Partnerský klub Nadační fond
MISTR 2010/2011
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Fanshop Rozpis ledu

Navrátilec David Cienciala: Udělám maximum, abych se v áčku prosadil

02.07.2014 · Martin Stebel
Lidové pořekadlo mluví o tom, že dobří holubi se vracejí. Po dvou sezonách strávených v juniorském výběru finského klubu Lukko Rauma doputoval zpět do mateřského oddílu v Třinci osmnáctiletý útočník David Cienciala, který absolvoval s A-mužstvem celou letní přípravu.

Životní osud se s Davidem opravdu nemazlil. Před dvěma roky zcela nečekaně a náhle zemřel jeho otec Roman, bývalý respektovaný mládežnický kouč Ocelářů, jenž svému synovi poprvé ukázal kouzlo nejrychlejší kolektivní hry světa. Už v žákovském a později dorosteneckém věku se vědělo o značném talentu šikovného forvarda. Od léta 2012 se hokejovému řemeslu učil na severu Evropy: "Dva roky ve Finsku mi hodně pomohly. Nemyslím teď jen hokej, ale taky život okolo. Člověk si najednou jasně uvědomí, že je potřeba pořádně zamakat, odevzdat hokeji maximum, protože nic tam nedostane zadarmo. Musel jsem se postarat sám o sebe, tahle zkušenost mi do života hodně dala."

Bývalý mládežnický reprezentant pokračuje na téma minulého působiště: "Hrál jsem v juniorském týmu Lukko Rauma. Poznal jsem trochu jiné hokejové myšlení, měl jsem možnost vidět odlišný přístup kluků i jiné trenérské metody. Chodíval jsem se dívat i na zápasy áčka, abych se něčemu přiučil. Hraje se tam trochu rychleji než v české extralize, rozdíl v bruslení a nasazení je poměrně veliký," popisuje barvitě svou finskou zkušenost útočník, jenž momentálně měří 182 cm a váží 84 kg.


David Cienciala během kondičního kempu v Nízkých Tatrách.

Život v zemi tisíců jezer byl pestrý nejen hokejově. Třinecký rodák přiznává, že jej pozitivně překvapila například jazyková gramotnost místní populace: "Anglicky tam umí v podstatě každý, zastavíte na ulici starou babičku, něco se zeptáte, a ona bez problému odpoví. S mou finštinou to nebylo nijak slavné. Něco málo jsem sice pochytil, ale umím jen základní fráze. Například v restauraci bych si dokázal objednat jídlo, ale na nějaké dlouhé rozhovory to opravdu nebylo (směje se). Líbila se mi taky mentalita Finů. Jsou sice na první dojem trochu tiší a uzavření, ale ve skutečnosti pak velmi přátelští."

V současné době už však chladný sever vyměnil za poněkud teplejší středoevropské klima. Od začátku května měl možnost připravovat se spolu s A-týmem a nyní doufá, že získá místo v poměrně nabitém kádru Ocelářů. V čem vidí své hokejové přednosti a v jakých dovednostech by ještě měl zabrat? "Myslím si, že mám dobré bruslení a přehled, naopak musím ještě zesílit a trochu zapracovat na defenzivě. Mohu jen slíbit, že udělám maximum, abych si extraligu zahrál. Vím, že to bude těžké, konkurence tady je velká, ale je třeba si věřit. Už jako malý kluk jsem v Třinci chodíval na extraligu a tajně snil o tom, že se jednou dostanu do áčka. Je to moc příjemné, když najednou můžu sedět v jedné kabině s klukama, které jsem kdysi viděl jen z tribuny."