Mistrovství světa 2015 v České republice dostala na starost stejná pořadatelská města jako v roce 2004. Podobně jako před 11 lety došlo k tomu, že turnaj měl v podstatě dva domácí týmy. Český národní tým samozřejmě rozbil hlavní stan v Praze, v Ostravě pak hráli svá utkání v základní skupině Slováci. Výše uvedenou myšlenku o dvou domácích týmech jasně podtrhává informace, že tak jako měli Češi v Praze všechny své zápasy vyprodané, tak stejně na tom byli Slováci při svých zápasech v moravskoslezské metropoli.
Pořadatelé nemuseli na diváky a fanoušky dělat žádný nábor. Ti si našli do Prahy i Ostravy cestu sami – a to nejen čeští, kteří chodili jak na zápasy Růžičkových svěřenců, tak na zápasy cizích národů, ve velkém přijeli i hokeje chtiví fanoušci ze zahraničí. Nejen ze Slovenska, ale i z velké východní země, ze Skandinávie a dalších. Plno bylo pořád a všude. Plné byly fanzóny, ve kterých se dalo vypít pivo, sníst něco dobrého, poslouchat koncerty a hlavně sledovat zápasy. Plno bylo na stadionech a to třeba na zápasech, které se hrály v pracovní dny ve 12:15.
V Praze bylo v základní skupině vyprodáno šest zápasů a jen dvakrát návštěva klesla pod 10 000 diváků – na zápas Francie – Švýcarsko 3. května přišlo 8780 diváků a o dva dny později na duel Rakousko – Francie to bylo 5857. Průměrně chodilo na základní skupinu do Prahy 14 643 diváků, hala tedy byla plná v průměru z 84 %. V Ostravě byla situace podobná, také tam diváci lačnili téměř po každém utkání. Vyprodané byly všechny zápasy Slováků a kromě toho také například zápasy jako Slovinsko – Norsko, Finsko – Bělorusko anebo Norsko – Bělorusku, celkem 13 utkání, tedy téměř polovina ze základních skupin. Pouze jedinkrát se v domovském stánku Vítkovic sešlo méně než pět tisíc diváků. 5. května utkání Dánsko – Bělorusko sledovalo 4796 diváků, což byla nejnižší návštěva turnaje. V Ostravě se na duely základních skupin přišlo podívat průměrně 7884, tedy zhruba 89 % kapacity arény, která byla oproti extraligovým utkáním snížena o téměř 1,4 tisíc míst.
Cílem pražských a ostravských pořadatelů před mistrovstvím bylo také vzít si zpátky rekord v návštěvnosti hokejových šampionátů. A podařilo se – české mistrovství si uzmulo veškeré návštěvnické rekordy. Nejvíce diváků do letoška přišlo na loňský šampionát v Bělorusku, kde 64 zápasů navštívilo celkem 643 343 diváků, což je průměrně 10 054 na utkání. Nejvyšší průměrnou návštěvu naopak drží již 42 let turnaj, který se konal v SSSR – moskevské mistrovství, které bylo tvořeno pouze 32 zápasy, mělo průměrné návštěvy 11 078 fanoušků. Připomeňme, že české MS v roce 2004 mělo celkovou návštěvnost 552 097 diváků, což je v průměru 9859 na utkání (hrálo se 56 duelů). Letošní turnaj pak vykázal celkově 741 690 návštěvníků, průměrně tedy 11 589 diváků (letošní MS tvořilo stejně jako to loňské 64 zápasů).
Co ještě stojí u českého šampionátu za zmínku, jsou maskoti. Stali se jimi králíci z klobouku Bob a Bobek, které nezapomenutelně ztvárnil kreslíř Vladimír Jiránek. Králíci, které ztvárnili velmi pohybově nadaní artisté, bavili fanoušky v obou arénách, překvapovali hbitostí v obrovských kostýmech a přispěli k velmi pozitivní a sportovní atmosféře letošního mistrovství. Poprvé tak na českém hokejovém šampionátu nebavili fanoušky lvíčci, ale jiní zástupci živočišné říše.
Maskoty šampionátu 2015 v České republice se staly populární večerníčkové postavičky králíků z klobouku kouzelníka Pokustona Bob a Bobek, které svým kreslířským uměním zhmotnil před léty Vladimír Jiránek. Ti se tak stali novým prvkem turnaje, mistrovství pořádané na českém území většinou měly za maskoty lvíčky. Bob a Bobek se ale stali miláčky fanoušků a návštěvníků turnaje a stejně jako všichni novináři a další účastníci mistrovství, museli i oni projít akreditační komisí... (Foto: Pavel Lebeda, ČSLH)
Slováci zažili v České republice zvláštní turnaj. Už z rozlosování před šampionátem bylo patrné, že domácí mužstva budou na letošním mistrovství dvě. Kromě českého národního týmu, který měl hlavní tábor v Praze, to byli také Slováci. Ti byli nalosováni do ostravské skupiny a geografická poloha moravskoslezské metropole předurčovala toto město k nájezdům fanoušků ze země našich východních sousedů. Také se předpokládalo, že turnaj bude poslední pro Vladimíra Vůjtka staršího v roli kouče slovenského národního mužstva. Ostravský zkušený trenér zažil jeden ze čtyř slovenských medailových šampionátů, v roce 2012 při svém prvním roce na slovenské štaci zaskočil hokejový svět a padl až ve finále s Ruskem. Přestože žádný další úspěch Slováci pod Vůjtkem neudělali, ostravský trenér si svým přístupem získal fanoušky v zemi našich bývalých federálních bratří.
Slováci měli v Ostravě o neustávající podporu postaráno. Všechna jejich utkání byla beznadějně vyprodaná a hrála se v ohlušující atmosféře. Vůjtkův tým však základní skupinu nezvládl – vyhrál třikrát, ale pouze jednou v normální hrací době, prohrál čtyřikrát. Na čtvrté Bělorusko, které podávalo výborné výkony a nasbíralo nakonec 14 bodů, ztratili cenných pět bodů. Dva body Slováci ztratili s Dánskem a Běloruskem, když tyto soupeře porazili až v nájezdech, respektive prodloužení. Slovenský národní tým se ve svých zápasech často těžko zastřeloval, zklamali jej hlavní adepti na vysoké postavení v týmovém bodování, Slováci dávali branky až v pozdních fázích zápasů. Z tohoto pohledu se jako klíčové jevilo utkání s Norskem. Slováci na rozdíl od předchozích duelů dali rychlé góly – ve 22. minutě vedli 2:0, ale nakonec se Seveřany prohráli 2:3.
Slovenský tým neměl jednoduché rozlosování. Mezi druhým a šestým turnajovým hracím dnem odehrál čtyři utkání, a přestože se jednalo o papírově slabší nebo vyrovnané soupeře, ztratili v těchto utkání klíčových pět bodů. Ve zbytku turnajové základní skupiny se setkali s hokejovými mocnostmi – s Finskem, Ruskem a USA a získali dva body, což v součtu bylo na postup do dalších bojů málo.
Ve slovenských barvách se objevil třinecký forvard Vladimír Dravecký, který se prezentoval výtečně a vysloužil si veřejnou pochvalu slovenského lodivoda. Národnímu mužstvu zpod Tater pomohl v sedmi zápasech jednou brankou a pěti asistencemi, díky tomu byl druhým nejlepším hráčem Slovenska v kanadském bodování (Gáborík měl také šest bodů, ale dal čtyři branky). To všechno přesto, že hrál většinou ve čtvrté formaci a průměrně pouze 11 minut za zápas.
Nejsilnější stopu ze třineckých hráčů zanechal na turnaji slovenský forvard Vladimír Dravecký. Štefan Ružička jel kvůli přicestování hráčů z NHL ještě před šampionátem domů a český forvard Jakub Klepiš se nešťastně zranil už ve druhém utkání proti Lotyšsku a větší část turnaje vynechal. Dravecký za slovenský národní tým hrál většinou ve čtvrté formaci, přesto byl s jednou brankou a pěti asistencemi druhým nejproduktivnějším hráčem, navíc druhý nejlepším v hodnocením plus/mínus a bez jediného menšího trestu. To vše zvládl s průměrným ice timem lehce přes 11 minut. (Foto: Lukáš Kaboň, Deník)
Český národní tým
Česká reprezentace vstoupila do turnaje neskutečným představením se Švédskem. Češi po dvou třetinách prohrávali 1:3, pak ale výsledek otočili a drželi těsně před koncem jednogólové vedení. Švédové ale v power play vyrovnali a nakonec první duel šampionátu ukořistili pro sebe. Čechy hned druhý den akce čekali Lotyši. Houževnatý a hrdý soupeř dlouho vzdoroval, první třetinu dokonce vyhrál, ale nakonec národní tým odešel se třemi body. Na druhou stranu pro následujících pět utkání základní skupiny ztratil zraněného útočníka Ocelářů Jakuba Klepiše.
Třetím soupeřem byla Kanada, později semifinálový soupeř. Češi se dlouho drželi, proti favoritovi dokonce ve druhé části drželi stav 2:2, kanadský mančaft to ale nakonec překlopil na svou stranu. Ve výborném zápase dal zase vysoký počet gólů a vítězstvím o tři branky si zajistil stejný počet bodů. Následovaly dva dny pauzy a pak tři zápasy ve čtyřech dnech. Nejprve přišlo utkání s Francií, která se držela dvě třetiny, po nichž prohrávala 1:2, ale ve třetí části Češi zápas definitivně rozhodli. Hned o den později, 8. května na státní svátek, hráli čeští hokejisté opět odpolední zápas – Rakousko zdolali s nulou díky třem brankám ve druhé části nakonec 4:0. Po dni pauzy čekal reprezentaci opět odpolední zápas s papírově slabším soupeřem – tím byl tentokráte tým Německa. Zápas byl urputný, vyrovnaný, ale nakonec se stejným výsledkem jako proti Lotyšsku, tedy 4:2.
Posledním pražským zápasem základní skupiny bylo utkání se Švýcarskem. Až do 51. minuty Švýcaři, kteří celkem dali na turnaji v 8 zápasech pouze 13 branek, vedli o gól díky brance Kevina Fialy, syna českých emigrantů. Ve zmíněné minutě vyrovnal Zaťovič a v nájezdech Češi vyhráli. To nakonec znamenalo, že svěřenci Vladimíra Růžičky v základní skupině obsadili třetí místo – o bod před druhým Švédskem a s výrazným náskokem na Švýcary, kterým k postupu do play off stačilo vyhrát 2 zápasy ze 7. Češi vyhráli pětkrát a dvakrát prohráli s výrazně pozitivním skóre – 27:18.
Play off přineslo nejprve emocemi, ale také mírně diskutabilními rozhodnutími sudích nabité utkání s Finskem. Svěřenci trenéra Jalonena ve druhé třetině deset minut po gólu Jokinena vedli, ale pak gólem a asistencí zařídil otočení skóre Jágr. Finové, dle protokolu domácí tým, ještě vyrovnal Barkovem, ale v čase 55:30 rozhodl opět legendární hráč s číslem 68. Potvrzení do prázdné branky již jen podtrhlo konečné skóre 5:3 po Čechy. O dva dny později se v odpoledním zápase Češi střetli s Kanadou. Zápas přinesl pouze dvě branky – v 9. minutě se při ťukesu do prázdné branky trefil Hall, o 20 minut později prostřelil Pavelce Spezza a když nebyl trochu sporně uznán nahozený puk od modré od Jordána, kdy na hraně brankoviště – a dle rozhodčího za touto hranou – clonil ve výhledu Smithovi Koukal, jako regulérní gól, skóre zůstalo nezměněno. Zápas o bronz dopadl podobně jako loni v Minsku. Češi loni v Bělorusku i letos na domácím ledě nedali gól ani v semifinále, ani v zápase o 3. místo. V Praze byl soupeřem domácího výběru mladý tým Spojených států a entuziasticky hrající soupeř vyhrál 3:0 a podobně jako v roce 2004 se stal osudem pro české sny o medaili.
Bodování českého národního týmu ovládl kapitán Jakub Voráček. Jako jediný měl průměr minimálně bodu na zápas, v 10 utkáních nasbíral 10 bodů za 3 branky a 7 asistencí. O bod méně měl nestárnoucí Jaromír Jágr, který ukázal i ve svých 43 letech neuvěřitelnou úroveň – dal 6 gólů a na 3 přihrál. Stejný počet bodů ale s opačným pořadím gólů a přihrávek měl Jan Kovář. Nejproduktivnějším bekem byl za 3 góly a 3 asistence Ondřej Němec. Třinecký forvard Jakub Klepiš byl hodně omezen zraněním v úvodu turnaje. Odehrál pouze 5 zápasů (první dva v základní skupině a pak play off a zápas o 3. místo), ve kterých si připsal dvě asistence. Brankářskou jedničkou byl Ondřej Pavelec – nastoupil do 9 utkání, úspěšnost měl nad 91 %, průměr lehce pod dvě branky a jednou nedostal ani jeden gól.
Jakub Klepiš se bohužel hned ve druhém zápase s Lotyšskem nešťastně zranil a i když se původně třeba proto, že Klepiš zápas nakonec dohrál, zdálo, že se nebude jednat o vážnější záležitost, nakonec turnaj pro potlučeného forvarda s číslem 20 na čas skončil. Klepiš se do sestavy vrátil až na play off a odehrál všechna tři utkání o medaile. V prvním zápase se Švédskem se ještě takhle radoval se spoluhráči z jedné z branek. (Foto: Aleš Krecl, ČSLH)
Zápasy českého národního týmu v základní skupině MS v Praze (O2 Arena)
1.5. CZE-SWE 5:6 sn. (1:2, 0:1, 4:2/0:0), 17 383 diváků
2.5. LAT-CZE 2:4 (1:0, 1:3, 0:1), 17 383 diváků
4.5. CAN-CZE 6:3 (2:1, 1:1, 3:1), 17 383 diváků
7.5. CZE-FRA 5:1 (0:0, 2:1, 3:0), 17 110 diváků
8.5. CZE-AUT 4:0 (0:0, 3:0, 1:0), 17 383 diváků
10.5. GER-CZE 2:4 (1:1, 1:2, 0:1), 17 383 diváků
12.5. CZE-SUI 2:1 sn. (0:1, 0:0, 1:0/0:0), 17 383 diváků
Zápas českého národního týmu v play off MS v Praze (O2 Arena)
14.5. FIN-CZE 3:5 (1:1, 1:2, 1:2), 17 383 diváků, čtvrtfinále
16.5. CAN-CZE 2:0 (1:0, 1:0, 0:0), 17 383 diváků, semifinále
17.5. USA-CZE 3:0 (2:0, 1:0, 0:0), 15 007 diváků, o umístění
Konečné pořadí MS 2015
1. Kanada, 2. Rusko, 3. USA, 4. Česká republika, 5. Švédsko, 6. Finsko, 7. Bělorusko, 8. Švýcarsko, 9. Slovensko, 10. Německo, 11. Norsko, 12. Francie, 13. Lotyšsko, 14. Dánsko, 15. Rakousko (sestup), 16. Slovinsko (sestup).
Kanada letos prostě neměla konkurenci. Neskutečným způsobem prošla základní skupinou, když vyhráli všechna utkání, dali v průměru sedm branek na utkání a dokonce dvakrát dali 10 gólů. V play off pokračovali ve výborných výkonech, když dvakrát nedostali gól (s Běloruskem 9:0 a s námi 2:0) a ve finále ve velkém stylu vymazali také silnou sbornou. Vyhráli všech 10 utkání, ve kterých nastříleli neuvěřitelných 66 gólů. Na snímku se raduje s pohárem Jason Spezza. (Foto: Michal Šula, MAFRA)
Kanada na letošním šampionátu prostě neměla konkurenci. Vyhrála všech 10 utkání, do kterých nastoupila, ani jedno neskončilo byť vítězstvím v prodloužení či v nájezdech. Javorové listy v základní skupině dosáhly v 7 zápasech skóre 49:14, průměrně tedy střílely sedm branek. V play off si v dalších třech zápasech připsaly neuvěřitelné skóre 17:1. Dohromady v 10 utkáních nastříleli 66 gólů a dostali pouze 15. Přes tuto neuvěřitelnou ofenzivní sílu produkovali technický, kolektivně pojatý hokej. K této síle neměli co říct ani Rusové, také silný tým. Na soupisce byl například brankář Bobrovskij, útočníci excelentního kalibru jako Ovečkin, Malkin, Kovalčuk nebo vycházející hvězda Tarasenko. Rusové si poradili v play off celkem s přehledem se Švédy i milým překvapením turnaje Američany, ale přesto ve finále drželi krok pouze jednu třetinu a celkově vyprodukovali pouze 12 ran na Smithe. Třetí skončili hráči USA – mladý tým, který tvořila spousta hráčů se zlatými úspěchy z mistrovství světa hráčů do 20 i 18 let. Na tento soubor v boji o bronz nestačila česká reprezentace vedena nejužitečnějším hráčem šampionátu Jaromírem Jágrem. Češi opět po roce skončili až čtvrtí a v semifinále a duelu o bronz opět nedali ani gól.
Od pátého místa níže letos zůstaly například severské velmoci (Švédsko a Finsko), svůj standard odehráli Bělorusové, zpátky do play off se po roční pauze vrátili Švýcaři, obrovské překvapení šampionátu 2013. Do vyřazovacích bojů se naopak podruhé po sobě nedostali Slováci, zachránili se Němci, Norové, Dánové a dvojice Francie – Lotyšsko díky ideálnímu výsledku ze vzájemného zápasu, který zachránil nakonec oba. Sestoupili opět po roce Rakušané a sousedé ze Slovinska.
MS 2016
Po letošním obrovském úspěchu, kterým skončilo mistrovství v České republice, se bude hrát příští rok v Rusku. Ve 21. století se hrály v Rusku už dva šampionáty. V roce 2000 se hrálo v Petrohradu (vyhrála česká reprezentace) a Rusové skončili na domácím šampionátu až na 11. místě! O 7 let později se hrálo v Moskvě a Mytišči, zlaté medaile získali Kanaďané, domácí byli na třetím místě. Za rok se bude hrát v nově postavené aréně v Moskvě, domovském stánku Dynama Moskva. Druhým dějištěm bude aréna SKA Petrohrad v nádherném městě nad ústím Něvy do Finského zálivu.
Příští mistrovství se bude stejně jako všechna od roku 2012 hrát na dvě osmičlenné skupiny, jejichž složení bylo určeno po nedělním finálovém zápase. Teprve po něm se definitivně ustálil žebříček zemí IIHF, dle kterého se rozdělení do skupin provádí. Čeští hokejisté budou hrát příští rok v základní skupině s domácím Ruskem a Švédskem a dále se Švýcarskem, Lotyšskem, Norskem, Dánskem a Kazachstánem. Je velmi pravděpodobné, že tato skupina se odehraje v Moskvě, a druhá skupina, ve které jsou mimo jiné Kanaďané, obhájci zlata, bronzoví Američané, Slováci, nováčci z Maďarska nebo taky Finové, se bude hrát v Petrohradu. Finská účast v petrohradské skupině je velmi zajímavá z důvodu relativní blízkosti Finska – může dojít k podobné situaci jako letos v Ostravě, MS bude mít jednoho domácího a jednoho „skorodomácího“, minimálně v základní skupině.
Konečné pořadí žebříčku IIHF po skončení MS 2015 určilo také složení skupin pro olympijský turnaj, který se uskuteční v roce 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu. Češi se představí ve čtyřčlenné skupině s Kanadou, Švýcarskem a domácím pořadatelským týmem Korejské republiky. Zejména střetnutí s Koreou, která se olympiády bude účastnit díky tomu, že je sama pořadatelem, bude velice exotické.
Úplně bez zajímavosti není ani mistrovství světa Divize IA, které se bude druhý rok po sobě konat v Tauron Areně v Krakově. Jihopolská metropole může šampionát pořádat v řadě podruhé z toho důvodu, že nikdo jiný o šampionát neměl zájem. Polákům letos unikl senzační postup do elitní kategorie doslova v cílové rovince. V posledním utkání s Maďary museli vyhrát v normální hrací době, stav byl těsně před koncem 1:1. Z toho důvodu odvolali brankáře, ale při power play domácích podruhé skórovali Maďaři a právě oni tak budou hrát v roce 2016 mezi elitou – teprve podruhé ve 21. století. Příští rok bude ale ve „druhé lize“ nabito. Kromě Rakouska a Slovinska, což jsou mužstva letos sestupující, Itálii, na jejíž úkor trochu překvapivě letos postoupili Maďaři, budou účastníky ještě domácí Poláci, kteří budou chtít stejně jako letos s mohutnou podporou v zádech postoupit. Dalšími účastníky budou Japonci a Korejská republika, nováček kategorie. V Krakově se bude hrát od 23. do 29. dubna 2016.
Rozdělení do skupin pro MS 2016:
Skupina A: Kanada, Finsko, USA, Slovensko, Bělorusko, Francie, Německo, Maďarsko.
Skupina B: Rusko, Švédsko, Česká republika, Švýcarsko, Lotyšsko, Norsko, Dánsko, Kazachstán.
Použitá loga © IIHF, ČSLH
