Do sezóny 2000/2001 nastupovala celá extraliga s velkou novinkou. Tou byl tříbodový systém za vítězství a prodloužení v zápase, který nezná po 60 minutách vítěze. Oceláři pod taktovkou nového hlavního trenéra, Vladimíra Vůjtka, si tuto novinku vyzkoušeli hned v prvním zápase. Tím bylo derby s Vítkovicemi – zápas skončil nakonec nerozhodně 3:3 i po prodloužení. Ocelářům jako by to nestačilo. Novinku s nastaveným časem si v prvních čtyřech kolech otestovali celkem třikrát – také ve 2. kole ve Znojmě (prohra 5:6 v prodloužení) a ve 4. kole v dalším derby doma s Havířovem (opět 3:3). Další, zejména venkovní zápasy, se Ocelářům ale moc nedařily – ze začátku soutěže pět proher v řadě, výsledky 0:2 ve Vsetíně, 0:6 v Pardubicích a tak podobně. Světlou výjimkou budiž výhra na Spartě 5:2 (31. října 2000).
Kromě bojů v tehdy Český Telecom extralize zasáhli Třinečtí také do evropského poháru. To, co je ve fotbale svátkem a vrcholem sezóny, to v hokeji je spíše druhořadou záležitostí. Pohled na evropské hokejové poháry se mění až v dnešní době po prvním a úspěšném ročníku hokejové Ligy mistrů (která v sezóně 2009/10 kvůli finanční krizi bohužel nebude pokračovat). Slezané se bojů v Kontinentálním poháru zúčastnili dvakrát. Poprvé hostili základní skupinu na třinecké Lesní v sezóně 1997/98. Druhou účast si odbyli v sezóně, o které je tenhle článek – pod vedením trenéra Vůjtka mezi 24. a 26. listopadem 2000 v Bratislavě. Ve slovenském hlavním městě se postupně střetli s polským mistrem KS Unií Oświęcim (výhra 7:3) a slovenskými týmy ze Zvolena (výhra 6:4) a pořádajícím Slovanem Bratislava (prohra 2:5). Právě prohra v posledním zápase posunula do dalších bojů domácí výběr Belasých.
Výsledky třineckých Ocelářů od dříve zmiňovaného zápasu na Spartě a to na venkovních kluzištích – 0:4 v Karlových Varech, 4:6 na Kladně, 1:4 ve Zlíně, 2:4 ve Znojmě, 2:3 v Českých Budějovicích, 2:6 ve Vsetíně, 2:9 v Pardubicích, 0:6 v Litvínově, 1:2 na Slavii, 2:6 v Plzni a až 21. ledna 2001 v derbyzápase ve Vítkovicích přišel průlom – výhra 3:2 v prodloužení. (Na výhru v normální hrací době musel Třinec čekat ještě dalších 26 dnů – přišla opět na Spartě v poměru 3:6). Není divu, že se třinečtí hokejisté museli už při výjezdu z Frýdku-Místku cítit, jako by prohrávali 2:0. Takováto strašidelná série potom jednoznačně potopila celou sezónu. Ani silné domácí prostředí nemohlo zvrátit špatně se vyvíjející ročník – venkovní body prostě chyběly. A to bych jich bylo ještě zřejmě mnohem míň, kdyby nepřišel mocný finiš. Od zápasu na Spartě přišly výhry v Karlových Varech (3:2), na Kladně (6:1), doma s Litvínovem a Slavií (4:1 resp. 6:0). Velmi důležitá v ohledu celé sezóny pak byla porážka v předposledním kole ve Zlíně – ještě po 40 minutách Oceláři vedli 3:2, nakonec však podlehli 4:6. Před posledním kolem při pohledu na tabulku bylo jasné, že Třinec nemá vše ve vlastních rukou – Oceláři to věděli a vzhledem k ostatním souběžně hraným zápasům výsledek posledního domácího duelu nehrál roli.
Oceláři tedy svou šestou sezónu mezi elitou zakončili poprvé (počítáme-li účast v „předkole“ či „osmifinále“ play-off v první sezóně jako účast v play-off) pozicí po základní části, která neumožňovala týmu startovat ve vyřazovacích bojích o titul mistra ČR. Zisk 75 bodů za 24 výher (z toho 3 v prodloužení), 4 remíz a 24 proher (z toho 2 v prodloužení) a dosažené skóre 164:163 znamenalo v tabulce po 52. kole pouze devátou příčku. V domácích zápasech Oceláři sezónu neztratili – Nasbírali 56 ze 75 bodů, lepší v tomto ohledu byl pouze o bod Vsetín. Nastříleli mezi domácími mantinely dokonce nejvíce branek – rovných 100. Venkovní bilance však byla tragičtější – venku byly horší pouze poslední dva týmy základní části – Havířov a Karlovy Vary. Sezóna byla hodnocena jako jednoznačně neúspěšná.
Pokud se podíváme na hráčský kádr, jasně uvidíme, kdo Oceláře ve zpackané sezóně držel až do posledního kola ve hře o play-off. Byli to střelci – Branislav Jánoš, Marek Zadina a Pavel Janků, který se ve své první úplné sezóně zabydloval v Třinci. Byl to král třineckých nahrávačů, mistr technických fines Richard Král. Byl to produktivní obránce Mario Cartelli nebo reprezentační bek Petr Gřegořek. Své místo si budoval v týmu Jan Marek. Svoje si odehrál David Nosek. Naopak jako nepovedené se dá určitě považovat angažmá hráče Pittsburghu Penguins Róberta Dömeho, který si po pěti duelech v začátku extraligy, ve kterých získal jedinou asistenci, mohl v Třinci balit kufry. V brance dostal první příležitost v třineckém dresu Martin Vojtek, do té doby brankář prvoligové Opavy. Největší část sezóny odchytal Vlastimil Lakosil, ve 14 zápasech se představil i jeho věrný parťák ze sezóny 1999/2000 Marek Novotný. Na jednu ze svých jediných dvou příležitostí v extraligové brance zřejmě nezapomene ani třinecký odchovanec Lukáš Heczko.
Kanadské bodování základní části: poř Jméno a příjmení Z G A B 1. Richard Král 42 17 32 49 2. Branislav Jánoš 47 22 22 44 3. Pavel Janků 52 22 17 39 4. Marek Zadina 40 20 18 38 5. Mario Cartelli 46 11 16 27 6. Jozef Daňo 41 9 12 21 7. Richard Kapuš 44 9 12 21 8. Viktor Ujčík 31 8 12 20 9. Roman Meluzín 17 4 13 17 10. Tomáš Němčický 46 4 10 14 11. Petr Gřegořek 47 5 8 13 12. Jan Marek 38 7 4 11 13. Vladimír Vlk 50 1 10 11 14. Patrik Moskal 37 3 7 10 15. Jan Slavík 19 4 5 9 15. Zdeněk Skořepa 19 4 5 9 17. Jiří Kuntoš 40 4 5 9 18. David Appel 35 2 6 8 19. Ondřej Zetek 50 0 8 8 20. Robert Procházka 32 1 6 7 21. Jiří Hašek 14 3 1 4 22. Vlastimil Plavucha 4 2 1 3 23. Petr Lipina 12 1 2 3 24. Tomáš Harant 15 1 2 3 25. Róbert Döme 5 0 3 3 26. Dušan Frosch 2 0 1 1 27. Tomáš Houdek 10 0 1 1 28. David Nosek 28 0 1 1 29. Jiří Polanský 4 0 0 0 Brankáři v základní části: poř Jméno a příjmení Z Min OG Zás. Prům. % SO 1. Martin Vojtek 16 901 37 504 2,46 93,2 0 2. Vlastimil Lakosil 26 1408 66 850 2,81 92,8 2 3. Marek Novotný 14 776 50 430 3,87 89,6 0 -. Pavel Maláč 1 60 4 55 4,00 93,2 0 -. Lukáš Heczko 1 4 1 3 15,00 75,0 0
