Zápasy mu v této sezoně do statistik naskakují bleskovou rychlostí. Když Milošovi Romanovi sečteme všechny starty v přípravě, domácí soutěži, Lize mistrů i reprezentaci, rázem jsme na čísle 88. „Myslím, že v kanadské juniorce, kde jsme šli až do finále, tak tehdy to bylo nějakých plus minus 60 zápasů v ZČ, mistrovstí světa a potom i play off. Takže to byla jediná sezona, kterou jsem měl takhle dlouhou,“ přemýšlí Miloš Roman.
Sezona je to pro Miloše Romana pořádně dlouhá, ale taky mimořádně úspěšná. V únoru po výhře 4:0 nad Švédskem slavil se Slovenskem zisk olympijského bronzu a o dva měsíce později v Praze podruhé v kariéře zvedal nad hlavu Masarykův pohár pro vítěze extraligy. „Osobně to asi budu hodnotit až po sezoně, až to všechno opadne. Ty dva úspěchy jsou opravdu úžasné, ale teď se soustředím na to, co je teď. Bylo by dobré ještě něco uhrát.“
Roman totiž stále žije šancí, že si odveze domů v téhle sezoně odveze medaili i z další velké akce. Slováci propluli na poslední chvíli do čtvrtfinále, a dnes večer v něm budou čelit domácímu Finsku.
Zatím nejvydařenejší zápas v Helsinkách odehrál dvaadvacetiletý centr proti Švýcarům. Slovenští reprezentanti sice s výběrem ze země helvétského kříže dlouho drželi naději na výhru, řada nevyužitých přesilovek je ale odsoudila k nezdaru 3:5. A nic na tom nezměnil ani premiérový gól Miloše Romana, který byl vyhlášen také nejlepším hráčem zápasu na straně Slovenska. „Už před tím jsem měl nějaké šance, ale nespadlo mi to tam. Proti Švýcarům jsem si počíhal na dorážku a jsem rád, že se to podařilo prolomit. Bohužel ty týmové výsledky zatím nejsou to, co očekáváme. Musíme být lepší.“
Slovensko na šampionátu začalo pořádně těžkým losem a po úvodní výhře nad Francií nestačilo na Němce, Kanaďany ani Švýcary. Po povinných vítězstvích proti Kazachstánu a Itálii se ale vrátilo do hry o čtvrtfinále, které si zajistilo po výhře 7:1 nad Dánskem. "Dánové měli v nohách těžký zápas s Kanadou, ale nám se podařil vstup, hráli jsme celých 60 minut koncentrovaně a zodpovědně. Podařilo se nám nastřílet góly a Dánové už měli s dotahováním těžký úkol. Jsem hrdý na celý tým, jak zodpovědně a hlavně soudružně jsme k tomu přistoupili a velmi se těšíme na čtvrtfinále."
Nabitý program světového šampionátu příliš prostoru pro poznávání města nedává, přesto stihl slovenský tým před přesunem do Tampere alespoň trochu prozkoumat krásu Helsinek. „Byli jsme se projít a město je krásné. Myslím, že i ten život tady je na úrovni a řekl bych, že je tu i lepší vzduch než u nás doma, takže se mi tady zatím opravdu líbí.“
Šampionát ale zejména v Helsinkách příliš netáhne a zápasy se po většinou odehrávají před tichou kulisou, kterou rozbíjejí pouze fanoušci Švýcarska, Německa a právě Slovenska. „My to máme dobré. Na zápasy chodí celkem dost slovenských fanoušků, takže tu podporu máme. A jsme za to rádi, na stadioně je jde slyšet a můžeme se tu cítit skoro jako doma.“
A zatímco o účasti Slovenska s Milošem Romanem v semifinále šampionátu rozhodne až čtvrteční zápas proti Finům, o jednom už má mladý centr jasno už teď. I příští sezonu totiž po prodloužení smlouvy stráví ve městě pod Javorovém. „Jsem rád, v Třinci jsem vyrůstal, znám celé zázemí, takže jsem rád, že můžu pokračovat a těším se na další sezonu.“
