Partnerský klub Nadační fond President Cup
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Martin Adamský odchází, ale nevyloučil návrat

16.06.2020 · Klub
MARTIN ADAMSKÝ popisuje deset let v třineckém hokejovém klubu jako nejkrásnější období kariéry. S Oceláři si splnil sen, když v roce 2011 vyhrál titul a jako kapitán dovedl mužstvo na vrchol i loni. Od nové sezony bude už působit v prvoligovém Havířově, ale nevyloučil, že se vrátí. Od vedení klubu má nabídku střídavých startů.

"Kdyby se hrálo play off, tak věřím, že bychom obhájili titul a vyjednávací pozice by byla jiná. Nastala ale koronavirová situace, sezona skončila předčasně, uzavřela se na rok extraliga a kluby šetří, protože mají nižší rozpočty. Nedivím se proto, že mi v Třinci neprodloužili smlouvu. Bude mi 39 let a jako manažer bych také hledal dva mladší hráče, než abych podepsal jednoho staršího," řekl Adamský s nadhledem.

Peterek mu předložil nabídku do partnerského klubu Ocelářů ve Frýdku-Místku, ale Adamský upřednostnil Havířov. Novou štaci bere i jako test svých schopností. "Vytvořil jsem si odchodem na sebe tlak, to mám rád. Musím a chci hrát v první lize top útočníka, abych dokázal, že ještě na rok dva v extralize mám. S trenérem (Jiřím Režnarem) i manažerem (Pavlem Zdráhalem) jsme probírali mou pozici a mám příslib, že budu hrát dvacet minut na zápas. To mi bude vyhovovat, těším se na zápřah. Jsem dostihový kůň, který musí furt hrabat."

Dodal, že jeho konec v Třinci nemusí být definitivní. "Nikde není psáno, že se už nevrátím. Třeba vyjdou střídavé starty, Honza Peterek mi už tuhle možnost nabídl. Nechtěl bych to ale za zásluhy, musím být týmu platný. Vše se proto odvíjí od mých výkonů v Havířově. Třeba zjistím, že už na extraligu nemám a nezahraju si ani tam. Jsem soudný. Když uvidím, že nestačím, skončím ze dne na den," podotkl Adamský. "Očekávám, že v prosinci budeme chytřejší."

Zahrát si o titul ho ale ještě hodně láká. "Play off mě minulý rok nabíjelo neskutečným způsobem, moc jsem si ho užíval a těšil jsem se na něj i letos. Hraje se de facto obden, projeví se kondice a hlad po úspěchu. To v sobě pořád mám, jinak bych tuhle misi ani nepodstupoval."

Třineckou anabázi začal i ukončil titulem

Martin Adamský si před deseti lety svůj příchod do Třince výborně načasoval – hned v úvodní sezoně slavil titul. "Pamatuju si přesně, jak se zrodil můj přestup a jak manželka dostala smlouvu jako vánoční dáreček pod stromeček. S (tehdejším sportovním ředitelem) Pavlem Markem jsem byl v kontaktu dva roky, ale v Plzni mi běžel kontrakt. Od začátku mi říkal, že dělají v klubu vše proto, aby se získal titul. Vysoké ambice mě lákaly, a tak jsme se dohodli. Štěstíčko mě políbilo v pravou chvíli, že jsem nešel o rok dříve nebo později. To mi Pavel Marek neřekl, že mi dává smlouvu s pohárem," pousmál se Adamský.

Historicky první triumf Ocelářů v extralize podpořil v play off šesti góly, polovinu z nich vstřelil ve finále do sítě Vítkovic. "Celý rok byl úžasný. Získali jsme i Prezidentský pohár a jsme jedním z mála klubů, kterému se podařilo v poslední době vyhrát základní část a následně i play off. Dokonce jsem se tehdy výkony v Třinci dostal poprvé i do nároďáku." Dodal, že nebylo ale všechno růžové. "Na posledním reprezentačním turnaji před play off jsem se nepříjemně zranil. Při střetu s Arťuchinem jsem si nadvakrát zlomil žebro a měsíc jsem nuceně odpočíval, než mi srostlo. Nestihl jsem kvůli tomu začátek play off," vzpomínal Adamský.

Naskočil až do čtvrtfinálové série s Litvínovem za stavu 2:2 na zápasy. "Nedal jsem v Třinci za celých deset let žádný tak důležitý gól jako loni Vláďa Roth. Ale nikdy nezapomenu na trefu v Litvínově (kterou odstartoval obrat z 0:1 na 4:1). Dodnes vidím, jak střela prošla pěkně mezi nohy a nakopla nás k výhře, po které jsme postoupili.“ Pod druhý titul se podepsal dokonce jako kapitán. "Nahrálo nám, že si Liberec i média mysleli, že nás přejedou a že je nemá kdo porazit. A ejhle, srazili jsme jim hřebínek. Play off bylo v naší psychické režii, zvládli jsme ho lépe v hlavě,“ těšilo ho.

Nezapomenutelný je pro něj gól, který vstřelil Vladimír Roth. "Každý na střídačce už cítil, že jsme hodně blízko titulu, i když ještě zbývaly tři a půl minuty. Utvořili jsme výbornou partu, celý rok byla legrace, ale makalo se a ve finále jsme byli odměněni,“ podotkl. Více si váží prvního titulu, neboť ho získal poprvé. Splnil se mi tím sen, druhý titul byl krásnou třešničkou na mé kariéře. S odstupem času mě ihned napadne, že jsem třineckou anabázi začal i ukončil titulem. De facto jsem pořád šampionem, a pokud už za Oceláře nenastoupím, skončil jsem tu krásně," srovnával. "Ale cením si obou titulů. Jsou skvělí hráči, kterým se to nepovedlo vůbec."

Vyvrátil pověry o nedotknutelnosti poháru, věřil v letošní obhajobu

Jedna hokejová pověra tvrdí, že pokud si sáhneš na mistrovský pohár, i když jsi ho nevyhrál, tak už ho nezískáš. Martin Adamský ale na svém příkladu demonstruje, že rčení nefunguje. Masarykův pohár (uděluje se od roku 2013) i jeho předchůdce se dotkl dříve, než ho s Třincem vybojoval. "Josef Straka dovezl první pohár do Plzně po triumfu se Spartou (2006) a zvedal jsem ho nad hlavu, i když mě lidé varovali. Říkal jsem, že nejsem pověrčivý. Později se potvrdilo, že jsou to jen povídačky, s Třincem jsem ho vyhrál o pět let později."

Pověra se mu nevymstila ani s Masarykovým pohárem. "Designově se mi strašně líbil, a když vystavili jeho originál v Karirealu, opět jsem si na něj sáhl. Moc jsem ho chtěl vyhrát a jsem rád, že se mi to loni povedlo. Jsem zvědavý, s jakým pohárem přijdou za dalších deset let. Ten už asi nezvednu, leda jako trenér," pousmál se. Po konci základní části věřil, že si vítězný pocit letos zopakuje a že s Oceláři obhájí titul. "Věděl jsem, že je tým silnější než minulý rok. Hodně udělal příchod Wojtka Wolského, to byl poslední článek do našeho soukolí. Už trénoval naplno, byli jsme kompletní. Podařily se nám také poslední dva zápasy základní části (v Liberci 4:0, s Plzní 3:0) a poskočili jsme na druhé místo. Byl jsem přesvědčený jako nikdy předtím, že vyhrajeme. Myslím si, že minimálně finále bychom si zahráli."

Začínal v Třinci ve čtvrté řadě, pod Turkem nejdříve zahříval lavičku

Martin Adamský je v popředí i několika klubových statistik – za deset let odehrál 554 utkání (3. místo), nasázel 152 gólů (5.) a nasbíral 285 bodů (6.). Svou pozici si ale musel pracně vydobýt. "Jsem hrdý sám na sebe, že jsem dokázal být v top mančaftu na vysoké úrovni deset roků. Myslím si, že jsem zanechal i lidskou stopu – protože kdybych byl dobrý hokejista a špatný člověk, tak bych na jednom místě nevydržel tak dlouho. Poslední roky jsem plnil i funkci zástupce kapitána a kapitána. Vážím si toho, byla to čest,“ řekl Adamský.

Z pohledu osobních statistik odehrál nejlepší play off v roce 2013, když byl s patnácti body (8+7) suverénně nejproduktivnějším hráčem týmu. Předčil i Martina Růžičku, který v základní části trhal bodové i střelecké rekordy extraligy (40+43). Adamský přitom v úvodu sezony 2012/13 zahříval pod novým trenérem Josefem Turkem hlavně lavičku. "Prvních čtrnáct zápasů mě vůbec nestavěl. Dokonce i na hokejové kartičce nejsem vyfocený na ledě, ale na střídačce. Už ji asi nenajdu, ale byla to rarita,“ pousmál se. "Postupem času mi ale Pepa Turek začal dávat šanci a podle čísel to vypadá, že se mi i dařilo. Ale fakt si na tuhle sezonu už nevzpomínám. Asi proto, že ji nemám spojenou s žádným úspěchem. S kým jsme vypadli? Se Zlínem?“ zeptal se.

Odhadoval správně, neoblíbený soupeř vyřadil Oceláře v semifinále. Třinec se může pochlubit, že za posledních devět let hrál čtyři finále. Na druhou stranu nepřešel ani jednou v daném období přes Zlín. "Každé mužstvo má v jakémkoli sportu rivala, jehož hra mu nesedí. Pro nás to byl Zlín. Nesvědčil nám jejich obranný hokej. Bušili jsme do nich, třeba je i přestříleli 50:20 a přesto jsme prohráli, protože nám někdo ujel. Měli také vždy top útok s šikovnými hráči jako Leška, Balaštík, Čajánek, Köhler a další," vysvětlil Adamský.

Dodal, že několikrát jim chyběl kousek. "Nikdy například nezapomenu, jak v našem poslední play off ve staré aréně rozhodl Leška zápas v nájezdech gólem z brankové čáry. Ale to k hokeji patří, štěstí přeje připraveným. Marná sláva, třeba jsme mohli získat více titulů nebýt Zlína. Ale nestěžuju si, úspěchů jsme za těch deset let dosáhli hodně. Třeba se to časem otočí. V poslední sezoně jsme je porazili v základní části třikrát. I když play off je zase o něčem jiném."

S Polanským se dvě a půl sezony hledali, vybrali si k sobě Draveckého

Martin Adamský a Jiří Polanský se v útoku výborně doplňovali, říkalo se jim i hokejová dvojčata. První sezony ale spolu nehráli bok po boku stabilně. "Vím, že jsem začínal v Třinci ve čtvrté lajně a v mistrovské sezoně 2011 jsem hrál hlavně s Peterkem a Květoněm. Dvě tři sezony jsme se hledali, než nás dal Pepa Turek natrvalo dohromady (po Vánocích 2012) a jeho nástupce Jirka Kalous to tak už nechal. Sedělo nám to," popsal Adamský, jak vzniklo jejich spojení.

Na křídle se jim protočilo několik hráčů, sami si k sobě vybrali Vladimíra Draveckého. "První lajnu jsem hrál v Třinci jen dvě sezony během působení kouče Jirky Kalouse. Potěšilo mě, když přišel za mnou a řekl mi, ať si s Jirkou Polanským vybereme někoho třetího do lajny. Tehdy jsme si zvolili Dravce, viděli jsme v něm bojovníka. Okamžitě mezi námi zafungovala chemie, dobře jsme se doplňovali a sedli jsme si i lidsky. Těžili jsme i z jeho černé práce, udělali jsme s Jirkou každý čtyřicet bodů. I v loňské cestě za titulem Vladko ukázal, jak velkým hráčem je. To play off bylo jeho, sedlo mu jako víno.“

Polanský se po sezoně ocitl ve stejné pozici jako Adamský - od klubu dostal nabídku do Frýdku-Místku a prozatím své rozhodnutí neoznámil. "Jsem přesvědčen, že rok by si ještě klidně mohl dát, na první ligu by měl. Skončit ze dne na den kvůli koronaviru je divné. Otázkou je, zda ještě najde chuť hrát," řekl na adresu svého hokejového dvojčete Martin Adamský.

Rychlost neztrácí, ale žádný trik nemá

Rychlost je předností zejména mladých hráčů, přesto s nimi Martin Adamský drží stále krok. Na ledové ploše WERK ARENY objel před dvěma lety obdélník o rozměrech 48 x 14 metrů za 13,83 sekundy a vyhrál premiérový ročník soutěže Nejrychlejší bruslař extraligy. "Můj rekord stále platí a troufám si říci, že v první pětce nejrychlejších hráčů stále jsem," řekl 38letý Adamský. "Nemám ale doma v trezoru schovaný žádný cvik, který bych si potají trénoval. Je pravda, že více skáču, dá se tím zvýšit dynamika a odrazová síla. Ale i když někdo mladý začne po tomhle rozhovoru skákat tisíc překážek denně, nemusí být stejně rychlý jako já. Tak to nefunguje. Ještě posiluju hlavně záda, břicho, ale to by měl každý hokejista. A když si shrnu dvacet let v extralize, základ letní přípravy je stejný. Fakt nedělám nic jiného," vysvětlil.

Adamský také podotýká, že rychlost má geneticky danou. "Mám videokazety, když jsem byl malý, a je vidět, že už tehdy jsem byl rychlý. Jako je Jágr jedním z milionu, já jsem jedním ze 300. Vím, že hráčů jako já v extralize moc není. Je to dané. Pár procenty se sice dá rychlost ovlivnit a natrénovat, ale každý hráč je nějak uzpůsobený. Z nebruslaře neuděláš bruslaře jako já. Také nebudu nikdy umět tak hezky kličkovat a přihrávat jako Jirka Polanský." Adamský vyniká nejen rychlostí, ale i pohotovými a vtipnými reakcemi v mix zóně. Například loni po zisku titulu pronesl, že ho manželka týden neuvidí. "Řekl jsem to v nadsázce, člověk spát musí, a to jsem chodil vždy domů. Na chvíli jsem si zdřímnul, převlékl se a šel znovu do víru velkoměsta oslavovat. Je tu 35 tisíc lidí, lidi nás znají, prožívají zápasy a úspěchy s námi. Je to příjemné, i když je ta Tour de bar i hodně náročná," pousmál se.

Usadí se v Třinci, syn Kryštof jde v jeho šlépějích

Martin Adamský prozatím neví, zda zůstane i po kariéře u hokeje, ale jako místo k životu si s rodinou zvolil Třinec. "Jsem tady deset let a prožil jsem tu nejhezčí roky života. Vybudoval jsem si zde i hodně dobrých vztahů. I když máme ještě v Plzni barák a kdysi jsme plánovali, že se vrátíme, tak jsme se s Evičkou rozhodli, že už se nebudeme nikam stěhovat. Jsme tady spokojení," vysvětlil Adamský. I když se jeho kariéra chýlí ke konci a uvědomuje si, že příští sezona může být poslední, otázku, co dál, považuje za předčasnou. "Zatím jsem to neřešil. Tahle otázka je někde v osmé hemisféře mého mozku,“ pousmál se.

Momentálně ho neláká, že by u hokeje zůstal. "Hraju ho odmala s dvouměsíční přestávkou na brigádě v cihelně, kde jsem si v 16, 17 letech přivydělával. Hokeje jsem proto v dobrém slova přesycený. Nejsem si ani jistý, zda by mě trenéřina naplňovala. Vím, co to obnáší a že to je časově náročné. Když je člověk v jednom kolotoči, tak to pořádně nevnímá, ale například děti mi odrostly, ani nevím jak. Kryštof má už deset, Viktorka pět let."

Svého syna, který hraje za Oceláře a bude teď nastupovat za pátou třídu, viděl v poslední sezoně jen ve dvou utkáních. "Krylo se mi to s tréninky nebo zápasy. Ale přehled mám, protože jeho maminka je už několik let vedoucí družstva. Je to nejlepší dozor, jaký může mít."

Adamský se pousmál nad dotazem, zda Kryštof zdědil jeho rychlost. "Má jiné přednosti. Je to takový typ Roťáka. Hraje obránce, je pravák, má neskutečnou ránu i přehled ve hře. Hokej ho baví, chce ho hrát, maká, je přemýšlivý. Nehrne se za pukem jako jiní v tomhle věku. Rychlostní vlohy bude mít spíše moje dcera. Je akčnější. Už jsme ji přihlásili na florbal."

Mladým klukům i svému synovi vštěpuje, že bruslení a pracovitost jsou základ. Vychází z vlastní zkušenosti. "Mně se každý smál, že umím jen bruslit a srážet se. Všichni mě takhle znali, i úkol od trenéra zněl jasně: jezdit a bourat. Přijela Plzeň s Adamským ve třetí čtvrté lajně, dohrál jsem šest sedm frajerů, sem tam jsem vstřelil gól. Pomalu jsem dozrával v hokejistu a dostával se nahoru, až jsem se dosrážel ke dvěma titulům. Jsou hráči jako Hemský, který byl hračičkou, měl to vrozené. Průměrný hokejista si ale musí úspěch odmakat. A když bude tento přístup dodržovat půl kariéry jako já, odměna přijde," uzavřel Martin Adamský.

×
Dnes v 15:00 | Jun.
HC Oceláři Třinec
HC Vítkovice Ridera