V závěru turnaje jsi odchytal čtyři zápasy v šesti dnech. Jak náročné to pro tebe bylo?
„Bylo to dost náročné, jak fyzicky, tak psychicky. Až na zápas s Davosem, ve kterém jsem náš tým moc nepodržel a můj výkon nebyl optimální, se mi chytalo celý turnaj velice dobře a hlavně v klidu.“
V zápase o bronz jsi čelil jednačtyřiceti střelám soupeře. Vyhovují ti takové zápasy více?
„Dnes jsem se v brance opravdu nenudil. Ani jsem nevěděl, že nás tolik přestříleli. Ale ano, takové zápasy mi vyhovují víc, cítím se v nich lépe.“
Zejména v závěru utkání začala Astana hodně tlačit. Jaké to pro tebe bylo v brankovišti?
„Bylo náročné udržet se ve vedení a vyhrát, ale každý z našeho týmu pro to udělal maximum a nakonec jsme se radovali my.“
Zhruba minutu před koncem rozhodčí nařídil trestné střílení proti vašemu týmu. Jak jsi situaci viděl ze svého pohledu?
„Popravdě ani moc nevím, co se stalo. Akorát jsem věděl, že nájezd musím chytit, protože to mohlo rozhodnout zápas.“
Jaké pocity panovaly po závěrečné siréně?
„Po závěrečné siréně se ještě pár kluků pošťuchovalo, ale potom mohla vypuknout naše obrovská radost a velká euforie.“
Z Ruska si kromě bronzu odvezeš i cenu pro nejlepšího brankáře Světového poháru. Co sis říkal, když hlasatel oznámil tvé jméno?
„Absolutně jsem to nečekal a udělalo mi to velkou radost. Znamená to pro mě opravdu hodně, je to prestižní turnaj a tak cenné individuální ocenění je něco neskutečného.“
