Mistrovská sezona vám skončila před necelým měsícem, ale vzpomínky jsou stále živé. Jaký to byl ročník z osobního hlediska?
Převládá spokojenost, ale vždy to může být lepší. Možná jsem nebyl na ledě tolik, ale snad jsem nezklamal. Do další sezony bych si přál, abych toho odehrál víc, abych měl větší ice time a posbíral ještě víc bodů. Aby to jedno ke druhému hezky zapadlo. Každá sezona je pro z osobního hlediska zlomová, protože v Třinci je velká konkurence a člověk musí o svou pozici neustále bojovat. Tak je to ale správně, když člověk na sobě cítí tlak, může se herně posouvat.
Naznačil jsi, že čas na ledě nebyl nejvyšší, přesto ale byl skromnější prostor slušně využitý. V základní části bilance 14+17, v play off 3+4. To jsou slušná čísla...
Neznám hráče, který by nechtěl hrát víc. Každý by si přál větší prostor. Nejsem ale typ, který by se nějak urazil či byl kvůli tomu vyloženě zahořklý. Máme to s trenéry nějak nastavené, bavíme se o tom. Musím zlepšit hru pět na pět, potom mohu dostat větší šanci. Sám k sobě jsem kritický, mám soudnost, proto vím, že se stále mohu zlepšovat.
Znovu jsi byl po zásluze chválen za efektivitu v přesilovkách. Ze své "kanceláře" na pravém kruhu jsi nasázel spoustu gólů. Bylo cítit, že si tě soupeři v některých zápasech speciálně hlídají?
Občas to tam je. Cítil jsem, že některé týmy hrály oslabení trochu jinak. Vnímal jsem, že si mě a také Martina Růžičku lépe hlídají. Že si lépe pokrývají křižné nahrávky. Tímto způsobem se ale odkývá větší prostor pro středového obránce u modré čáry, eventuálně se vytváří prostor pro kluky před bránou. Byly situace, kdy u nás stáli tak blízko, abychom nestříleli. Je to pak trochu o improvizaci, aby zakončoval volný hráč.
Spolu s Martinem Růžičkou jsi u Ocelářů získal jako hráč už třetí mistrovský titul. Cesta ke kterému zlatu byla nejtrnitější?
Každý titul měl svá specifika, každého si ale cením úplně stejně. Co je spojovalo, to byla vždy jedna složitější série. Vždy nás někdo dokázal pořádně "pokouřit". Shodou okolnosti to bylo vždy v semifinále - nejprve Slavia, dva roky zpátky Plzeň, teď nás hodně potrápila Bolka. Nedokážu odhadnout, který titul nás stál nejvíc sil. Všechny ale byly stejně krásné.
Snad všichni se jednomyslně shodují, že nejsilnějším příběhem letošního play off byl návrat Petra Vrány. Jak jsi vnímal kapitánův přínos?
Péťa je opravdu TOP borec, mimořádná osobnost, neskutečný tahoun, hrozně inteligentní hráč. V hokeji toho zažil hodně, byl dlouho v zahraničí, má obrovský přehled. Mohu říct, že tým opravdu šel za ním. Když se po té tragédii vrátil, byla to pro nás ohromná radost a vzpruha. Svým návratem nám dodal tolik energie a vůle k tomu, abychom to zvládli.
S Oceláři jsi prodloužil smlouvu. Jsi služebně nejstarším hráčem, v Třinci působíš od sezony 2007/08, kdy se zrodil přestup ze Vsetína. Dá se tedy říct, že už jsi tady stoprocentně zdomácněl?
Řeknu to velmi krátce, za chvilku proběhne změna trvalého bydliště. Jsem tady už dlouho, ale konečně budu oficiálně, papírově Třinečák. Už se tak sám dlouho cítím, našel jsem si tu manželku, vytvořili jsme si domov, hodláme tady bydlet. Na rodný Vsetín ale nezapomínám, jezdíme tam hlavně s malým synem, aby dobře znal babičku a dědečka. Minimálně jednou až dvakrát do měsíce je navštěvujeme, strávíme tam víkend.
Pokud bychom se bavili o další sezoně, tak zatím je jisté, že odchází král střelců Matěj Stránský. Tobě se už jednou povedlo být nejlepším kanonýrem sezony. Jsi připraven znovu převzít střeleckou taktovku?
Uvidíme, kdo k nám ještě přijde. Věřím ale, že v týmu máme víc kluků, kteří by Straňase mohli nahradit. Máme spoustu mladších hráčů, kteří prožili výbornou sezonu a mají šanci se ještě zlepšovat. Napadá mě třeba Miloš Roman, u kterého vidím velký potenciál. Ne nadarmo se teď v mladém věku dostal do slovenského nároďáku na mistrovství světa. To je parádní úspěch, který se mi nikdy nepovedl. Bude to asi stát trošku i na mé osobě, klidně bych se do role střelce pasoval. Pokud by mi to tam začalo padat jako Straňasovi, vůbec bych se nezlobil (usmívá se).
Po konci náročné sezony jste dostali pár týdnů na odpočinek. Předpokládám ale, že jako profesionál v relativně volnějším období stejně začínáš zvyšovat tréninkové dávky...
První dva týdny po konci sezony jsem si dopřál úplné volno a klid. Teď už ale druhý týden začínám každé ráno lehce běhat, chodím také do posilovny. Sice jsme s rodinkou na dovolené, ale jsem v úzkém kontaktu s naším kondičním trenérem Markem Grycem. Natočíl jsem mu záběry z hotelové posilovny a na základě toho, jaké tam mají stroje, mi poslal podrobný tréninkový plán, podle kterého se snažím cvičit. Musím říct, že tělo si po těch dvou týdnech volna poměrně rychle zvyklo na pohyb a zátěž.
Kolektivní příprava vám startuje v červnu. Bude letos v něčem specifická?
Tento rok to máme trošku upravené, máme tam hodně individuálu a každý si trénuje sám, eventuálně může s Márou Grycem. Veškeré údaje z tréninku ale musíme posílat pro kontrolu, protože máme hodinky a pásy, které zachytí veškerá data. Chci už být dopředu připraven, protože první týden přípravy člověk dost často trpí a vše ho bolí. Dá se tomu předejít, když člověk ve chvíli volna něco dělá.
Po sezoně bývá více času na své nejbližší. Máš čtyřletého syna Sedrika. Pozoruješ už na něm sklony k hokeji?
Hokejku si vezme, ale baví ho asi pět minut, pak už jí odloží. To se ale týká jakéhokoliv sportu. Jsem na to zvědavý, co vlastně bude dělat, povahou se mi zatím moc nepřiblížil. Nic se mu nechce. V tomto směru jsem byl jiný, mě naopak veškeré sportovní aktivity už v nejmenším věku bavily. Už ho dávám na brusle, tento rok jsme zkoušeli lehce ťapat po ledě. Jsem rád, že se na bruslích udrží, chvilku ho to baví. Zatím bych ale řekl, že ho to víc táhne k muzice. Rád zpívá, chytá melodii, rytmus. Máme v plánu ho dát na nějaký zpěv, ať si to zkouší, rozvíjí se. Možná by ho bavila i gymnastika nebo kickbox, protože občas má snahu se prát (usmívá se). Dostane na výběr, zkusíme mu dát více možností a sám se rozhodne, u čeho zůstane. Ukážu mu cestu, ale bude jen na něm, aby si vybral.
