Před pár měsíci vyhrál titul s třineckou juniorkou, ale v Břeclavi navlékl na svou krátkou trenérskou šňůru ještě o dost cennější korálek! „Nevím, kam dál to můžu posunout,“ směje se v emocích kouč šampionů.
Máte zlato, jak vám to zní?
Kluci odmakali celý turnaj podle našich trenérských představ, a tohle je taková třešnička na dortu. Porazili jsme všechny silné soupeře. Nebylo náhodou, že jsme se dostali do finále, a myslím, že jsme zaslouženě vybojovali zlatou medaili.
Před vámi se to ještě žádnému českému týmu nepovedlo. V čem byl ten váš mimořádný?
Vždycky je to o štěstí a správném načasování. Všichni kluci byli zdraví, nikdo nám nechyběl. Opírali jsme se o výborné individuality v útoku, David Kvasnička v obraně, Kuba Škarek v bráně… Spoustu a spoustu dalších. Každý hráč měl v týmu určitou roli a plnil ji tak, jak jsme si my trenéři představovali. Kluci za to vzali, lehali do střel… Myslím, že jsme si to zasloužili.
Ve finále jste s Američany dvakrát prohrávali, zápas nešel úplně vaším směrem. Kdy vám bylo nejhůř?
Asi ve druhé třetině po gólu, když jsme srovnali. Měli jsme takové to momentům, ale hned nato jsme dostali branku. To mě hrozně zamrzelo. Říkal jsem si, tak konečně jsme se zase zachytili, máme to flow, které jsme potřebovali. A oni nám zase utekli. Ale když jsme srovnali, ve třetí třetině jsem už věřil, že to prostě uválčíme. A taky to tak vypadalo.
Nakonec rozhodla dlouhá přesilovka po americkém faulu…
Tohle rozhoduje krátkodobé turnaje, speciální týmy. Oslabení, přesilovky a brankář. V každém zápase, který jsme hráli, jsme dokázali využít našich předností. Takhle to mělo skončit.
Snažil jste se tým před třetí třetinou uklidnit?
Malinko jsme to upravili, šli jsme po nich jenom jedním hráčem. Snažili jsme se bránit červenou čáru, aby se k nám nedostávali tak snadno. Naše taktika byla chodit do kontrů. A vyplatilo se to. Oni udělali blbý faul, za který pykali. Tak to v hokeji je.
Začala se zlatá parta rodit v přípravném zápase s Kanadou?
Kluci si začali věřit, že můžeme porazit každého a hrát vyrovnané utkání s kýmkoli. Potom to je jen o tom, kdo udělá míň chyb. Naši kluci v podstatě v každém utkání udělali míň chyb.
foto: Karel Švec, cslh.cz
Pomohla vám ve finále zkušenost z prvního vzájemného zápasu ve skupině, kdy jste prohráli 2:4?
To byl takový charakterový zápas, hlavně o hlavě. Měli jsme jistý postup a museli jsme se připravit na zápas tak, aby se nikdo další nezranil. Bylo to z naší strany opatrné, ale v podstatě jsem neměl výhrady se třetí třetinou. Ta se nám líbila, takhle jsme chtěli hrát, ať už se prohraje, nebo vyhraje. Myslím, že kluci si z toho taky něco vzali. I příprava do dnešního utkání zase byla o něčem jiném. Věděli jsme, že nemůžeme ztrácet kotouče v obranném pásmu, musíme je dávat rychle ven ze třetiny a tak dál.
Věříte, že spoustu vašich svěřenců čeká velká budoucnost?
Kluci mají před sebou velký potenciál. Myslím, že pokud zůstanou zdraví a půjdou si za svým cílem, budou si chtít něco dokázat, tak to před nimi leží. Spousta kluků z týmu se má šanci dostat dál a hrát tam, kde snili, že budou hrát.
Zlato vás do sezony povzbudí, ale na druhou stranu, dokážete se po takovém úspěchu vrátit zpátky na zem?
Taky záleží na nás trenérech. Máme výborný tým, fantasticky se doplňujeme s Patrikem Augustou, Petrem Studničkou a Radkem Jirátkem. Myslím, že jsme na jedné vlně. I tohle asi mělo co do činění s tím, že tým za námi šel. Byli jsme jako rodina, i když jsme se před turnajem setkali jenom na dvou soustředěních. Tady je takové klima, že každý věřil, že to můžeme udělat.
Jaké budou vaše oslavy?
To ještě nevím. V pondělí zase nastupuju v Třinci u své juniorky, tak se na to těším. Dnešní večer a zítřejší den strávím s tím, že… (přemýšlí) Ale v pondělí zase nový den a nová challenge přede mnou. Zase půjdu dál.
Jak vysoko řadíte tenhle úspěch?
Když to srovnám s trenérským úspěchem v juniorce, kde jsme vyhráli zlatou… To se prostě nedá srovnat. Za těch x let, nevím kolik „náct“ let, se tady hrálo, a nikdy to náš tým nevyhrál. A my jsme toho byli schopni. Ať už to bylo se mnou, nebo s někým jiným, ten tým má potenciál. Kluci opravdu bojovali a hráli jako jeden.
Obě zlata jste vyhrál pár měsíců po sobě, dovedete si představit ještě lepší rok?
Nevím, kam dál to můžu posunout (směje se).
Jak jste si užíval atmosféru v Břeclavi?
Diváci byli skvělí celý turnaj, dva tisíce chodily na zápasy i během týdne. Je to ocenění i pro ně. Kluci sehráli turnaj doma před rodinami, před přítelkyněmi. Je to něco úžasného, navždycky si to budou pamatovat.
Kdybyste to mohl ovlivnit, určitě byste si přál, aby Hlinkův memoriál zůstal v Česku.
Je nějakým způsobem spjatý s Břeclaví, ale kamkoli ho nohy odnesou, bude mít pořád lesk a šarm. Vždycky to bude dobrý turnaj.
