Výhra proti Žilině se nerodila vůbec snadno. V čem byl největší problém?
Myslím, že jsme se v první třetině trošku rozhýbávali, potom jsme se zvedli. Ve třetí třetině jsme dali dva góly a tak jsme to urvali. Soupeř nebyl vůbec špatný, museli jsme pořádně zabojovat.
Dlouhé roky jsi hrával v zámoří, kde se hrává na užším kluzišti. Jak nyní probíhá adaptace na širší evropské ledy?
Je pravda, že to je trošku jiný hokej, puky se někdy odrážejí jinak. Je to hlavně o zvyku. Je dobře, že do začátku ligy zbývá ještě nějaký čas, myslím, že brzy si zvyknu úplně.
Jsi nominován do národního výběru pro přípravné zápasy proti Slovensku, které se hrají už příští týden. Jak jsi reagoval na pozvánku trenéra Jandače?
Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, jestli tam budu. Teď je pro mě důležité, dostat se do herní pohody tady v Třinci. Nebudu ale lhát, že mě pozvánka nepotěšila. Mít na sobě reprezentační dres, to je vždy radost.
Oceláře v následujícím týdnu čekají hned dva zápasy v Champions Hockey League. Dohromady bys tedy teoreticky měl odehrát čtyři zápasy v pěti dnech. To by byl pořádný fyzický zápřah...
Z Ameriky jsem zvyklý hrát větší porci zápasů, rozhodující bude, jak se domluví trenéři. Budu rád, když si pořádně zahraji, není to problém. Je teprve začátek sezony, sil mám určitě dostatek!
