Semifinálovou sérii zahájili mladí Oceláři sobotním utkání ve Werk aréně a ukončili o dva dny později na ledě svého soupeře. Zápasy s Kohouty provázely dva společné znaky, svěřenci trenéra Muchy dlouho drželi pouze jednobrankové vedení a v obou případech se nakonec radovali z výhry 3:0. "Bylo těžké držet jednogólový náskok, ale nakonec se nám vždy podařilo navýšit vedení. Výsledky pro nás sice vyzněly jednoznačně, ale jednoznačné to nebylo. Hlavně v druhém zápase jsme měli velký kus štěstí a podržel nás Hlaváč v bráně. V prvním zápase jsme Olomouc víceméně k ničemu nepustili."
Ve druhém, a jak se po šedesáti minutách hry ukázalo, také rozhodujícím utkání, si ale třinečtí mladíci postup do finále sami pořádně zkomplikovali. Kohoutům nabídli devět početních výhod a také dvě trestná střílení, příliš velká snaha o ukončení série ale příčinou nebyla. "Byly to zbytečné chyby. Tři oslabení jsme měli za to, že jsme vyhodili puk mimo hrací plochu ... Přemotivovanost asi ne, spíš špatné řešení situací, byly to zbytečné chyby a dostali jsme tak Olomouc na koně."
Třineckým mladíkům se v posledních kolech začalo také více dařit v přesilových hrách, v prvním utkání s Olomoucí proměnili Oceláři dvě ze sedmi, přičemž vítězný gól padl právě v početní výhodě. "Přesilovky často rozhodují zápasy a jsme rádi, že nám to tam konečně začalo padat. Předtím jsme je nehráli zle, ale vždy tomu chyběl gól."
Michal Roman a jeho radost z druhého gólu
Mladý třinecký obránce působil po většinu sezóny v juniorském týmu a se svými nynějšími spoluhráči odehrál v základní a nadstavbové části pouze osm zápasů. Po vyřazení juniorky se však přesunul zpět ke staršímu dorostu, kde poprvé ve vyřazovacích bojích nastoupil ke třetímu utkání v Litvínově, naskočit do rozjetého vlaku mu ale problém nedělalo. "První zápas proti Litvínovu mi moc nevyšel, ale další zápasy to už bylo v pohodě. Jsme tam super parta, takže to nebyl problém."
Jak již bylo zmíněno, Michal Roman sice hraje na postu beka, v posledních zápasech byste jej ale v obranných řadách hledali marně. Kvůli marodce se totiž přesunul mezi forvardy, kde se mu daří výborně, hned čtyři z šesti gólů v této sérii padly právě z jeho hole. "V útoku jsem hrával jako mladší a když se nám teď zranilo pár útočníků, tak se mě trenér zeptal, jestli si na to troufám. Věřil jsem si na to a pomohli mi i spoluhráči. Zpočátku mě tak trochu navigovali než jsem si to oživil. Jsem rád, že jsem takto dokázal pomoct týmu.
V první útočné lajně tak nastupuje se svým mladším bratrem Milošem, spolupráce jim vychází, což nemohlo ujít pozornosti spoluhráčů. "Na ledě si hodně rozumíme a víme, kde se ten druhý pohybuje. Spoluhráči nám začali říkat Sedinové."
Tři kola už mají třinečtí mladíci za sebou, zbývá to poslední, finálové. Do toho vstoupí Oceláři tuto sobotu. "Budeme určitě chtít navázat na předchozí zápasy a samozřejmě udělat poslední krok na naší cestě za titulem."
FOTO: Lukáš Filipec
