Oceláři porazili Kometu 6:1, čtyři góly nasázeli Slováci. Byl to váš večer?
Vypadá to, že to takhle asi mělo být, že na Slovensku budeme dávat góly zrovna my. Já jsem ale rád, že to tam konečně padlo Marinovi (Martinu Marinčinovi). Věřím, že se díky tomu chytí a bude dávat od modré čáry těch gólů víc.
Jak moc tě mrzí, že jsi další výjimečný večer neorámoval hattrickem?
Kdyby se mi to povedlo, bylo by to super a speciální. Ale snad jsem si pošetřil nějaké góly na příště. Já jsem rád i za ty dva.
V sezoně jsi už na 22 vstřelených gólech, na čele tabulky střelců máš tři branky náskok na Martina Růžičku. Co na to říkáš?
Růža je takhle vepředu každou sezonu. Já se letos snažím překvapit a zatím se mi to daří. Věřím, že nám to tam bude padat až do konce sezony a potáhneme Oceláře k obhajobě titulu. Dneska byl Růža na přesilovkách po celou dobu pokrytý, takže jsme zkusili něco jiného a střílel jsem já. Je to dobře, musíme umět na soupeře reagovat.
Jak těžké bylo hrát hokej pod širým nebem v místy hodně nepříjemném dešti?
Nikdy jsem to nezažil, ale museli jsme si zvyknout. Na začátku zápasu byl led ještě výborný, ale pak se podmínky rychle měnily. Největší problém byl, že když se člověk vrátil na střídačku, bylo jeho místo na lavičce mokré. Museli jsme to utírat mokrými ručníky stejně jako plexi na helmě. Ale vyhráli jsme, takže jsme si to užili.
Co rozhodlo, že Oceláři dokráčeli k takhle vysokému vítězství?
Dělali jsme jednoduché věci, občas se k nám puky i šťastně odrazily. Celý zápas jsme ale pracovali a za to jsme byli odměněni. Pro mě osobně bude Bratislava navždy v srdci. Zažil jsem tady parádní dvě sezony v KHL, které mě odrazily do Ameriky. Jak na tohle město, tak na Slovan, který tenhle víkend slaví sto let, vzpomínám moc rád. A s dnešním zápasem to bude podobné. Jsem vděčný za to, že jsem to mohl zažít a že jsme mohli potěšit i naše vynikající fanoušky.
