Bylo to emotivní loučení. Během úterního ukončení sezony obdržel na pódiu ve WERK ARENĚ z rukou prezidenta klubu Jána Modera památeční dres a jen těžce skrýval slzy dojetí. Mohutný potlesk a upřímná objetí přítomných Ocelářů - to byl jasný důkaz toho, jak velmi byl kondiční specialista, který v minulosti připravoval třeba současnou hvězdu Philadelphie Flyers Jakuba Voráčka, oblíben a respektován.
Mirku, k Ocelářům ses vrátil v rozběhnuté sezoně, tentokrát už jsi byl ale na všechno sám. Jaké to bylo, pracovat bez svého tradičního parťáka, bratra Pavla?
Bylo to velmi náročné, člověk tomu obětuje maximum času, v aréně jste prakticky od rána do večera. Když chcete být klukům k dispozici, musíte být absolutně flexibilní. Přišel jsem tady něco dokončit a chtěl jsem tu práci dokončit i za bráchu. Z Třince se nám po konci loňské sezony neodcházelo snadno, ale museli jsme dát přednost rodinným záležitostem, starali jsme se o nemocného tatínka. To byla jasná priorita.
Když se ti koncem minulého kalendářního roku z klubu znovu ozvali, bylo dlouhé váhání, jestli znovu vstoupit "do stejné řeky"?
Těsně před mým druhým příchodem do Třince nás tatínek navždy opustil, bylo to dost citlivé období. Museli jsme maminku přestěhovat k nám. Poté mi volal Venca Varaďa, ozvali se někteří hráči, kontaktoval mě i Pavel Smelík. Dlouho jsem neváhal, chtěl jsem se vrátit, abych pomohl klubu aspoň do konce sezony. Jsem šťastný za realizační tým, který se tady v Třinci vytvořil, pracovalo se nám úžasně.
S bratrem Pavlem po mistrovském titulu Ocelářů v dubnu 2011. foto: Marian Ježowicz
Předpokládám, že v klubu tě přemlouvali ke spolupráci pro další sezony...
Přemlouvali, ale mám některé nevyřešené záležitosti doma. Důvody jsou osobní, rodinné. Druhým důvodem je fakt, že člověk už je ve věku, kdy by chtěl být blíže k domovu. Navíc máme s bratrem představu, jak bude letní příprava vypadat. V naší tréninkové skupince je mimo jiné Dominik Kahun, který s Německem letos získal na olympiádě stříbro a který čerstvě podepsal smlouvu s Chicagem Blackhawks. Budeme teď v Mariánských Lázních a chceme se naplno věnovat našim svěřencům.
Na Oceláře budeš mít pozitivní vzpomínky i díky tomu, že jste s bratrem měli možnost se podílet na vybudování posilovny a dalšího zázemí ve WERK ARENĚ...
Co se tady díky vedení klubu podařilo, je neskutečná práce. Bylo nám umožněno vstoupit do procesu tvorby zázemí WERK ARENY. Díky tomu je například posilovna oduševnělá, má všechno to, co má mít a v mnohých parametrech předčí úroveň NHL. Posbíraly se recenze od některých hráčů, kteří prošli nejlepšími kluby světa. Co se týče zázemí ale i regenerace, je vše na TOP úrovni. Mohu s klidným svědomím říct, že zdejší posilovna je tak trochu naše dítě. Snažili jsme se vždy navodit takovou atmosféru, aby tam kluky veškerá cvičení bavila, aby v tom byla pestrost a univerzálnost.
Co bys vzkázal svému nástupci na pozici kondičního kouče?
Nový člověk by se měl napojit na vlnu energie, která tady funguje. Oceláři jsou klubem, který má rodinnou atmosféru, co chytá za srdce. Tohle by měl nový adept pochopit a držet se toho.
Předpokládám, že Oceláře budeš i nadále bedlivě na dálku sledovat...
Stoprocentně. Byla to dlouhá životní etapa, která zanechá hlubokou stopu. Pokud byste viděli, jak máme s bratrem zařízenou fitness posilovnu v Mariánských Lázních, kde trénujeme se svými svěřenci. Jsou tam všude ocelářská loga a další věci s klubovými symboly. Oceláři zůstanou klubem mého srdce. Je neskutečné, kde se třinecký klub dostal, jaký respekt si v republice získal. Už tím, jakým způsobem se prezentuje. Myslím si, že by bylo dobré tohle udržet a ocelářskou značku i nadále držet vysoko.
foto: Petr Rubal
