• Klub
  1. Základní informace
  2. Vedení klubu
  3. Partneři klubu
  4. Reklamní spolupráce
  5. Stadion
  6. Rozpis ledu
  7. Redakce webu
• A-tým
  1. Soupiska
  2. Realizační tým
  3. Změny v kádru
  4. Statistiky
• Zápasy
  1. Zápasy extraligy
  2. Přípravné zápasy
  3. Tabulka
  4. Výsledky extraligy
• Mládež
  1. Rozcestník mládeže
  2. Realizační týmy
  3. Junioři
  4. St.dorost
  5. Ml.dorost
  6. 8.třída
  7. 7.třída
  8. 6.třída
  9. 5.třída
  10. 4.třída
  11. 3.třída
  12. Nábor mládeže
  13. Přihláška do přípravky
  14. SMS Servis - mládež
• Vstupenky
  1. Vstupenky
  2. Permanentky
  3. Mapa hlediště
• Partneři
  1. Přehled partnerů
  2. Nabídka
• Historie
  1. Historie klubu
  2. Sezóna po sezóně
  3. Historické tabulky
  4. Třinec v NHL
  5. Reprezentanti
  6. Cizinci v Třinci
• Fanzóna
  1. Facebook ocelářů
  2. Ptejte se
  3. Fanshop 
  4. Hokejchat.cz 
  5. Fanclub
  6. Tapety
  7. Povolení střílet
  8. SMS Servis
  9. SMS Servis - mládež
  10. Hymna
• Archiv
  1. Archiv článků
  2. Fotoarchiv
  3. Audioarchiv

"Kdysi se někteří hráči přípravě a kondici tolik nevěnovali. Asi předpokládali, že to vynahradí zkušenostmi, proto tak brzo odcházeli do hokejového důchodu. Ale pokud k tréninku a přípravě přistupuje člověk pořád stejně, tak výkonnost tak rychle dolů nejde," podotkl Peterek, který si dokáže představit, že by hrál hokej až do padesátky. "Proč ne. Ale momentálně nedovedu říci, jak bude v tom věku tělo reagovat. Ale dovedu si to představit," pokračoval zkušený centr.

Měl jsi hned po sezoně jasno, že bys chtěl pokračovat v kariéře?

Jo. Ale nevěděl jsem, zda bude mít zájem i Třinec (úsměv).

Podle vyjádření prezidenta klubu Jána Modera se asi dalo čekat, že ti klub prodlouží opci. V hodnocení sezony uvedl, že jsi opět potvrdil vysoké kvality.

To mě potěšilo, ale je tam ještě další řada faktorů. Například se vědělo, že přijde nový trenér, který mohl mít jiné představy o složení kádru a útoku. Nemusel jsem se mu hodit do systému. Jistotu člověk v tomhle nikdy nemá.

Co bylo ve tvém rozhodnutí pokračovat nejdůležitější?

Za prvé je to otázka zdraví. A to musím zaklepat, je dobré. Pak je pro mě důležité, že mě hokej pořád baví. To jsou dva hlavní faktory. A samozřejmě, aby mohl člověk pokračovat, musí být ještě o něho zájem ze strany klubu. Člověk může být zdravý, může chtít dále hrát, ale pokud o něho nebude zájem a nikde ho nechtějí (smích), tak je to potom problematické. To jsou základní předpoklady: zdraví, aby ho to bavilo a chtěl ho klub.

Konzultuješ tohle rozhodnutí i s rodinou a manželkou?

Ani ne. Ona to víceméně nechává na mě, respektuje to. Pokud by jí to vadilo, byla by proti, asi by mi to dala najevo. A žádný takový postoj jsem nevypozoroval... asi by mi to řekla rovnou. A ona ví, že bych stejně sportoval, i když bych skončil s vrcholovou kariérou (úsměv). Má to se mnou těžké.

A ty s ní ne?

(smích) Ona to má se mnou těžší.

Nastal už někdy moment, kdy jsi chtěl hokej zabalit?

Ještě to nepřišlo. Ani na to nechci myslet. Když nad tím člověk začne přemýšlet, tak je to první známka toho, že ho to přestává bavit.

Ale loni po titulu sis dal nějaký čas na rozmýšlenou, ne?

Vůbec ne. To spíše lidi spekulovali, že budu chtít odejít na vrcholu, a že je to ideální příležitost. Ale když jednu sezonu vyhrajete titul, jste na vrcholu, tak už dále nemáte hrát? Dneska už pomalu nikdo neví, že Třinec byl mistr. Dnes je oslavovaná Kometa Brno, Pardubice. Koho zajímá, že jsme byli mistři?

To je pravda, zapomíná se rychle...

Já chci vyhrát ligu každý rok, chci vyhrát každý zápas a prožít si ty pocity spojené s vítězstvím. Když skončím s hokejem, tak už ten úžasný pocit asi nikdy nezažiji. A to je pro mě ta motivace hokej dělat dál. I kluci, kteří už skončili s vrcholovým sportem, mi sami říkají, že jim ten pocit strašně chybí.

"Petrovka" na loňském kondičním soustředění v Turecku.

Kdo ti to říkal?

Dan Kysela, s nímž jsem začínal ve Vítkovicích. Teď jsme se o tom nedávno společně bavili.

Nedávno jsi byl i v Rusku. To není typická destinace na dovolenku...

Jel jsem tam něco zařídit a stavili jsme se i za Marínou, manželkou Ivana Tkačenka, který zůstal v tom osudném letadle. Narodil se jí syn. My jsme se hodně stýkali, když jsem působil v Jaroslavli. Váňa tam byl můj nejlepší kamarád, i po mém odchodu jsme zůstali v kontaktu. Moje manželka si s Marínou taky rozuměla, byli jsme i na společné dovolené. Tak jsme za ní a dětmi jeli.

Ještě tam je ta tragédie cítit?

Stále hodně. Lidi mají na autech nálepky, vzpomínají na ně. Taková tragédie bude ještě hodně dlouho viset ve vzduchu.

Ale hokej se tam bude příští rok hrát, že?

Mluvil jsem i s jejich generálním manažerem, už jim zbývá zařídit jenom nějaké detaily. Říkal jsem mu, že je mi líto, ale že už jsem pod smlouvou, takže se mnou nemůže počítat (smích). A on taky s úsměvem dodal: No vidíš to. To už mám jednoho, kterého si můžu vyškrtnout (smích).

Každopádně pořád jsi platný hráč. Ve čtyřiceti letech jsi byl v součtu play off a základní části nejproduktivnějším hráčem týmu...

Ale byli jsme neúspěšní jako tým a strašně mě to mrzelo, protože jsem věřil, že se náš výkon v play off zvedne. To se potvrdilo, naše hra se zlepšila, ale holt některé momenty jsme nezvládli. Jinak ta série nebyla špatná. Rozhodující byl domácí zápas, který jsme prohráli na nájezdy.

Pan Turek říkal, že vás přehráli kondičně a že se na vás podepsala zkrácená letní příprava. Co si o tom myslíš?

Nemyslím si, že by to bylo v tom. Jim zahrála výborně druhá pětka s Melenovským. Sehráli životní zápasy, navíc dali góly v přesilovkách. Jinak to bylo vyrovnané.

Co stojí za tím, že jsi i v tomhle věku schopen udržovat tak vysokou výkonnost?

Na to se ptají i další novináři (úsměv). Ale mně to nepřipadá, že by to bylo nějak jiné než kdysi. Dělám furt stejnou přípravu a tělo mě poslouchá. Jak se k tělu chováte, tak vám to vrátí zpátky. A kondičně jsem na tom stejně jako ostatní kluci. A co se týká hry. Jestli jsem hokej uměl hrát ve třiceti, tak si myslím, že ve čtyřiceti se neudělá cvak, a neumíš to. Samozřejmě rychlost už není jako ve 25 letech, ale není to zase tak markantní.

Takže si nemusíš přidávat na tréninku, aby ses těm mladším vyrovnal?

Ne. Samozřejmě i trénování se pořád vyvíjí, zkouším různé nové věci, ale v základu je to pořád stejné. Myslím tím, že zátěž a objem tréninků se nemění.

Dnes se v české extralize prosazují hodně starší hráči. Dokazuje to i kanadské bodování extraligy, které naposledy vyhrál Nedvěd. A to je taky čtyřicátník...

Já si myslím, že člověk by měl tento postoj přehodnotit. Doba šla dopředu. Kdysi se někteří hráči přípravě a kondici tolik nevěnovali. Asi předpokládali, že to vynahradí zkušenostmi, proto tak brzo odcházeli do hokejového důchodu. Ale pokud k tréninku a přípravě přistupuje člověk pořád stejně, tak výkonnost tak rychle dolů nejde. A znám spoustu sportovců, kteří dělají sport amatérsky, třeba v cyklistice, a vím, že jsou fyzicky nabušení jako blázen. Mají 45, 50 roků a kondičně jsou na tom tak dobře, že bychom podle mě někteří z nás neměli proti nim šanci.

Takže jsou pro tebe inspirací?

Vidím, že věk není rozhodující. Je to o motivaci, zda člověk má chuť se tomu v tom věku dále věnovat. V našem věku sehrává velkou roli to, že už je člověk občas unavený z toho vrcholového sportu psychicky. Já s tím zatím problém nemám. A pro mě je fajn, že mám tady v Havířově kolem sebe lidi, kteří jsou ještě starší než já a věnují se sportu dobrovolně s maximálním úsilím. Tak si říkám, co by ti lidé za to dali, kdyby se tím mohli živit. Proto, když mám tu šanci dělat to profesionálně, chci tomu dát maximum. Vážím si toho, že ještě můžu hrát na vrcholové úrovni.

Jarda Jágr prohlásil, že by si dokázal představit hrát hokej i do padesáti...

Proč ne. Ale momentálně nedovedu říci, jak bude v tom věku tělo reagovat. Ale dovedu si to představit. Když kolem sebe vidím kluky, kteří mají čtyřicet pět, padesát let a vidím jak dřou a jak jsou na tom kondičně, tak si myslím, že to zase není takový problém.

Jágr taky říkal, že se cítí na třicet. Jak je to u tebe?

Mám to stejně. Věřím tomu, necítím žádný rozdíl ve třiceti a čtyřiceti letech. Je to jenom číslo. Musím říci, že i zdravotně je to v pořádku. A to je taky důležitý faktor. Když člověk neustále trpí nějakými zraněními, potom se v tom věku hůře dostává zpět.

Když budu opět navazovat na Jágra, tak on říká, že v kabině Philadelphie Flyers omládl. Mají tam hodně nováčků, letos i v Třinci dostávali více šanci mladí. Má to stejný účinek i na tebe?

Říká se, že když se starší člověk stýká s mladými, tak omládne. A naopak mladý se staršími zestárne. Na mě to asi taky působí, baví mě to s mladými. A i na trénincích si furt vedle nich dokazuji, že na to mám, a jsem rád, že jim stíhám. Je to pro mě motivace, dokazovat si, že jsem na tom dobře.

Jan Peterek spolu s Jaroslavem Kamešem na třineckém atletickém oválu. foto: Petr Rubal

I když ta mládež je asi jiná než za tvých časů. V kabině se asi probírají jiná témata, než tomu bylo kdysi...

Nevím, zda je to jiné. Ono se to vždy říká, že ta dnešní mládež je jiná, než tomu bylo za nás. Ale já zase ten rozdíl tak nevnímám. Samozřejmě jsou počítače, různé jiné hry, které jsme neměli, ale když vidím tu zátěž v dorosteneckých a juniorských týmech, tak mají slušné makačky. Já jsem tak netrénoval jako oni. Měl jsem tréninky jednou denně. Chodil jsem normálně do školy, na průmyslovku v Havířově. Měl jsem denní studium, které bylo náročné, a pak jsem trénoval večer. A oni trénují skoro dvakrát denně, někteří jezdí na zápasy přes týden. Připadá mi, že to mají náročnější než my. I trenér Turek už avizoval, že v letní přípravě zvolí model na jednu fázi tréninku. Je to americký, kanadský systém. Tam taky trénují jenom dopoledne. Mají různě promícháno běhání, posilování, hry. A je to tak intenzivní, že odpoledne asi nemají na další trénink sílu. Uvidíme, co to s námi udělá.

Už jsi i zmiňoval, že tělo se chová tak, jak se k němu chováš ty. Znamená to, že jsi vyznavačem zdravého životního stylu?

Snažím se jíst tak nějak vyváženě. Zase nejsem zastánce nějakého přísného režimu. Vím, že nejím perfektně. Myslel jsem v tom smyslu, že spíše než striktní stravovací návyky dodržuji určitý denní režim. Tělo zbytečně nehuntuji alkoholem, jím vyváženě, dbám na dostatečný spánek. A k tomu samozřejmě poctivě trénuji.

S příchodem kondičních trenérů jsi ale nějak pohubnul, ne?

To jen tak možná vypadá. Jsem vytrénovaný (smích). Takové svaly jsem nikdy neměl.

Díky jejich metodám se cítíš lépe?

Já jsem takový typ, že raději běhám než zvedám v posilovně železo. Z těch činek jsem měl vždycky kopřivku. A ti trenéři (Pavel a Miroslav Sajlerovi) do posilování zapojili různé cviky a náčiní, které mi nedělá zle. Gumy, expandery, posilování s vlastním tělem a to se mi líbí. Díky tomu jsem na tom asi lépe než tomu bylo kdysi. Činky fakt nemusím...

Když se vrátím k věku. Dělají si z tebe spoluhráči srandu? Například Martin Adamský a jeho děda Lebeda?

Martin Adamský je takový náš šprýmař. Je to veselá kopa. I Bonkie mi říká dědku, přitom on je též takový dědeček (smích). Dědku se ale říká už každému po třicítce.

A co říkáš na nového trenéra?

Musím se přiznat, že jsem ho neznal. Nikdy jsem o něm a jeho práci neslyšel. Ale mluvil jsem před jeho příchodem s Radimem Tesaříkem a hodně ho chválil. Sám jsem zvědavý. Je to mladý trenér, a když je schopný, tak proč by neměl dostat šanci, že?

Říkal, že z tebe cítil, že máš obrovskou chuť se dostat na vrchol...

Jasně, že jo. Tam chceme všichni.

Jak bereš fakt, že jsi starší než trenér?

Starší mladší, to je jedno. Je to trenér. A pokud budu hrát jako Jarda Jágr do padesáti, tak budou ti trenéři asi všichni mladší (smích).

A tebe by trenéřina nelákala?

To asi ne. Když jsem nad tím tak přemýšlel, možná děti. Mám syna, který hraje hokej za Havířov a možná by mě bavila práce s nimi. Formovat je a předat jim své zkušenosti. Chlapy bych asi trénovat nechtěl. Ale neříkám, že se to nemůže stát. Jen mi to momentálně nepřipadá reálné.

V chodu havířovského klubu se ale nějak angažuješ, že?

Jsem jenom členem občanského sdružení, ale že bych nějak pro něho aktivně pracoval, to ne. Občas mi zavolají, že potřebují pomoci, tak se to snažím splnit. Ale že bych tam nějak fungoval dennodenně a snažil se to řídit, to vůbec. Tam jsou na to jiní lidé.

ŘEKLI O NĚM

Martin Adamský:

Říkám mu Děda Lebeda podle té pohádky o vysloužilém námořníkovi. Byl chytrý a uměl svůj mozek používat. A Honza je to samé, spojitost tam je. Tím nechci říci, že je vysloužilý hokejista, ale chytrost mu nechybí a dokáže ji využívat. I díky tomu předvádí takové výkony, kterými může mladší kluky strčit do kapsy. Je pro tým stále platný, nevidím důvod, proč by měl končit.

Trenér Josef Turek:

Nedivím se, že to hraje takhle dlouho na nejvyšší úrovni. Je zdravý, plný energie, což je způsobeno i tím, jak o svoje tělo pečuje a jak o něho dbal dříve. Jeho hokejové schopnosti ani nemusíme rozebírat. Je úžasné, co umí s pukem. Má geniální ruce a hokejové myšlení. A k tomu výbornou kondici. Vždyť mu někteří mladí hráči nestíhají. Umí na tréninku pořádně zabrat, jeho přístup je v letní přípravě od prvního dne příkladný. Takže bych se nedivil, kdyby ještě x sezon hrál. Nevím, zda do padesáti, ale určitě je schopný ještě udělat několik parádních sezon. A jestli si dobře vzpomínám, Stantien hrál do 44 let. A to je Honza určitě lepší hokejista.