Dělat rozhovor s Jirkou Polanským - to je čistá radost. Vždy vstřícný a milý profík. Ani po náročné tréninkové jednotce, kdy téměř lape po dechu, neodmítá interview. Mluví tiše a rozvážně. Neskrývá se za pusté fráze a otřepaná klišé, ale jako obvykle má očividnou snahu důkladně promyslet odpověď...
Půltisícovka zápasů s ocelovým drakem na hrudi - to je slušná bilance. Jak to vnímáš?
Člověk si to číslo ani pořádně neuvědomí. Hokej dělám vždy s láskou a nadšením, hrozně mě to baví a naplňuje. 500 zápasů - to je sice hezké číslo, ale naplno si to uvědomím asi až po konci kariéry. Teď to tolik neřeším.
Blíží se jubilejní tisící zápas Třince v nejvyšší soutěži, ty máš na svém kontě poloviční porci utkání. Sleduješ tahle čísla? Zajímají tě vlastní statistiky?
Když jsem byl mladší, své statistiky jsem docela pozorně sledoval. Zajímala mě ta čísla, hlídal jsem si to. Čím jsem ale starší, naučil jsem se vnímat hlavně kolektivní pojetí, je třeba potlačit své ambice ve prospěch celku. Hokej je týmová hra a tak je to třeba brát.
Hokej je, jak říkáš, kolektivním sportem a jednotlivec bez kvalitních kolegů na úspěch jen těžko dosáhne. Na které spoluhráče zpětně nejraději vzpomínáš? Kdo tě nejvíc pozitivně ovlivnil?
Byli tady hráči, na které se nezapomíná a jsem rád, že jsem měl možnost je sledovat při tréninku a mnohému se od nich přiučit. Víc než svůj počet zápasů se mi tedy vybaví ta plejáda skvělých spoluhráčů, kteří prošli naší kabinou a vedle kterých jsem mohl hokejově vyrůst. Zmínil bych tady třeba Luba Sekeráše, což byl vzor hokejové ladnosti a elegance. Dalším obráncem od kterého bych si rád vzal bojovnost, byl Honza Výtisk. Obdivoval jsem i hokejové umění Richarda Krále. Inspiroval jsem se i poctivým přístupem Honzy Peterka. To je můj vzor v tom, jak by se měl člověk o sebe starat, aby nebyl žádný herní výpadek.
Narodil ses v Brně, ale třineckým publikem jsi už dávno vnímán jako místní srdcař...
Dětství má člověk jen jedno, ale dospělý život jsem prožil prakticky jen v Třinci. Beru to tady jako svůj domov, zapustil jsem tady kořeny. Tohle město mi přirostlo k srdci. Je to místo, kde bych rád zůstal i po konci kariéry. Mám tady většinu přátel, Brno už je skoro cizí město. V Třinci jsem opravdu doma.
Po konci jubilejního zápasu jsi obdržel památeční dres s číslem a od fanoušků rovněž dort...
Dárečky mě moc potěšily, díky za ně. V tomhle ohledu jsem skromný člověk a bohatě by mi stačilo, pokud by fanoušci třeba jen krátce skandovali moje jméno. I tohle by mi udělalo radost. Snažím se divákům děkovat za podporu i po prohraném zápase. Zažil jsem tady dost proher i výher, proto vím, že hokej se dělá hlavně pro lidi. Pokud se vyhraje, není dobré, když by se juchalo a skákalo jen v šatně. Rád se podělím svou radostí i s lidmi na ledě. Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale do zápasu jdu s tím, odevzdat vždy maximum. Může se prohrát, ale byl bych rád, aby si lidé vždy v duchu řekli "ten Polda nevynechal jediné střídání".
V těchto dnech byla zahájena stavba nové arény. Těšíš se na hokej v modernějším prostředí?
Abych byl upřímný, stará Werk aréna mi docela silně přirostla k srdci. Nevím, co čekat od nové haly, ale těším se. Cestujeme s týmem po celé republice a pochopitelně moc dobře vím, jak to vypadá v nových halách. Ten vývoj člověk nezastaví. Jsem moc rád, že třinecké vedení zvolilo cestu menší haly, která bude útulná a kapacitou podobná současnému zimáku. Není nic lepšího, než hrát před plným zimákem a naopak není nic horšího, než hrát před poloprázdnou O2 arénou. Změna je život a já budu rád, když se nová hala otevře. Věřím, že v té době tady ještě budu působit. Otevřeně říkám, že si ani nedovedu představit, hrát někde jinde.
Před startem extraligy jsi naznačil, že Třinec by letos mohl získat titul, jelikož stejně jako v mistrovské sezoně jste s manželkou Blankou v radostném očekávání narození potomka. Můžeš tuto informaci potvrdit?
Ano. Je tomu skutečně tak. Opravdu čekáme další dítě a termín porodu je znovu 18. dubna, stejně jako u naší první dcery Julinky. Bylo by moc hezké, pokud bychom oslavili narození potomka i titul. Nezlobil bych se, pokud by se opakovala mistrovská sezona, kdy se dítě narodilo do rozradostněného Třince. Byl bych asi nejšťastnějším otcem pod sluncem.
