Sedm sezon v Americe, bezmála stopadesát zápasů v NHL v dresech Winnipegu Jets a Columbusu Blue Jackets, účast na třech mistrovství světa v dresu slovenské reprezentace. Taková je bilance nové posily třineckých Ocelářů. Šestadvacetiletý Marko Daňo podepsal v Třinci smlouvu na dva měsíce s opcí do konce sezony, a měl by ve Werk aréně navázat na výkony svého otce Jozefa, který patřil na přelomu století k nejlepším hráčům třineckého týmu.
"Je krásné podepsat smlouvu v klubu, jehož historie je s mým tátou tak moc spjatá," řekl Marko Daňo v rozhovoru s novináři poté, co dnes dopoledne ve Werk aréně absolvoval s týmem první trénink.
Jak se zrodilo angažmá v Třinci?
Byli jsme s vedením Ocelářů v kontaktu celé léto, ale já měl jako prioritu pořád angažmá v zahraničí, nejlépe v zámoří. Teď jsem rád, že jsme to dotáhli a můžu být součástí týmu s výbornou historii. Součástí týmu, který má za sebou výborné sezony. Je dobře, že jsem přišel týden předem, že ještě před začátkem sezony s týmem stihnu pár tréninků.
Jaký jste měl dojem z prvního tréninku, který jste hned v ponděli po příjezdu do Třince s Oceláři absolvoval?
Bylo to rychlé, tempo dobré. Na první trénink moc fajn. Ale říkám: hlavně jsem rád, že jsem zrovna v Třinci. V klubu, jehož historie je spjatá i s mým tátou. To jsem byl ještě malý chlapec. Ale mám doma fotku s tátou, Bráňou Jánošem a Lubo Sekerášem. Myslím, že ještě stará hala v Třinci byla místem, kde jsem jako malý chlapec poprvé obul brusle. Je krásné se sem vrátit.
Váš táta tady kdysi nosil číslo 68, co vy?
Nosit šedesátosmičku v Česku, nevím, jestli by to bylo dobře (usmívá se). Nechal jsem si číslo padesát šest, které mě provází celou kariéru. A budu ho nosit i tady.
Co vám táta, který nyní působí jako asistent trenéra ve Frýdku-Místku, o Třinci vůbec řekl?
Samé dobré věci. Navětěvoval jsem ho tady poslední roky každé léto pravidelně, takže to tady dobře znám. V Třinci se mi líbí. Hala je úžasná, zázemí je na špičkové úrovni. Těším se na to.
Podepsal jste smlouvu na dva měsíce. Tušíte, co bude pak?
Neřeším to. Takhle to chtěl klub, takhle jsme to s agentem akceptovali. A jediné, co mě teď zajímá, je páteční zápas proti Motoru.
Posledních sedm sezon jste působil v Severní Americe, proč jste se nakonec vrátil do Evropy?
Měl jsem ambici vrátit se tam zpět, ale Třinec je kvalitní klub. Rozhodl jsem se využít tuhle šanci a zkusím to teď tady.
Minulý týden jste byl spolu s dalšími Oceláři součástí slovenského týmu během úspěšné kvalifikace na olympijské hry. Nevtipkujete teď trošku o tom, kdo tady bude za Třinec v únoru hrát?
Na to ještě řada přijde (směje se). Bylo to ale úžasné. Zahrál jsem si hokej konečně před diváky, navíc jsme dokázali na olympiádu postoupi. Soupeři byli papírově asi slabší, ale fyzicky to bylo náročné obrovsky. Dokázali nás potrápit a jsem rád, že jsme to jako mužstvo zvládli a můžeme se teď radovat z postupu do Pekingu. A dost možná nás tam z Třince pojede víc.
