Richarde, mluvíme spolu během sponzorského večírku Ocelářů. Jak se ti tahle akce líbí?
Je tu pěkná přátelská atmosféra, poznávám pár známých, pokecáme, líbí se mi program. Vzpomínám si, že vystoupení železného Zekona jsem sledoval už někdy před deseti lety, kdy si mě trenéři vytáhli z dorostu do A-týmu. Tehdy se konala podobná společenská akce. Zekon je velký borec, má obrovskou sílu (usmívá se).
Se kterými Oceláři jsi tady diskutoval? Koho osobně znáš?
Potkal jsem tady například Petera Hamerlíka, kterého znám z reprezentace. Trochu jsme pokecali, jak jde život. Je fajn, že Oceláři mají tak kvalitního gólmana. Viděl jsem tu Rosťu Marosze, s tím jsem v Třinci působil v mládeži. Pochopitelně znám docela dobře i Tomáše Marcinka.
Tomáš se tady nedávno domluvil na angažmá. Je to pro Oceláře správná volba?
Myslím, že tohle bude skvělá posila. Znám ho z reprezentace. Tomáš je defenzivní centr, stejně jako třeba Marek Viedenský. Osobně mám tyhle typy spoluhráčů ve velké oblibě, protože se nemusím tolik vracet do obrany. Jsem přesvědčený, že Tomáš Marcinko se v Třinci prosadí, protože takového hráče by chtěl snad každý trenér.
Působil jsi v klubu tři roky. Jaké jsou tvé vzpomínky?
Na Třinec jsem určitě nezapomněl. Město jsem si dnes projel a vzpomínky se vrátily. Bylo to příjemné zpestření. Když jsem projížděl kruháč, viděl jsem náměstíčko, připomněl jsem si některá zákoutí města. Viděl jsem městský úřad, kde jsem tehdy dělal autoškolu. Byly to krásné roky, opravdu rád na Třinec vzpomínám. Jen trošku lituji, že jsem se zatím nebyl podívat v nové aréně. To musím někdy napravit.
Ocelářům jsi asi hodně vděčný za solidní základy do hokejového života, že?
Třinec sehrál v mé kariéře významnou roli, jsem mu vděčný za mnohé. Opravdu nevím, jestli bych dnes působil v zámoří, kdybych zůstal déle ve svém rodném Martině. Ta cesta by byla určitě složitější. Tehdy jsem přestup do Třince bral jako cestu vpřed a nikdy jsem toho nelitoval. Přišel jsem do dorostu, pak následovala juniorka a už v šestnácti letech jsem poprvé nastoupil za áčko v extralize.
Po jak dlouhé době jsi pod Javorový přijel?
Není to tak dlouho. V Třinci jsem byl naposledy před dvěma roky, s klubem udržuji kontakt. Teď mi volal Honza Peterek, abych přijel na golfový turnaj, který Oceláři pořádali. Jsem tady ale jen na otočku, vracíme se zpět na Slovensko, protože se žení bratranec mojí manželky. Letos to je klidnější, ale minulý rok jsem byl účastníkem čtyřech svateb, včetně té vlastní, což bylo náročnější (směje se).
Pokud by se v NHL konala výluka, bude Třinec hlavním adeptem na tvé služby?
Těžko říct, určitě bych o tom uvažoval. Výluka ale bude nejdříve za čtyři roky, kdy končí smlouva mezi NHLPA (hráčská asociace) a NHL. Pokud by Třinec měl zájem, asi bych se tomu nebránil. Teď se ale moje myšlenky ubírají směrem k Chicagu, kde jsem zhruba před měsícem podepsal nový dvouletý kontrakt.
Už dva roky patříš Chicagu. Jaké budou cíle Blackhawks pro další sezonu?
Navzdory tomu, že jsme loni i letos zvládli parádně základní část, tak dvě sezony po sobě se vypadlo hned v prvním kole Stanley Cupu, což je velké zklamání. Klub jako Chicago musí mít pro další ročník NHL jen ty nejvyšší cíle. Takové nezdary v play-off by se už neměly opakovat.
V týmu máš po svém boku několik opravdu hvězdných jmen. Například Mariána Hossu...
Hossič je hrající legenda. Je pro mě velká čest, že mohu působit v jednom týmu s takovou osobností. Pomáhal mi hlavně v začátcích, kdy jsme konzultovali různé situace na ledě. Tohle mi moc pomohlo.
Blackhawks tradičně spoléhají především na dvojici Jonathan Toews - Patrick Kane...
Tihle dva jsou přirozenými lídry. Umí tým neskutečně strhnout, když se nedaří. Jsou to naprosto rozdíloví hráči, kteří umí vymyslet neskutečné věci a otočit zápas. Chicago je hlavně díky této dvojici pro většinu NHL postrachem.
Co je z osobního hlediska tvou největší profesní satisfakci?
Nejvíc si vážím toho, že jsem si už v Chicagu snad vybudoval nějakou pozici. Předtím to byly poměrně krátké epizody v Tampě a Torontu, ale až teď mám silnější roli v týmu. Minulá sezona byla z osobního hlediska nejpovedenější, teď budu muset svoje kvality zase potvrdit.
Letos jsi stejně jako ostatní slovenští hráči z NHL nepřijel na mistrovství světa. Otevřeně se mluví o vnitřních sporech a krizi slovenského hokeje. Jaký je tvůj komentář k tomuto tématu?
Upřímně řečeno, moc do toho nevidím. Slovenský nároďak samozřejmě sleduji, klukům jsem letos moc fandil, ale těžko soudit, kde je zakopaný pes. Trochu mě mrzí, že teď po MS se to "špinavé prádlo" začalo probírat v médiích, což dělá špatnou image pro fanoušky.
Přejděme na příjemnější téma. Co bys poradil klukům, kteří tajně sní o tom, že si jednou zahrají NHL?
Cesta do NHL je opravdu trnitá. Jako kluk jsem přišel z Martina do Třince, potom následoval draft a pár let v nižších soutěžích. V dnešní době je na trhu hrozně moc kvalitních hokejistů, přetlak je obrovský a v této konkurenci je těžké se prosadit. Bude to znít jako klišé, říkám to všude, ale je třeba na sobě tvrdě makat, odevzdat hokeji maximum. Pokud vše podřídíte svému snu, kterým je hokej, můžete si jednou zahrát NHL. Chce to ale totální oddanost tomuto sportu!
