Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko Klubový informační systém
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Konečně jsem se zase začal cítit jako hokejista, říká Vladimír Svačina

22.01.2016 · Monika Návratová
Oceláři svému soupeři nedali nejmenší šanci, Mladou Boleslav převálcovali 7:0! Velký podíl na tom měl útočník Vladimír Svačina, který vstřelil hned dvě branky, přičemž ta první znamenala pro osmadvacetiletého útočníka jubilejní stý zásah v extralize.

Vláďo, ten zápas vyšel perfektně, vy jste se od října trefil poprvé, jak to vnímáte?

„Od října jsem těch zápasů taky moc neodehrál, ale jsem rád, že mi to tam spadlo. Tento týden jsem se konečně zase začal cítit jako hokejista. Předtím jsem po těch zraněních měl problém sám se sebou a fakt to není prdel, se do toho zase dostat. Ale jak říkám, celý týden jsem cítil, že se to nějak změnilo a tušil jsem, že by to mohlo přijít. Jsem za to strašně moc rád, protože mi to do dalších zápasů hodně pomůže.“

Jak důležité jsou tyhle góly pro váš osobní pocit?

„Pro mě jsou momentálně hodně důležité. Mít jako útočník pomalu na konci sezóny jenom tři góly není vůbec dobré. Branky se ode mě očekávají, takže jsem rád, že to vyšlo. Sice to říkají asi všichni, ale pro nás je teď opravdu každý zápas jako play-off a jsme fakt rádi za tři body, protože ta tabulka je šíleně nahuštěná.“

Čím byla podle vás ta jednoznačnost zápasu?

„Já myslím, že se to teď trošku obrátilo i k nám, protože jsme vzadu taky udělali nějaké chyby a Boleslav měla šance, ale Šimon dneska parádně zachytal. Konečně nám to tam napadalo, takových zápasů jsme v sezóně moc neměli, tenhle je dokonce možná i úplně první. Je to pro nás něco nového a musíme si toho vážit. Každopádně zítra je nový den a musíme dále pracovat tak, jak pracujeme, protože jde vidět, že to přináší ovoce.“

Gól Jánka Sýkory padl kuriózním způsobem, puk se odrazil od mantinelu a pak si ho tam soupeř sám srazil… Co říkáte tomu přikloněnému štěstí?

„Je to tak, když se… tak se… (směje se). A tak to prostě je, oni už byli dole a nám tam potom spadlo, dá se říct, všechno. Takové góly prostě padají. Dneska nám třeba moc nešly přesilovky, dvě jsme sice využili, ale nehráli jsme to tak, jak jsme chtěli. Buďme rádi, že jsme dali góly ve hře pět na pět a v oslabení. Snad ty přesilovky využijeme další zápas, protože moc takových náhodných gólů jsme letos nedali.“

Máte číslo 13 na dresu a dnes jste dal první gól ve 13. minutě, znamená to něco?

„A dcera se mi narodila 13. prosince 13 minut před půlnocí, takže žena měla co dělat, aby to stihla (směje se). Ale jo, něco je ve vzduchu s tou třináctkou a já doufám, že nám všem bude přinášet štěstí i do budoucna. Je to pro mě šťastné číslo, kdysi mi jej na dres vybral táta a od té doby se ji snažím nosit a doufám, že už mi do konce kariéry vydrží.“

Teď jste v tabulce na desátém místě, jak moc těžké to ještě bude dotáhnout do konce?

„Já myslím, že všichni vědí, že to ještě bude šílené. Tým třeba vyhraje tři zápasy za sebou, pak jednou prohraje a ve finále se neposune vůbec nikam. Musíme jít zápas od zápasu a nedívat se moc kolem sebe. My musíme hrát dobře, abychom si to my vyhráli a ne aby někdo jiný musel prohrát nebo něco takového. Musíme k tomu přistoupit tak jako dneska, s odhodláním a snažit se být precizní vzadu a co bude bude, hlavně ať my můžeme chodit s hlavou nahoru.“