Pane Kazimierzi, prozraďte, kdy poprvé jste zavítal na třinecký zimák?
Jezdím zde pravidelně od roku 1995, tedy od postupu Třince do extraligy. Pokud mi to práce a rodina dovolí, snažím se být na každém zápase. Mám menší stavební firmu a jsem docela vytížený, ale třinecký hokej navštěvuji pokud možno pravidelně, jelikož to je moje srdeční záležitost. Průměrně chybím v sezóně pouze na 3 až 4 zápasech. Někdy jezdím i na venkovní zápasy Třince. Byl jsem je povzbudit třeba v Havířově, když ještě hráli extraligu. Několikrát jsem byl i ve Vítkovicích.
Naši severní sousedé mají tradičně docela početné zastoupení na tribunách Werk arény. Kdo vás poprvé vzal na třinecký hokej?
Poprvé jsem jel s partou přátel z práce. Doneslo se k nám, že Třinec hraje dobrý hokej a byli jsme na to zvědaví. Hned napoprvé se nám to moc zalíbilo a musím se přiznat, že díky hokeji jsem tady poznal několik dobrých přátel.
Jak jste již avizoval, jezdíte fandit i na výjezdové zápasy. Kde jste byl s Oceláři nejdál?
Navštívil jsem vsetínský Lapač. V té době byl Vsetín skoro neporazitelný, ale tehdy jsme tam trochu překvapivě vyhráli. Docela lituji, že už Vsetín není extraligový. Byla tam moc příjemná atmosféra.
Jaký je váš nejsilnější zážitek spojený s třineckým hokejem?
Pochopitelně nejraději vzpomínám na sezónu 97/98, kdy byl Třinec ve finále proti Vsetínu. Nelze zapomenout na skvělá jména jako Daňo, Sekeráš, Kontšek, nebo třeba Viktor Ujčík. Mým nejoblíbenějším hráčem byl tehdy Jozef Daňo. Ten mi v sestavě chybí ještě dnes.
Který z hráčů se vám nejvíc zamlouvá z aktuálního kádru?
Momentálně je mým oblíbencem Lukáš Krajíček. Mám rád jeho přehled ve hře. Působí na ledě velmi uklidňujícím dojmem a jsem rád, že máme v týmu hvězdu jeho kalibru. Není to pro mě nový hráč, jelikož docela bedlivě sleduji NHL v televizi na satelitu. Loni hrál finále Stanley Cupu ve Philadelphii, předtím byl v Tampě Bay a Vancouveru.
Oceláři mají v tomto ročníku kvalitní tým. Jak prognózujete jeho letošní ambice?
Myslím, že letos je kádr natolik silný, že bychom mohli klidně postoupit třeba až do finále. Věřím, že v play-off už konečně budeme mít víc štěstí, než v minulosti. Vždy tomu něco málo chybělo. Buď byl zraněný nějaký klíčový hráč, nebo gólman neměl formu. Letos doufám bude Třinec konečně úspěšný.
Sledujete stejně bedlivě i polský hokej?
Sleduji ho jen velmi okrajově. Polský hokej je prostě na slabé úrovni. Vzpomínám však s úsměvem na kuriózní turnaj, který se odehrál asi před deseti léty zde ve Werk aréně. Hrál se tady Kontinentální pohár. Přijel polský mistr Podhale Nowy Targ a senzačně porazil Třinec tuším 6:0. Byl to opravdu divný výsledek, jelikož den předtím Třinec vyhrál s rakouským Klagenfurtem myslím 12:1.
V čem podle vás tkví podstata problému polského hokeje?
Problémů je asi víc. Děti a mládež se vůbec nehrnou do hokeje, protože to je docela nákladný sport a nemohou si ho dovolit. Dalším zásadním problémem je nedostatečný počet ledových ploch v celé zemi. Jsou ale naštěstí i pozitivní příklady. Nedávno otevřeli zcela nový a krásný zimáček v Cieszynie, proto pevně doufám, že aspoň tam se občas bude hrát nějaký lepší zápas.