Před rokem touhle dobou vám každý říkal, jak těžké to v Třinci budete mít. Někteří o vás při nástupu možná pochybovali, Oceláře jste ale ke zlatu dovedl. Bylo to i s odstupem času skutečně tak těžké?
Určitě, bylo to hodně těžké. Před rokem touhle dobou jsem přicházel do nového prostředí, k úplně novým hráčům, do úplně nové organizace, které se taky musíte přizpůsobit. Hledáte si cesty k vedení, managementu, realizačnímu týmu a samozřejmě v prvé řadě k samotným hráčům. To je úplná priorita, jakou člověk musí dělat a navíc ji musí dělat kvalitně. Souvisí s tím i práce na sobě samém: Neustále jsem se sám sebe ptal a ptám, jestli svou práci dělám dobře.
Byly chvíle, kdy jste pochyboval, jestli svou práci dobře děláte?
Upřímně? Moc ne. I dnes věřím, že cesta, kterou jsme s Vladem Országhem na začátku nastavili, byla správná. Šlo o to, aby se všechno spojilo dohromady, i když samozřejmě člověk hledá v první řadě chyby hlavně u sebe.
Na mistrovské autogramiádě vám jeden z fanoušků přinesl láhev domácí pálenky s omluvou, jak moc se ve vás mýlil, když v průběhu sezony spolu s dalšími skandoval „Moták, ven!“. Už jste ji vypil?
Ne, ještě ne. (Usmívá se) Mám ji schovanou pod stolem, Vlado Orságh ji má taky a dokonce na stole. Tohle byl každopádně moc fajn moment. Přišli za námi lidé a řekli: ‚Hele, já vám nevěřil, ale gratuluju.‘ Taky oni zjistili, že za titulem stojí spousta práce. Myslím, že taky kvalitně odvedené.
Bavíme se o největším úspěchu vaší kariéry?
Já bych řekl, že ano. Já jsem to hned na ledě po zápase asi tak nedocenil, ale s každým dalším přibývajícím dnem si toho vážím víc a víc.
Bylo na celé sezoně nejtěžší dostat na svou stranu fanoušky?
Pro mě byl osobně nejtěžší moment sezony její úplný začátek. Prohráli jsme čtyřikrát za sebou, těsně a velmi hloupě. To mi bylo fakt nejhůř, naštěstí se pak naše hra zlepšila a s tím i bodové zisky. Ve třetí čtvrtině soutěže jsme získali asi šestadvacet bodů a já myslel, že to takhle bude pokračovat i dál. Bohužel nám závěr sezony nevyšel, začali jsme prohrávat těsné zápasy o gól nebo až v prodloužení. To byl i příklad zápasu s Hradcem, na jehož konci mě tribuny odvolávaly. My v tom zápase ale měli spoustu vyložených šancí. S plným vědomím, že se na ně nevyhrává, jsem byl ale dál přesvědčený o tom, že naše hra nebyla až tak špatná. Měli jsme problém v zakončení a nesbírali body, ale směrem k play off jsem byl pořád optimista.
Když bych se měl vžít do role fanouška, připadal bych si v průběhu celé sezony jako na emoční horské dráze. Chvíli absolutní lauf umocněný krásnými zážitky, třeba zápasem pod širým nebem v Bratislavě, pak zase série nezdarů, velké trápení…
Máme za sebou sezonu, která nebyla hladká. Zápas v Bratislavě byl ale její krásnou ozdobou. Podali jsme skvělý výkon v zápase, který chtěli všichni hráči hrát. Už tam jsme měli lehkou marodku a nejspíš tam se nám taky rozjela viróza, která nás stála spoustu bodů v závěru základní části, i když na to bych se ani s odstupem času vymlouvat nechtěl. Říkám to, protože pro mě osobně to bylo taky velké ponaučení. V mých letech jsem měl za to, že už jsem v hokeji něco prožil, ale tohle je zpětným pohledem taky moment, při kterém budu příště obezřetnější.
Příště vám lidé, vaši kamarádi, možná budou říkat, že vyhrát titul poprvé je v pohodě. Ale teď to zopakovat…
Hele, na tohle já nehraju. Třinec totiž extraligu nyní vyhrál počtvrté za sebou, to je naprosto fenomenální úspěch celé organizace. Každý rok proti nám stojí plejáda skvělých týmů, každý nás chce porazit a zašlapat do ledu. A to je něco! Je třeba si uvědomit, že v naprosto vyrovnané soutěži jsme letos porazili ty absolutně nejlepší.
Kdy jste v sezoně začal věřit, že Oceláři mohou dojít až k titulu?
Já jsem realista. Vždycky se snažím odpíchnout od zápasu, který zrovna skončil. S odstupem času vidím jako klíčovou sérii s Litvínovem. Výsledkově by nejspíš leckdo řekl, že jsme přes něj prošli hladce, ale ono to zas tak hladké nebylo. Tři vyrovnané zápasy, jeden rozhodovalo dokonce až prodloužení a my je všechny zvládli. Tehdy jsem sám sobě řekl: ‚Ty vole, to mužstvo má sílu!’ Hráči v tu chvíli došli do regulérního play off, začali si od té doby věřit a vytahovat ty svoje kousky… V žádné další sérii už nedali soupeři čuchnout natolik, aby nás měl na lopatě.
S koncem jedné a začátkem nové sezony přichází samozřejmě také obměna kádru, jak jste s ní zatím spokojený?
On se nám kádr měnil už loni, tehdy jsme přišli o dva kvalitní beky (Kundrátek a Musil), dva útočníky (bratři Kovařčíkové) a ještě se nám prakticky na celou sezonu zranil kapitán Petr Vrána. Poradili jsme si s tím a já věřím, že si s tím poradíme i letos. Zase nám pár hráčů skončilo, místo nich budeme mít v kabině nové a tím začíná práce taky nás trenérů. Na nás přes léto bude, abychom je zapojili do systému ideálně tak, abychom měli úroveň naši hry konstantní hned od prvních extraligových kol.
Řadu nových hráčů mohli fanoušci sledovat také na světovém šampionátu, třeba slovenský centr Viliam Čacho byl v Rize vidět poměrně dost…
My jsme se na něj dívali v průběhu celé loňské sezony, jevil se velmi dobře. Stejné na něj jdou i reference, to je samozřejmě první dobrý předpoklad. Jakmile ale dojde k našemu prvnímu setkání v kabině, budu na něj apelovat a zdůrazňovat mu, že tady u nás vše závisí hlavně na něm a jeho práci.
Velkou obměnou prochází hlavně defenzíva. Nevíme sice, jak se vyvrbí situace kolem Patrika Kocha, defenzívu každopádně i tak vyztuží Tomáš Kundrátek a Richard Nedomlel. Zejména u Nedomlela si říkám, že jde o jasnou snahu přinést do defenzívy více důrazu.
Přesně tak, je to velký, silný a kvalitní bek, kterého jsme potřebovali. Já ho znám už ze Sparty, kde jsme spolu rok pracovali a i proto věřím, že přinese do naší hry takovou tu bojovnost, dobrou defenzívu. Chci, aby se nás soupeři v našem obranném pásmu báli. Tohle musí být naše dominantní území.
A co říkáte na návrat Tomáše Kundrátka?
To je náš starý známý. Já ho měl kdysi na dvacítkách, tady v Třinci je jako doma. Za něj jsem taky moc rád. Je to pravák, má dobrou střelu. Tohle jsme taky potřebovali. Je to obránce, který má kvalitu, český reprezentant s více než stovkou startů, navíc kabinu Ocelářů dobře zná, stejně jako cestu za tím být úspěšný.
Tomáš Kundrátek také reprezentoval Česko na právě skončeném mistrovství světa, odnesl jste si ze sledování zápasů šampionátu nějaké nové dojmy, poznatky?
Abych byl upřímný, letos mě šampionát zas tak moc nenadchl. Možná to bylo tím, že jsme došli jen do čtvrtfinále, možná diváckou kulisou ovlivněnou faktem, že se šampionát hrál v provizorních hostitelských městech. Co se týče hokeje, asi bych nemluvil o něčem vyloženě překvapivém. Dominance Kanady a Ameriky je v posledních letech veliká, jsou to skvělí bruslaři, ani ne tak moc vysocí hráči. Řekl bych, že tímhle směrem se bude hokej v příštích letech ubírat. Náš videokouč už ode mě dostal zadání mi pár jejich zápasů zpracovat, rád bych si je v průběhu léta ještě jednou projel.
Z partnerského Frýdku-Místku s vámi trénují už nyní někteří hráči, mezi nimi je i Oskar Haas, který si výkony v Chance lize hodně říkal o pozornost. Dostane šanci taky u Ocelářů?
Samozřejmě. Můžu se vrátit k tomu, co jsem říkal u otázky na Viliama Čacha a k tomu, co jsem sám už řekl dalšímu novému hráči v týmu, Kamilu Walegovi: Všichni - včetně hráčů z Frýdku - musí pochopit, že záleží hlavně na nich. Jestliže se jim příprava povede, nevidím nejmenší problém, proč by nemohli dostat v A týmu šanci. Třeba Oskar už si loni pár zápasů zahrál. Teď je na něm, aby byl - obrazně řečeno - jako ta houba, co bude nasávat zkušenosti a dobré vlastnosti hráčů prvního týmu. Aby dělal všechno pro to, aby jeho forma a výkonnost měla dál vzestupný trend.
Oceláři se v nové sezoně znovu kvalifikovali do Champions Hockey League, jste spokojen s losem?
Čeká nás různorodá skupina a kvalitní týmy, ze kterých nechceme nikoho podcenit. Možná je škoda, že nás čekají tři cesty na sever na led týmů, které hrají podobným stylem a nebude to v tomhle ohledu tak různorodé, jak by být mohlo. Domácí zápasy s Rapperswillem s Červusem (Romanem Červenkou) i Mnichovem ale budou fajn, to bude moc dobré!
V těch zápasech budeme hodně zvědaví také na poměrně zásadní změny pravidel. Přesilovky budou i po vstřelení gólu pokračovat. Pokud se tým prosadí ve vlastním oslabení, přesilovku soupeře zruší. Co na to říkáte?
Z mého pohledu fajn, hezké oživení. Některá z těch pravidel by klidně mohla být pro hokej přínosná. Nevidím důvod, proč se změn bát, hlavně ve chvíli, kdy je snaha dělat změny, které budou přínosné. V tomhle případě je v zájmu ofenzivní hokej, diváci na góly chodí, chtějí je vidět a my jim je máme chtít dopřát.
S jakými cíli Oceláři půjdou do Ligy mistrů, která startuje už na konci srpna?
Neznám hráče ani trenéra, který by chtěl prohrát. Mně se tahle soutěž líbí, je to skvělá zkušenost. Budeme se snažit udělat co nejlepší výsledek.
