Partnerský klub Nadační fond President Cup Třinecké statistické okénko Klubový informační systém
MISTR 2010/2011
MISTR 2018/2019
MISTR 2020/2021
MISTR 2021/2022
MISTR 2022/2023
Pohár prezidenta 2010/2011
Pohár prezidenta 2014/2015
Werk Arena Rozpis ledu Fanshop

Bratři Kovařčíkovi prodloužili s Oceláři smlouvy!

23.03.2020 · Klub
Po událostech okolo koronaviru, které vyústily v předčasné ukončení extraligové sezony 2020, přinášíme fanouškům Ocelářů dobrou zprávu. V červenobílém dresu s drakem na prsou budou i nadále působit bratři Kovařčíkovi. Oba sourozenci prodloužili své stávající kontrakty!

Ondřej a Michal Kovařčíkovi působí u Ocelářů od žákovských kategorií a postupně se už vypracovali mezi stabilní hráče týmu. Oba útočníci mají za sebou nejproduktivnější sezonu v extralize mužů, která jim vynesla novou smlouvu.

"Nechávali jsme to na agentovi, kterého máme oba stejného. Naší prioritou ale bylo zůstat. Budujeme si pozici v týmu, posouváme se herně i sestavou. Jsem proto moc rád, že jsme se dohodli. Jsme tady spokojení," řekl třiadvacetiletý Michal Kovařčík, který se uplynulý ročník zúčastnil i dvou reprezentačních akcí a příležitost dostal v několika zápasech také v elitním útoku Ocelářů. Mladší z bratrské dvojice v nedávno skončené extraligové sezoně zaznamenal 27 kanadských bodů za 12 gólů a 15 asistencí.

Stejně to vidí i jeho starší bratr. "Jednání se ani neprotahovala. Obě strany měly zájem, aby se prodloužila spolupráce a vyšli jsme si vzájemně v požadavcích vstříc. Jiné možnosti jsme ani nezvažovali, protože jsme ještě byli i na příští sezonu pod smlouvou. Jsme ale rádi, že jsme se domluvili už teď. Máme v Třinci nejlepší podmínky k rozvoji a odejít kamkoli v rámci naší extraligy bych vnímal jako krok zpět," řekl Ondřej Kovařčík, který v sezoně nasbíral 19 bodů (10+9). Oba nevynechali ani jeden zápas v základní části.

Kovařčíkovi patřili k hlavním strůjcům titulu Ocelářů v juniorce (2016) a ve své premiérové extraligové sezoně obsadili první dvě místa v anketě Nováček roku (2018). Zazářili také v play off zmíněného soutěžního ročníku, ve kterém jejich útočná řada měla lví podíl na postupu přes Pardubice a Hradec Králové. Ondřej při loňské mistrovské jízdě vstřelil ve finále na ledě Liberce důležitý gól ve druhém prodloužení pátého utkání, po kterém Oceláři vedli 3:2 na zápasy.

"Vidíme v nich potenciál. Každým rokem se zlepšují a je předpoklad, že jejich výkonnost ještě poroste. Už teď jsou platnými hráči a dokáží rozhodovat zápasy, což potvrdili v posledních play off. Věřím, že budou pro náš klub přínosem," uvedl sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek.

Před pár lety se vám často říkalo Sedinovi podle švédských dvojčat, která celou kariéru strávila ve stejných klubech a hrála spolu v útoku. Je pro vás při rozhodování důležité, abyste hráli v jednom týmu?

MK: Úplně to nezohledňujeme, i když jsme nejlepšími kámoši. I v kabině sedíme vedle sebe, jsme na sebe zvyklí. Je fajn mít někoho takhle blízkého v týmu, je to výhoda. Ale člověk neví, jak se jeho kariéra vyvine a může se stát, že se jednou naše cesty rozejdou. Takový je hokej. Bylo by ale pěkné hrát spolu až do konce života a napodobit Sediny. Uvidíme.

OK: Když nastoupil v této sezoně David Musil proti svému bráchovi, tak mě napadlo, jaké by to asi bylo hrát proti Michalovi. Asi bychom to také přežili (úsměv). Jsem ale moc rád, že nás prozatím vždy chtějí oba a že můžeme být spolu v jednom týmu. Samozřejmě jsme ale s Michalem každý den řešili nabídku Ocelářů, než jsme se rozhodli.

MK: Občas nám i druzí říkají, že jsme paka, protože jsme skoro pořád spolu. Ale už dohromady na hotelu nebydlíme, to stačilo (úsměv). Každý teď žijeme ve vlastním bytě s přítelkyní.

Mezi vámi je skoro rok a půl věkový rozdíl. Od kdy spolu hrajete v jednom útoku?

OK: Už od žákovských kategorií v Novém Jičíně, odkud pocházíme a kde jsme s hokejem začali. Nastupoval jsem jako starší o třídu výše, ale trenéři si Michala vždy vytahovali k nám. V průběhu sezony nás někdy na pár zápasů rozdělili, když se nám nedařilo, ale skoro furt jsme hráli spolu.

MK: Přesně tak. Výjimkou jsou asi tři sezony, protože Ondra odešel do Třince dříve.

Jak to?

MK: Měli jsme v Novém Jičíně silnější ročník než Ondra, vyhráli jsme dokonce MČR 5. a 6. třídy (2008 a 2009). Až na konci sedmé třídy jsem přišel do Třince na zkoušku, ale nevzali mě. Vím, že jsem byl v přípravných zápasech nervózní a nedařilo se mi, jak bych chtěl.

OK: Michal přišel dva roky po mně s pověstí talentovaného hráče. Lámal v žákovských kategoriích rekordy. Vzpomínám si, že v páté třídě držel rekord David Květoň s asi 120 góly. Michal ho překonal, nasázel jich kolem 130. Možná si myslel, že to v Třinci půjde samo a překvapila ho konkurence. Asi na to nebyl připravený. Neúspěch ale člověka dokáže posunout vpřed a u Michala to stoprocentně platilo.

MK: Vrátil jsem se do Nového Jičína a ten rok mi hodně prospěl. Tehdy jsem nastupoval současně za osmou třídu, mladší a starší dorost. Odehrál jsem okolo stovky zápasů, vytíženost mi pomohla. Vyhrál jsem se a od deváté třídy jsem už v Třinci. Pamatuju si, jak jsem se chtěl hned v prvním roce vytáhnout a ukázat, že mám na to, abych tady hrál. Byl jsem v celé soutěži druhý v produktivitě a jen škoda, že jsme tu sezonu nezavršili ještě nějakým týmovým úspěchem. Na mistrovství ČR devátých tříd jsme skončili pátí.

Pamatujete si, s jakými cíli jste do Třince přišli?

OK: Mým cílem bylo zahrát si extraligu mužů, vybojovat si místo v áčku. Když se ohlédnu, co všechno jsem už s Třincem dokázal, tak jsem předčil svá očekávání. Ve 23 letech jsem získal první titul, zahrál jsem si dvě finále. Vyhlásili mě i nováčkem roku, Michal byl v anketě za mnou druhý. A pořád jsem hladový po úspěchu, je to nakažlivé.

MK: Určitě jsem toužil vyhrát s Třincem titul a poprvé se nám to povedlo už s juniorkou. Utvořili jsme s Ondrou útok s Lukášem Jaškem a vyšel nám skvěle závěrečný turnaj, kde poslední čtyři týmy bojovaly o mistra. Myslím si, že to byl první velký krok k postupu mezi muže. Následující rok jsme se otrkali ve Frýdku-Místku a potom si nás vytáhl trenér Varaďa. Chytili jsme šanci za pačesy a všechny tři sezony, co jsme v áčku, jsme dosáhli parádních výsledků. Finále, titul a letos jsme byli po základní části druzí. Jsem zvědavý, jakých úspěchů ještě s Třincem dosáhneme.

OK: Nebylo to ale vždy tak idylické. Po maturitě na třineckém gymplu jsem váhal mezi školou a hokejem. Ve Frýdku se v té době hrála druhá liga, do áčka v Třinci jsem se nedostal, proto jsem se přihlásil na VŠ. Studoval jsem při hokeji dva roky ekonomku v Ostravě, než jsem se prosadil do sestavy Ocelářů. Poté jsem upřednostnil hokej, chtěl jsem mu dát sto procent. Říkal jsem si, že školu můžu dokončit kdykoli potom, protože tahle hokejová šance se už nemusí opakovat.

Vaším nevlastním bráchou je Tomáš Fleischmann, který v NHL odehrál okolo 700 utkání. Ovlivnil Vás nějak?

OK: Chtěli jsme se mu vyrovnat. Působil na nás motivačně i jeho příběh. Lidé ho podceňovali, přesto to dotáhl až do NHL. Nevypadal ani jako nějaká hrana, normální kluk. Na jeho příkladu jsme viděli, že to jde. Moc extra jsme spolu do kontaktu ale nepřišli.

MK: Posílal nám ale hodně hokejky. Měli jsme v té době nejlepší, jaké byly (úsměv). Určitě jsme k němu vzhlíželi, ale mě ovlivnil hlavně jeho táta (Jaroslav). Trénoval mě v Novém Jičíně od mala do osmé třídy a usměrnil mě, když začal žít s naší mamkou. Býval jsem namyšlený, drzý, řval jsem po spoluhráčích. Mamka ho požádala, aby byl na mě přísnější a pomohl mi. To mohlo být v 5., 6. třídě. Dnes lituji toho, jak jsem se choval. Nerad na to vzpomínám. Pokud bych mohl ve svém životě něco změnit, bylo by to tohle.

Jak byste se popsali po hokejové stránce navzájem a proč si myslíte, že vám to tak vyhovuje?

MK: Jsme si hodně podobní. Ondra je šikovný na puku, dokáže se správně rozhodnout. Má dobré zakončení a umí zachovat klid v koncovce, což mi chybí. Je také znát, že těch zápasů už máme spolu odehraných opravdu hodně, a proto na ledě o sobě víme. Dokážu odhadnout, kam pojede, co udělá. To je velká výhoda.

OK: Dokonce si pamatuju, že když jsme hráli na počítači NHL za jeden tým, tak mi nahrával a já jsem střílel. Šlo nám to a přenesli jsme si to i do reálu (úsměv). Myslím si, že nám také pomohlo, že jsme jako malí trávili hodně času za barákem a veškeré sportovní aktivity jsme dělali spolu. Co se jeho předností týče, vyzdvihl bych chytrost, techniku. Nebojí se udělat kličku, má dobrou přihrávku. Ještě by mohl přibrat na váze a bylo by to super.

Foto v článku: Karel Švec, Marian Ježowicz.

Oba jste si letos vytvořili osobní rekordy v produktivitě, posunuli jste se sestavou. Michal dokonce debutoval v reprezentaci. Jak jste byli z osobního hlediska spokojení se sezonou?

MK: Spíše se mi povedla první půlka, druhou už jsem nebyl tak produktivní. S Ondrou vždy po sezoně probíráme, jak být lepší a užitečnější pro tým. Určitě si ji ještě vyhodnotíme, protože chceme výkonnostně růst. Nejhorší je, když člověk poleví a uspokojí se.

OK: Určitě mohla být sezona ještě lepší, ale myslím si, že jsem se hokejově zase trochu posunul. Spadly mi tam i nějaké góly (deset v extralize, další tři na Spenglerově poháru). Jdu nahoru a doufám, že růst potvrdím i v příštím ročníku.

Jak trávíte poslední dny po konci sezony?

MK: Jsem hlavně doma. Ven moc nelezu, chodím maximálně na procházku se psem a pro to nejnutnější do obchodu. Lehce cvičím v bytě, ale na běhání a kondici není prostor. Doufám, že to brzy přejde a vrátí se vše do normálu.

OK: Taky jsem doma, s přítelkyní například luštíme křížovky. Snažím se i posilovat, ale nic zvláštního. Protahuju se, dělám kliky a jiná cvičení s vlastní váhou na asi třicet čtyřicet minut. Alespoň tímto způsobem se trochu udržuji, protože na to nic nedělání by si člověk rychle zvykl a to by nebylo dobré.