Zatímco Michal nastupoval s třineckou juniorkou již od začátku vyřazovacích bojů, Ondřej se k týmu připojil až na závěrečném turnaji. „Bylo to, jako bych byl s kluky pořád. Vůbec mi nepřišlo, že bych byl nějakou dobu pryč. Celé play-off jsem bedlivě sledoval a fandil klukům na dálku. Musím říct, že si počínali fantasticky.“
A v parádních výkonech pokračovali mladí Oceláři také v Litoměřicích, kde už v dresu Třince řádil také starší z bratrské dvojice. „Byl jeden z tahounů na tomhle turnaji. Já, brácha a Jašo jsme si neskutečně sedli a jsem rád, že jsme všem ukázali, jakou máme společně sílu,“ pochvaluje si souhru nejproduktivnějšího útoku hráč s jednatřicítkou na drese.
Sílu lajny Kovařčík - Jašek - Kovařčík předvedli třinečtí mladíci skutečně v plné síle. Vždyť tato trojice útočníků na turnaji nasbírala ve čtyřech zápasech neuvěřitelných třiatřicet bodů. „Naše největší síla je v tom, že si na ledě vyhovíme. Umíme improvizovat a vzájemně se doplňovat. Je tam prostě mezi námi chemie a jsem rád, že si to tak krásně sedlo a nám se ten turnaj takhle povedl,“ vyzdvihuje přednosti úderného tria Ondřej Kovařčík.
Zatímco Lukáš Jašek na závěrečném ceremoniálu převzal cenu Josefa Vašíčka pro nejlepšího útočníka turnaje, pětigólový Michal Kovařčík si dojel pro cenu Jana Marka určenou nejlepšímu střelci. „O tom, že by se mi to povedlo, jsem ani nepřemýšlel. Ale když hrajete v lajně s tak vynikajícími hráči, jako jsou brácha nebo Jašo, tak se tomu teď ani nedivím. To oni mi to tam všechno nabíjeli, bez nich bych nedal nic.“
Mladší z bratrské dvojice se výrazně blýskl již v pátém rozhodujícím zápase čtvrtfinále, šestibodový příspěvek tehdy pomohl ke skalpu Hradce. A v útočném řádění pokračoval Michal také na turnaji v Litoměřicích. „Nerad hodnotím sám sebe, od toho jsou jiní. Ale jsem rád, že se mi dařilo právě v play-off, kdy to týmu velmi pomohlo. Stejně bylo jedno, kdo dával góly, hráli jsme jako tým a ne jako jednotlivci.“
Podobně jako v zápase s Mountfieldem, také v Litoměřicích to byli vždy mladí Oceláři, kdo se dostal do vedení. Připomeňme si rovněž výsledky třineckého týmu na závěrečném turnaji - 6:2 s Plzní, 9:2 se Spartou a 7:4 s Vítkovicemi. „V každém zápase jsme dali první gól a to nás vždycky nakoplo. Pak nám to tam hned napadalo a my jen kontrolovali hru,“ vysvětluje dvacetiletý útočník.
Ve finále třinečtí mladíci narazili na pražskou Spartu a stejně jako v předchozích zápasech, ani tentokrát svěřenci trenéra Varadi nepustili svého soupeře do vedení. „To bylo hrozně důležité. Podle mě nám to pomohlo hlavně psychicky. Nemuseli jsme se nikam hnát a Spartě to pak bralo síly,“ má jasno Ondřej Kovařčík.
Světelná tabule odečítá poslední vteřinky do konce zápasu a na třinecké střídačce vypuká euforie. Juniorský tým Ocelářů poprvé v historii vybojoval mistrovský titul. „To nejde popsat slovy, neskutečná euforie a pocity štěstí," vypráví nadšeně Ondřej Kovařčík. "Pocity jsou prostě neskutečné. Je to úžasný pocit, že jsme nejlepší v republice. Tahle parta, co tady je, si ani nic jiného nezasloužila," uzavírá mladší z bratrské dvojice.
FOTO: Karel Švec.
