Pane prezidente, mluvíme spolu dva týdny po konci sezony, emoce už asi trochu opadly. Několikrát bylo řečeno, že jste maximalista a chcete vždy vyhrávat. Už vyprchalo zklamání, že titul těsně unikl?
Přiznám se, že zklamání ze sedmého finále ve mně bylo poměrně dlouho. Minimálně týden po play-off se mi dokonce v noci zdálo o tom, co chybělo ke zlatu. V tom snu člověk rozebírá, proč to nevyšlo. Přišla mi ale celá řada povzbudivých sms zpráv, kde lidé děkovali za krásnou sezonu a parádní hokej v novém prostředí. Za letošní sezonu bych hráčům dal jedničku s malou tečkou nahoře. Ta malá tečka znamená, že jsme finále prohráli nejtěsnějším rozdílem.
Základní část extraligy Oceláři zvládli na výbornou. Bylo tomu tak navzdory faktu, že kádr byl prakticky neustále decimován různými zdravotními absencemi...
Celou základní část nás pronásledovaly zdravotní problémy, které častokrát měly vliv na podobu sestavy. Mnohdy to bylo tak, že vypadl hráč z každé formace a trenéři museli improvizovat. Před koncem základní části jsme měli šanci překonat rekord v počtu bodů, ale tohle bylo spíš vděčné téma pro novináře. Nás zajímalo vítězství a zisk Prezidentské trofeje.
Zdravotních problémů letos bylo opravdu mimořádně mnoho. Budete si dělat nějakou analýzu, kde byla toho příčina?
Zatím jsem na toto téma s paní primářkou Ondruchovou nemluvil. Je ale pravdou, že občas bylo potřeba hráče korigovat, aby se při posilování zaměřili na jiné partie, aby se zbytečně nepřetěžovali. Na druhou stranu bylo mnoho zranění dost nešťastných, jako například Adam Rufer. Z reprezentační akce se nám vrátil zraněný Martin Adamský, kterému dlouho trvalo, než se dal znovu do pořádku. Dá se říct, že formu ze základní části už v play-off nenašel. Myslím, že bude vhodné udělat rozbor a analýzu letní přípravy, abychom některým druhům zranění dokázali předejít.
Velkým tématem letošní sezony byl Zbyněk Irgl. Jak s odstupem času vnímáte jeho silný příběh?
Zbyněk je nyní obrovským příkladem pro všechny lidi, které postihlo závažné onemocnění. Dal jasný důkaz toho, že i po tak nepříjemné nemoci se dá plnohodnotně vrátit do života. Zbyněk má fantastický charakter, je to velmi příjemný člověk. Všichni jsme mu drželi palce, je obdivuhodné, jak silnou má vůli. Zdraví je priorita, věřím ale, že Zbyněk bude u nás pokračovat.
Prezident klubu se Zbyňkem Irglem po postupu do finále na ledě Sparty. foto: Petr Rubal.
Sezona byla náročná a dlouhá, hráči i realizační tým momentálně čerpají zaslouženou dovolenou. Všechny fandy už ale enormně zajímá, jaká bude podoba mužstva pro další extraligový ročník...
Kádr na další rok bude z asi 80 až 90 procent identický jako v minulé sezoně. Dnes je otazník u Jakuba Klepiše, který čeká na nabídky z Ruska. Když neodejde do KHL, je připraven tady zůstat. Naprosto stejná situace je u Štefana Ružičky. Na odchodu je zřejmě Vláďa Roth, který by chtěl působit v zahraničí. Co mám poslední informace, tak dosud u nás nepodepsal Lukáš Galvas, ale stále existuje reálná možnost, že v Třinci bude pokračovat. Jinak by kádr měl zůstat pohromadě. Vím, že stále probíhají jednání ohledně nových posil, ale zatím nemůžeme být konkrétní.
Asi se shodneme, že velkou zásluhu na kvalitních výsledcích má rovněž trenérský tým...
Souhlasím. Trenéři dostali důvěru pro další sezonu. Jsem zastáncem toho, aby klub byl v této otázce stabilizovaný. Když jsou u jejich práce vidět výsledky, není třeba nic měnit. Nyní máme trenéry, se kterými jsme spokojení. Když nedojde k žádným chybám, mohou tady být delší dobu. Mají naší podporu. Za posledních pět let jsme nejúspěšnějším extraligovým týmem - čtyřikrát jsme byli v semifinále, máme zlato a stříbro, tohle je jednoznačně známka kvalitního klubu.
Oceláři si loni vyzkoušeli premiérový ročník Champions Hockey League. Účast si vybojovali i pro následující sezonu. Jak tuto soutěž po roční zkušenosti hodnotíte?
Ligu mistrů vnímáme jako jednoznačný přínos pro evropský hokej. Měli jsme možnost konfrontace s velmi zajímavými soupeři, byla to skvělá zkušenost. Například v Bernu jsme mohli vidět, jak se pracuje s mládeží, což bylo velmi poučné a inspirativní. Myslím si, že Champions Hockey League má perspektivu, je to určitě dobrá věc kvůli měření sil různých hokejových škol. Své místo v této soutěži si ale musíme vybojovat jen díky umístění v extralize.
Třinecký klub velmi dobře pracuje s mládeží, čehož hmatatelným důkazem je mistrovský titul staršího dorostu. Jako velké pozitivum lze vnímat i fakt, že do A-týmu se postupně daří zabudovávat mladé hráče a odchovance.
Média o nás několikrát psala jako "galácticos", přitom jsme kvůli marodce během sezony dost často nastupovali někdy až s osmi mladými hokejisty. Je ale vidět velký posun v práci s mládeži. Musím při této příležitosti pochválit přínos Honzy Peterka, který byl první sezonu manažerem mládeže. Chopil se toho vzorně a velmi profesionálně. Nastavil nějaký systém a věřím, že ten v budoucnu přinese ovoce. V dalších sezonách už chceme, aby mladí hokejisté nebyli na ledě jen proto, aby proháněli nějakou jinou pětku soupeře, ale byli platní i svými góly. Mám radost, jak se letos prezentovali například Radim Matuš nebo David Cienciala, tam je vidět velký herní progres. Někteří další kluci z juniorky nebo z dorostu jsou po technické stránce mnohdy výborní, ale potřebují zesílit a nabrat svalové hmoty. To vidíme třeba u Lukáše Jaška nebo Ondřeje Kovařčíka, kteří jsou mimořádně šikovní, ale potřebují ještě zesílit. Zatím tam asi nemáme mladého hráče, jako byl kdysi Marek Růžička, který dokázal z dorostu přeskočit rovnou do áčka i díky svým tělesným parametrům.
Od nové sezony bude oficiální třineckou farmou druholigový Frýdek-Místek. Co si od tohoto projektu slibujete?
Jednali jsme o této možnosti s vícero kluby, ve hře byl například Havířov. Ten se ale rozhodl jít jinou cestou, což dokážu pochopit. Chtěli jsme oslovit klub, který bude z blízkého okolí. Frýdek je v tomto ohledu ideální variantou, navíc má zcela novou a krásnou arénu, proto jsme rádi, že došlo k dohodě. V minulosti se stávalo, že když posíláme hráče do první ligy, hráli jen ve čtvrtém útoku a měli velmi málo ice-timu. Potřebujeme, aby naši hráči měli daleko víc prostoru a byli rozehranější. Trenérskou dvojicí ve Frýdku bude Jiří Juřík a Marek Malík.
Oceláři si už v republice vybudovali pověst silného a stabilního klubu. Tahle skutečnost ale možná trochu vadí celostátním médiím, což bylo patrné během play-off, kdy zástupci "sedmé velmoci" evidentně stáli na straně rivalů...
Mediální útoky na Oceláře mi dost vadily, z jejich přístupu jsem byl velmi znechucen. Cokoli jsme udělali my, bylo pro novináře špatné, cokoli oni, bylo dobré. Během finále byla zcela patrná mediální manipulace. Jako příklad uvedu, že televize neustále ukazovala, jak se fandí v Litvínově na náměstí, ale zapomněli pustit záběry od nás, kdy hodně lidí fandilo u Trisie. Chtěli prostě za každou cenu ukázat, že hokejem žije jen jedno finálové město. Zarážející bylo i to, kolik prostoru v médiích dostaly naprosto hysterické reakce litvínovských trenérů po správně neuznané brance v prodloužení pátého utkání finále. Další věc - sponzor nám zaplatil letadlo a média hned psala ve stylu - "rozežraní milionáři si letí na finále!" Když k nám Litvínov letěl na sedmý zápas, noviny a televize o tom informovaly zcela opačně - "dojemný příběh, věrný fanoušek zaplatil letadlo!" Mediální obraz byl v play-off proti nám, byl jsem z toho opravdu zklamaný a znechucený. Takové ty obvyklé hlášky, že jsme žoldáci. Co potom jsou litvínovští? Proč předtím těch 56 let nezískali titul? Protože v minulosti všichni jejich "srdcaři" raději odešli kvůli penězům do NHL! Finále vyhráli jen díky Francouzovi a pokud vím, to také není litvínovský odchovanec. Byl jsem osobně přítomen na zápasech v Litvínově a sám jsem musel čelit nadávkám, že jsme jen žoldáci. Koho tím mysleli? Rosťu Martynka a Filipa Pavlíka, kteří bojovali na jejich straně?
Po zisku Prezidentské trofeje 2014/15. foto: Marian Ježowicz.
Byl odehrán premiérový ročník v nové WERK ARENĚ. Před sezonou panovaly jisté obavy ohledně aklimatizace na toto prostředí. Zdá se však, že hráči i diváci se v luxusním stánku dokázali rychle adaptovat...
Myslím, že teď nebudu mluvit jen za sebe, ale mohu vyjádřit názor většiny fanoušků. Nová WERK ARENA nám přinesla víc, než jsme očekávali. Nabídla novou kulturu sledování hokeje. Nesmíme ale zapomenout ani na další významné společenské akce, které se tam konaly. Tahle aréna přinesla úplně nový rozměr pro rozvoj celého regionu. Letos navíc zahajujeme stavbu vedlejší tréninkové haly, která už příští rok bude sloužit hlavně mládeži.
Ve staré aréně na Lesní jste fandil na balkónku, nyní máte víc místa. Jak vy osobně jste si zvykl na nové prostředí?
Balkónek ze staré Werk arény mi stále trošku chybí, sledovat hokej z toho místa bylo krásné. Za ten rok jsem si ale zvykl na nové místo, které je komfortnější. Během třetin se teď snažím procházet a navštívit některé naše sponzory. Jedná se o menší regionální podnikatelé, kteří nemají nic společného s železárnami, a přesto nemalými sumami přispívají na náš hokej. Za tohle jsem moc rád a vážím si této podpory.
Multifunkční aréna byla obrovským lákadlem. Průměrná návštěvnost se oproti loňsku zvedla o víc než tisíc diváků na jedno utkání...
Přiznám se, že jsem ani nečekal tak enormní zájem o hokejové zápasy. Letos k nám na základní část průměrně chodilo přibližně 4900 diváků, do plné kapacity tedy moc nescházelo. Takovým zájmem jsem byl opravdu mile překvapen. Jsem rád, že se potvrdilo to, co jsme očekávali a přáli si - začalo chodit víc žen a rodin s dětmi.
Podstatná část domácích zápasů se letos hrála v neděli. Soudě podle vysokých návštěv je asi správné rozhodnutí, že úvodní buly je tento den stále od 15 hodin.
Najít optimální začátek zápasů je vždy trošku problém, každému totiž vyhovuje něco jiného. Když začínáme v 18 hodin, někteří mají velké starosti, jak se dostat pozdě večer zpátky domů. Na druhou stranu nedělní start v 15 hodin jasně ukázal, že tohle má smysl, jelikož prokazatelně chodí víc rodin s malými dětmi a my si tak vychováváme nové fanoušky.
Díky nejnovější technologii můžete divákům v aréně nabídnout pestrý doprovodný program, včetně atraktivního videomappingu...
Videomapping neděláme kvůli tomu, abychom nějak "machrovali", že na to máme. Snažíme se prostě dělat show pro diváky, proto videa často obměňujeme. Setkal jsem se ale s názory některých škarohlídů, kteří mluví stylem "dělají nějaká videa, raději kdyby pořádně hráli". Tohle moc nechápu, asi to je česká mentalita, že se fandí a přeje těm slabším a méně úspěšným. Chceme v aréně lidem nabídnout něco navíc, bereme si inspirace z celého světa.
Obecně se ví, že třinecké publikum je náročné a někdy až příliš kritické. Umí však ve vhodný okamžik svůj tým podržet. Jaké dojmy ve vás letošní sezona v tomto směru zanechala?
Rád bych poděkoval, že nás lidé letos hojně a pravidelně podporovali. Fanouška by mělo charakterizovat sloveso povzbuzovat. Není to sloveso radovat se, nadávat, ale povzbuzovat! Na tohle bychom se měli soustředit. V tomto směru vidím zlepšení oproti minulosti. S třineckým hokejem jsem toho už zažil hodně, jsem v klubu snad sedmnáctý či osmnáctý rok. Kdysi se pískalo a nadávalo víc, v tomto ohledu je vidět pozitivní posun, publikum je určitě vyzrálejší a vnímavější. Všímám si, že do povzbuzování se krom kotle stále víc připojují i ostatní tribuny, což je výborná zpráva.
Pokud byste měl stručně vyjádřit, jaký hlavní pocit či emoce ve vás po sezoně 2014/15 převládá, co by to bylo?
Pokud bych měl zmínit nějaký pocit z této sezony - byl to smutek, ale také opravdová hrdost po sedmém duelu finále. Tohle byl asi nejsilnější dojem. Nikdo nemůže našim hráčům vytýkat, že chyběla bojovnost, nasazení a urputná snaha. Co se nám nepovedlo letos, může se podařit příště. Ve sportu i v životě musíme být maximalisté!
