jak by ne, nasbíral 33 bodů, vstřelil 17 branek. Takhle se z jedné z nich raduje s třineckým kotlem.

4. zápas: Slavia – Třinec 4:0 (26. března, O2 arena)

Asi nejhorší zápas play-off odehrál Třinec ve čtvrtém semifinále. Těžko na zápase hledat pozitivum. Oceláři měli dost šancí se dostat do zápasu i za stavu 0:2. Dali dokonce Varaďou branku, ale nebyla uznána. Branková konstrukce totiž neležela celým obloukem na ledě. Oceláři byli potupeni, v depresi a na kolenou. Jak se však ukázalo, nebyli poraženi. Emotivní projev Venci Varadi do televizních kamer to dal jasně najevo...

Branka nebranka. Konstrukce je mírně nadzvednuta, gól nemůže platit.

5. zápas: Třinec – Slavia 6:1 (28. března, Werk aréna)

Slavia vedla 3:1 na zápasy, což není nic rozhodnutého. Přesto k tomu Pražané přistoupili možná až příliš odvážně a ležérně. K pátému semifinále do Třince cestovali až v den zápasu, stejně jako před prvním zápasem série. Je dost možné, že se to projevilo. Páté semifinále patřilo Růžičkovi, ale tomu třineckému. „Růžičku může porazit jen Růžička“, objevilo se na druhý den v tisku. Jak by ne, Martin Růžička vstřelil Slávistovi Kopřivovi v pátém utkání série čtyři branky. V tomto zápase došlo ke druhém zvratu v sérii – tentokrát zpět na stranu Ocelářů.

Důraz, důraz a ještě jednou důraz. Atributy slávistické hry v play-off. V pátém semifinále se to ale dařilo plnit i Třinci. Jednu z branek Růžička doslova došťouchal za čáru i s Kopřivou.

6. zápas: Slavia – Třinec 3:5 (30. března, O2 arena)

Když prohráváte 3:1 na zápasy, musíte přežít tři mečboly soupeře, abyste postoupili. První celkem poklidně Oceláři odvrátili, s podobným úkolem pak jeli opět do Prahy. Tam to dlouho vypadalo všelijak. Slávisté totiž těsně před polovinou zápasu, během kterého už zvali na finále s Vítkovicemi, vedli 3:1. Těsně po této brance však přišel možná gól sezóny. A dal ho Lukáš Krajíček, největší extraligová přestupová hvězda. Oceláři se dostali na koně a už z něj neslezli. Do druhé přestávky skóre otočili, ve třetí třetině ubránili a potvrdili do prázdné branky. Varaďa na závěr utkání vyhrál bitku s Vašíčkem, která se vyvíjela podobně jako celá série. Slezané cítili, že sérii otočí!

Varaďa pálí, ale ne na branku. Vašíček jde k zemi, stejně tak celá Slavia. Rozhodující zápas semifinále se dost možná nehrál v sedmém utkání v Třinci, ale už o souboj dřív.

7. zápas: Třinec – Slavia 5:2 (1. dubna, Werk aréna)

Rozhodující zápas semifinále nakonec nepřinesl takový náboj a nervy, které by si třeba nezaujatí diváci představovali. Třinečtí otevřeli skóre už v první minutě. Ve druhé části přidali tři trefy obránci a bylo rozhodnuto. Oceláři tak mohli po třinácti letech slavit postup do druhého finále v historii.

Už jsme tam!

Semifinále: Třinec – Slavia Praha 4:3 na zápasy

Oceláři potvrdili roli favorita i v nesnadném souboji se Slavií. Pražané ukázali, že play-off je úplně jiná soutěž. Většinu sezóny se pohybovali spíš ve středu tabulky nebo pod ním, ve vyřazovacích bojích byli jediný krok od finále. Třinec naopak ukázal neskutečnou morální sílu. Nesrazil jej ani stav 1:3 na zápasy. Potřetí v historii (po čtvrtfinále se Zlínem v roce 2004 a čtvrtfinále s Libercem v roce 2007) hráli sedmý zápas série play-off, poprvé doma a poprvé dokázali postoupit.

Soupeř třetí – Vítkovice

1. zápas: Třinec – Vítkovice 5:2 (4. dubna, Werk aréna)

Oceláři šli do finálové série v podstatě ze zápasu do zápasu. V pátek večer dohráli dlouhou sérii se Slavií, v pondělí odpoledne už opět duněly mantinely třinecké haly. Vítkovice měly naopak přesně osm dní volna. Vinou toho možná zaspaly celý úvodní zápas. Rozhodnutí prvního finále přinesly slepené góly na začátku druhé části hry. Ostravané jen dvakrát snížili – na 1:3 a 2:4.

Adamský zná Málka z Plzně a ví, co na něj platí. Ve finálové sérii mu dal dva góly.

2. zápas: Třinec – Vítkovice 2:0 (5. dubna, Werk aréna)

V tomto zápase nastal jeden z klíčových okamžiků finálové série. Utkání brankářů, gólmani obou týmů podali fantastické výkony. S přibývajícím časem bylo čím dál víc jasné, že jediný gól rozhodne. Ten nakonec přišel 61 sekund před třetí sirénou. Buldozer Varaďa vjel do útočného pásma, dal na Růžičku, jeho vyraženou střelu ještě odrazem od Málka vrátil za brankovou čáru právě jeden z momentálně nejslavnějších obyvatel Kopřivnice. Hosté se pak ani nedostali k tlaku – ihned zkusili power play, Adamský dal druhou branku.

Jedna z nejdůležitějších branek sezóny okem aparátu našeho fotografa.

3. zápas: Vítkovice – Třinec 1:4 (8. dubna, ČEZ arena)

Třetí finále gólově otevřeli domácí, tečí se prosadil Vrána. Hosté ale ještě do přestávky v přesilovce vyrovnali. To je uklidnilo a zápas ve svůj prospěch rozhodli ve druhé části. Dorážkou Zagrapanovy střely se prosadil Polanský a „nejdelším nájezdem v životě“ Adamský. Hosté se tedy dostali v sérii do trháku, byli jediný krok od mistrovské koruny.

Polanský doráží Zagrapanovu střelu tam, kam patří. Vsítil tak rozhodující gól třetího finále.

4. zápas: Vítkovice – Třinec 5:4 po nájezdech (9. dubna, ČEZ arena)

Čtvrtý zápas série se mohl stát zlou noční můrou pro třinecké hráče i fanoušky. Ale naštěstí tomu tak nebylo. Ale popořadě... První třetina skončila vyrovnaným skóre, i když Oceláři dvakrát vedli. Ve druhé části hry domácí brankou Húževky otočili a dlouho to vypadalo, že Třinečtí nenajdou odpověď. Ale našli, jako v play-off už několikrát. Dokázali vstát jako bájný fénix z popela. Slepenými brankami Lojka a Kohna z 51. a 53. minuty otočili skóre a rázem byli doslova na dosah zlatého poháru. To vše přesto, že ve třetí třetině do té doby prakticky nic nevymysleli. Slezané pak důsledně bránili, domácí nevyužili ani přesilovku, nedokázali vymyslet takřka nic. Do poslední minuty měl Hamerlík snad dva zákroky. Vítkovice odvolaly Málka, hostující tým měl Peterkem možnost do prázdné branky pečetit skóre. Třinecký matador ale netrefil branku a Vítkovice z protiútoku vyrovnaly. Třinecký srdcař poté označil moment za nejhorší v jeho profesionální kariéře. Slezané ale stále měli možnost zápas rozhodnout. Centimetry od titulu byl zejména Bonk, který měl dvě velké šance v prodloužení. Domácí ale zápas dovedli do nájezdů, které si zkušeně pohlídali.

Jediná radost Vítkovic v celém finále. Šedivý proměňuje nájezd a Ostravané vítězí.

5. zápas: Třinec – Vítkovice 5:1 (12. dubna, Werk aréna)

12. duben 2011 bude navždy zapsán do análů třinecké hokeje zlatým písmem. Třinec se v tento den nesmazatelně zapsal mezi nesmrtelná místa historie nejrychlejší kolektivní hry světa na našem území. Přiřadil se totiž na mapu mistrovských měst. I když vzhledem k okolnostem byla určitě tepová frekvence fanoušků shromážděných na třineckém stadionu vysoká, nakonec se v pátém zápase série žádné drama nekonalo. Třinec v poklidu dokráčel k prvnímu titulu mistra v historii, Radek Bonk po zápase prohlásil, že nakonec mohli Peterkovi poděkovat. Oceláři totiž mohli titul slavit se svými fantastickými fanoušky. Hoši děkujem!

Třinecký kotel se pár okamžiků před poslední sirénou letošního play-off otočil zády ke hře, jako by se na to jeho členové z nervů nemohli dívat. Na hřišti se ale ohledně výsledku již žádné drama neodehrávalo, Oceláři zvládli poslední zápas sezóny s naprostou bravurou.

Finále: Třinec – Vítkovice 4:1 na zápasy

Papírově konečný výsledek finále vypadá možná jednoznačně. Můžeme ale vzít jed na to, že Ostravané nedali svou kůži zadarmo. Letošní extraliga ale našla vítěze v Ocelářích z Třince. A titul jde do rukou tohoto klubu naprosto zaslouženě. Skóre finálové série naprosto odpovídá vývoji a dění v pěti konkrétních zápasech závěru sezóny. Jako by si Třinečtí tím nejhorším prošli v předcházejících kolech. Tady prostě vládne Třinecko...

Mistři!

Foto použité v článku: Marian Ježowicz a Lenka Rybaříková

×
Dnes v 17:30 | Muži
HC Vítkovice Ridera
HC Oceláři Třinec