Suverén základní části. Mladí Oceláři sehráli ve skupině Východ osmadvacet zápasů, přičemž soupeři se z výhry dovolili radovat pouze ve dvou případech. Přepočteno na body, třinečtí mladíci v úvodu soutěže nasbírali úctyhodných 76 bodů z 84 možných. „Nečekal jsem, že se nám bude až tak dařit, ale při vší úctě k soupeřům si myslím, že skupina Východ je nejslabší ze všech a pořádný hokej začíná až v nadstavbě a následném play-off.“
V té době už svěřenci trenéra Wojnara začali výborně rovněž nadstavbovou část a za připomenutí rozhodně stojí zápas s Mladou Boleslaví. Ve Werk Aréně probíhá padesátá minuta a hosté stále vedou o dvě branky. V čase 49:32 se ovšem Oceláři radují z první úspěšné akce a o 211 sekund později už kostka nad ledem ukazuje skóre 3:2. Parádní obrat! „Ten zápas si pamatuju moc dobře. Po druhé třetině jsme si říkali, že nám to tam už prostě spadne, protože do té doby jsme měli spoustu šancí, které jsme nedokázali využít. Všichni jsme věřili, že ten zápas ještě není ztracený a byli jsme po zásluze odměněni. Bylo to i povzbuzení do další části sezóny, že i takový zápas, kdy to dvě třetiny nejde, se dá vyhrát.“
Na začátku ledna si ale třinecký tým vybral slabší chvíli a vůbec poprvé v celé sezóně ztratil tři utkání v řadě. „To bylo období, kdy se nám vůbec nedařilo. Neplnili jsme to, co jsme si řekli a zaslouženě prohrávali. Myslím si, že na každého aspoň jednou za sezónu něco takového přijde a nás tahle krize potkala právě v těchto třech zápasech.“
Jako klíčový se nakonec ukázal předposlední zápas nadstavbové části, ve kterém se dorostenci Třince utkali o první místo se Spartou. V této bitvě sice Oceláři prohrávali již o dvě branky, nakonec ale slavili vítězství 4:3 a také prvenství po nadstavbové části. „Do tohoto zápasu jsem nenastoupil, byli jsme na výjezdu s juniorkou. Ale co vím od kluků, všichni byli nadšení. Byl to opravdu zápas o první místo, jak má být.“
Pak už tady bylo osmifinále proti Havlíčkovu Brodu a že v této sérii nečeká třinecké mladíky nic jednoduchého, bylo jasné již po prvním zápase. Oceláři ale zvládli houževnatého protivníka udolat a po výhrách 4:3 v prodloužení, 3:1 a 2:1 si zajistili postup do čtvrtfinále. „Play-off je úplně něco jiného než základní část a i papírově slabší soupeř to může dotáhnout daleko. Jakmile jsme s nimi začali hrát vyrovnaný hokej, začali si na nás věřit a v prvním zápase vyrovnali sekundu před koncem. Srazilo nás to hodně dolů, ale řekli jsme si, že v prodloužení ten gól dáme, což se povedlo. To si myslím, že rozhodlo celou sérii, protože byli hodně blízko, ale nakonec neměli nic. Jinak opravdu klobouk dolů před nimi, protože ještě loni hráli první ligu a neměli jsme to s nimi vůbec jednoduché.“
V dalším kole narazili svěřenci trenéra Wojnara na Pardubice, v úvodním zápase nevstřelili jediný gól a na východě Čech tak museli odvracet konec sezóny. To se mladým Ocelářům podařilo a série se vrátila zpět do Třince, kde už se podruhé hráči s dráčkem na prsou přelstít nenechali a po výhře 7:3 a hattricku Jana Hladonika slavili postup do semifinále. „Byli jsme všichni ještě zdraví a uvědomovali jsme si důležitost zápasu, to podle mě rozhodlo. Můj hattrick byl zásluhou celé mé lajny, kluci patří i v juniorce k tahounům ofenzivy a je radost s nimi hrát. Dá se říct, že jsem třikrát dostal přihrávku do ideální pozice a jen do puku práskl.“
Do semifinále šli Oceláři ve velmi těžké situaci. Ještě před začátkem série s Kometou začala třineckou sestavu kosit epidemie příušnic a do úvodního zápasu tak nastoupilo pouze šestnáct hráčů, . V průběhu druhé dvacetiminutovky už poté Kometa vedla o dvě branky, mladí Oceláři se ale nehodlali vzdát a duel dotáhli až do samostatných nájezdů, v těch ale bylo bohužel šťastnější Brno. „Tento zápas rozhodl celou sérii. Troufnu si říct, že nás Kometa trošku podcenila a zjistila, že to s námi nebude mít jednoduché. Je to obrovská škoda, že jsme to nedokázali využít. Kdybychom jeli do Brna za stavu 1:0, tak by byla psychická převaha na naší straně a zápas by možná vypadal jinak.“
Na ledě Komety šli svěřenci trenéra Wojnara do vedení jako první, domácí ale pěti góly otočili zápas na svou stranu a třinecká sezóna tak byla u konce. Ani letos ale starší dorostenci nezůstali bez cenného kovu, po prvenství v nadstavbové části získali Oceláři bronzové medaile. „Myslím si, že vzhledem k okolnostem, které nás postihly na konci sezóny, je bronzová medaile úspěch. Všichni jsme byli zklamaní, že jsme nedošli do finále, ale každá medaile v takové konkurenci je výborná. Je škoda, že nás příušnice zbrzdily zrovna v nejdůležitější části sezóny. Jsem přesvědčen, že kdybychom byli v plní síle, tak jsme ve finále.“
