Vláďo, nedávno ses oženil. Zaslechl jsem ale, že žádné sladké líbánky v exotické destinaci se nebudou konat. Naopak budeš před startem sezony tvrdě makat...
Naplánoval jsem si to tak, že budu mít přípravu až do 20. července, budu trénovat v podstatě bez pauzy až do nástupu na led. Novomanželská dovolená momentálně není v plánu, protože docela dlouho jsme nevěděli, jestli budu hrát v Česku nebo odejdu do zahraničí. Navíc čekáme dítě a pobyt někde na pláži, kde je ostré slunce, by pro manželku v tomto období nebyl nejvhodnější.
Podařil se ti tedy hned dvojnásobný přestup - do Třince a do manželství. Předpokládám, že obojí bylo příjemné...
Souhlasím, obě změny jsou fajn. Musím se přiznat, že už jsem jednou zapomněl prstýnek v třinecké kabině, doufal jsem, že ho tam ještě najdu, naštěstí byl na svém místě (usmívá se). Svatba se nadmíru vydařila, musím to zaklepat.
V čem je třinecká letní příprava odlišná od té vítkovické?
Příprava je tady pestřejší například v tom, že v Třinci se dvakrát týdně trénuje thajský box, to jsme ve Vítkovicích nedělali. Kopy do oblasti žeber, rány na solar. Je to příjemná změna, oživení. Ty pohyby trošku kopírují pohyby na ledě. Učíme se zlepšit reflex, trénujeme, jak se bránit, jak se správně postavit v předbrankovém prostoru, abychom měli lepší stabilitu. Učíme se, abychom nezavírali oči před ránou. Myslím, že tréninky mají velký náboj, co jsem stačil vypozorovat, tak kluci to vnímají pozitivně.
V tréninku využíváš metodu zvanou "crossfit". Zkus přiblížit, oč přesně se jedná...
Crossfit je vlastně posilování celého těla, obsahuje to třeba plavání, posilování vlastní váhou, mohou tam být těžké činky, shyby, něco na způsob kruhového tréninku. Mým trenérem je Václav Jach, který je v tomto směru špičkou v Česku. Začal jsem k němu chodit už loni, zjistil jsem totiž, že tento způsob tréninku mi hodně pomáhá, že zápasy najednou zvládám mnohem lépe. Cítím, že po tomto tréninku jsem živější, ráno se lépe stává. Kdysi jsem letní přípravu nesnášel, teď musím říct, že mě to moc baví. V Třinci se trénuje pouze dopoledne, proto chodím ještě na odpolední tréninky do ostravského crossfitového centra. Chci pokračovat až do 20.7., abych byl na přesun na led co nejlépe nachystaný.
Vladimír Svačina po přátelském fotbalovém utkání Ocelářů ve Smilovicích.
Hrál jsi v Ostravě, ale místo narození máš ve Studénce, odkud pochází také nový spoluhráč Martin Adamský...
S manželkou stále bydlíme ve Studénce, do Třince budu dojíždět, ale jsem s manažerem domluven, že budu mít pokoj v hotelu Vitality, kde bych občas přespal, abych nemusel dojíždět mezi tréninky a zápasy. S Martinem Adamským jsme nejen z jednoho města, ale dokonce z jednoho paneláku. Bydleli jsme v podstatě ve vedlejších vchodech. Nikdy jsme ale nehráli spolu, protože on brzy odešel do Kopřivnice, potom různě hrál po republice, míjeli jsme se. Potkávali jsme se jen jako soupeři, teď poprvé budeme spoluhráči. Pamatuji si, že kdysi v dětství mi prodal tréninkový dres, myslím, že to bylo za padesát korun (směje se). Ve Studence se občas potkáme, protože tam Martin jezdí za rodiči.
Už máš předběžnou představu, s kým bys mohl během sezony nastupovat v jedné formaci? Bavil ses na toto téma s trenéry?
Padaly nějaké návrhy, že bych mohl hrát se Zbyňou Irglem, ale je to zatím dost předčasné, myslím, že těch variant bude víc. Věřím, že vhodní parťáci se najdou. V Třinci určitě budou čtyři neskutečné lajny a síla týmu bude obrovská. Hlavní ale bude, abychom si sedli lidsky, rozuměli si i v civilu, potom to půjde na ledě lépe.
V obecném hokejovém povědomí máš pověst šikovného exekutora nájezdů...
To není tak jednoznačné. Minulý rok byla moje bilance docela zajímavá. Když jsem jel trestné střílení po faulu, dával jsem vždy góly, ale když se jely nájezdy po konci zápasu, mám pocit, že čtyřikrát jsem gól nedal. Je to tedy spíš padesát na padesát (usmívá se).
Pokud bychom se ještě měli vrátit ke tvému konci ve Vítkovicích. Už dříve jsi avizoval, že loučení nebylo ideální...
Konec ve Vítkovicích byl dost divný. Řekli, že když tam nebude hrát Ondra Roman, tak nebude nikdo. Bylo mi naznačeno, že klub půjde jiným směrem. Tři roky se nám v lajně s Ondrou a Rudou Hunou dařilo, sbírali jsme dost bodů, něco jsme pro klub udělali. Mohli jsme si podat ruce, popřát si hodně štěstí a jít si dál svou cestou, bohužel se tak nestalo. Jsem rád, že den po mém přestupu vyšel v regionálních novinách rozhovor, kde jsem celou situaci vysvětlil. Fanoušci Vítkovic mi potom dávali najevo, že mi přestup do Třince opravdu přejí a důvody mého rozhodnutí docela chápou. Ať prý se mi v Třinci daří, klidně ať tady získám mistrovský titul, ale hlavně ať prý nedám gól proti Vítkovicím (usmívá se).
Slavnostní převzetí dresu nového zaměstnavatele během sponzorského večírku v hotelu Vitality.
Jak už jsi v úvodu naznačil, s manželkou očekáváte radostnou událost, narození potomka. Už víte pohlaví?
Rodit bychom měli někdy před Vánoci. Pohlaví zatím s manželkou nevíme, snad u dalšího vyšetření teď v červenci budeme vědět víc. Jestli to bude syn nebo dcera? Mám čtyři bratry, bavili jsme se na tohle téma, a shodli jsme se, že hlavní bude, aby dítě bylo zdravé. Všechno má své plusy a mínusy. Holčičky jsou klidnější, kluci jsou větší blázni.
Když už jsme naťukli téma rodina, v televizním medailónku jsi prozradil, že tvůj sourozenec má velice zajímavého koníčka...
Bratr má na okraji Studénky na pozemku hangár, kde naše rodina kdysi měla po dědovi snad dvacet tanků a transportérů. Děda byl totiž milovníkem a sběratelem vojenské techniky. Jeden armádní transportér nám zůstal jako památka na dědu. Brácha je profesionálním vojákem a s transportérem jezdí různě po výstavách, objevil se už ve filmu, využívá se pro rekonstrukce bitev. Když jako rodina máme nějakou grilovačku, bráchu občas překecáme, ať se projedeme kousek po poli.
O jednom bratrovi už tedy víme, co dělají ostatní sourozenci? Věnovali se kdysi hokeji?
Nejmladší Radim studuje v Olomouci genetiku, brzy by měl vycestovat na stáž do laboratoře ve Francii. Další bratr Ondřej vystudoval inženýrství v oboru IT, je programátorem. Potom jsem já, blbý hokejista (směje se). Dalším do party je Roman, který pracuje jako wellness manažer. Nejstarší brácha Martin je, jak už jsem říkal, profesionálním vojákem, už dvakrát byl na zahraniční misi v Afghánistánu, jednou v Iráku. V dětství jsme se věnovali hokeji všichni, ale nakonec jsem u toho zůstal jen já. Když se celá rodina sejde, je to velká paráda, máme totiž různá témata k diskusi. Musím říct, že všichni spolu vycházíme naprosto perfektně!
